Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 49/2021-75
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Vykopalovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 15. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.699,80 Kč, částku 500 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 13. 12. 2017 do 14. 11. 2020, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.441 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 15. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.699,80 Kč, částku 500 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 13. 12. 2017 do 14. 11. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.441 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 9. 2017 mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným s tím, žalovaný vyčerpal, avšak ve lhůtě splatnosti nevrátil částku 10.000 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce nemá podklady. Žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále také částky 1.699,80 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že věřitel uzavřel s žalovaným dne 12. 9. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr do výše 35.000 Kč a závazek žalovaného splatit úvěr spolu s poplatkem ve výši 12,5 % z vyčerpané částky a úrokem ve výši 8,5 % měsíčně splátkami ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru, nejméně ve výši 1.000 Kč. Pro případ prodlení jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo s platbou dvou splátek bylo dohodnuto právo na zesplatnění. Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech v souvislosti s prodlením žalovaného a ujednání o smluvní pokutě. Soud je však s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Úvěr byl čerpán žalovaným ve výši 10.000 Kč dne 12. 9. 2017. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek zjistil soud, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel tuto dne 18. 12. 2019 se společností právnická osoba a tato pak uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek dne 19. 12. 2019 se žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 7. 11. 2020.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádaní a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce a žalovaný uzavřeli předmětnou úvěrovou smlouvu platně. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, jinak by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. V tomto směru soud poukazuje také na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III.ÚS 4129/2018 , podle něhož to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v úvahu bez ohledu na to, zda je tento požadavek v nějakém zákoně výslovně zakotven. V principu odpovědného úvěrování a v ochraně spotřebitele před neúměrným zadlužováním navazuje zákon č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , kde byla neplatnost smlouvy pro případ neposouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí koncipována jako neplatnost absolutní. Nebylo smyslem a účelem zákona č. 257/2016 Sb. zákonnou ochranu a právní postavení spotřebitelů oslabit či ohrozit, což by znamenalo připuštění relativní neplatnosti. Spotřebitel totiž jako jednoznačně slabší smluvní strana v naprosté většině případů nedisponuje potřebnými právními znalostmi k uplatnění relativní neplatnosti a ve sporech z úvěrových smluv se tedy jedná o slabší smluvní stranu také z hlediska právní orientace a také z hlediska ekonomického. V daném případě je třeba aplikovat absolutní neplatnost ve smyslu § 588 občanského zákoníku , a to pro rozpor se zákonem tedy § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud totiž věřitel řádně nesplnil povinnosti stanovené v uvedeném zákonném ustanovení při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, bylo by takové právní jednání v rozporu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , a současně také s účelem a smyslem tohoto zákona a tím i s veřejným pořádkem, který pouze doplňuje kritérium smyslu a účelu zákona. Smyslem a účelem zákonné úpravy spotřebitelského úvěru a související ochrany spotřebitele je zabránit nežádoucímu rostoucímu zadlužování domácností, které může mít pro dlužníky i likvidační důsledky, když může vést k jejich předlužení a související insolvenci, což není z ekonomického ani společenského hlediska žádoucí. Z úpravy občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru je zcela jednoznačný úmysl zákonodárce a účel zákona směřující ke zvýšené ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany úvěrové smlouvy. Uvedený názor soudu se opírá také o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. V rozsudku zle dne 4. 6. 2015, Faber C – 497/13 bod 42 soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Ve spotřebitelském právu je třeba zohlednit skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, kterou využívá ve svůj prospěch, přičemž absence informovanosti spotřebitele je vyvažována zásahem zvenčí. Takový výklad považuje soud za konformní, odpovídající dosavadnímu přístupu zákonodárce i soudů při ochraně spotřebitele.
12. V daném případě dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 občanského zákoníku pro nedostatek odborné péče žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když podle § 86 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru měl být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce nemá doklady, kterými by mohl prokázat splnění této povinnosti věřitelem. Předmětný úvěr byl tedy poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , což vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 cit. zákona a ke vzniku nároku žalobce na bezdůvodné obohacení, které soud žalobci přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku a to ve výši 10.000 Kč, když v řízení bylo prokázáno bezdůvodné obohacení žalovaného v rozsahu plnění ze strany žalobce. Zákonný úrok z prodlení byl žalobci přiznán za použití ustanovení § 1970 občanského zákoníku , vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , při aplikaci domněnky dojití podle § 573 občanského zákoníku , a to od 15. 11. 2020 na základě lhůty k plnění stanovené ve shora označené výzvě k úhradě, která byla žalované prokazatelně zaslána, přičemž zbylý požadovaný úrok z prodlení byl ve výroku II. zamítnut. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu k zaplacení. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve zbylém rozsahu je nárok žalobce, až na přiznané úroky z prodlení, pro neplatnost smlouvy o úvěru, nedůvodný.
13. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a v řízení převážně úspěšnému žalobci přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení v rozdílu úspěchu a neúspěchu, který činí 64 % Náklady tohoto řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměna za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) 3x 300 Kč spolu s režijním paušálem 3 x 100 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení činí 2.252 Kč, z čehož žalobci přiznaných 64 % činí 1.441 Kč. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce obdobné žaloby uplatňuje opakovaně, mění jen údaje o částkách, datech a jméně. Předmětná žaloba je ustáleným vzorem, podávaným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota nepřesahuje 50.000 Kč a žalobkyně byla úspěšná – jedná se tedy o případ, na který dopadá § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.