Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 247/2021-75
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 38 731,36 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 38 731,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 430 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, a dále úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 22 502,64 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 38 731,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 430 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, a dále úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 22 502,64 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit 38 731,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 430 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení a dále se smluvním úrokem ve výši 89,28 % ročně z částky 22 502,64 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 239 889 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 16. 3. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 69 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 19. 3. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 136,59 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 5 553 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem roku 2018. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalované, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalované. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila v období od 16. 4. 2018 do 14. 12. 2020 celkem 172 143 Kč (5 553 Kč x 31 splátek). V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 21. 1. 2021 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina celkem 22 502,64 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 135,45 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 3 992 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 8 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 800 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy 14 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru v částce 26 638,09 Kč ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 23. 1. 2021 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 5 301,36 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 22 502,64 Kč ve výši 89,28 % ročně od 23. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 889 Kč. Žalovaná shora uvedené částky žalobkyni neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání došlém soudu dne 17. 10. 2021 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z dokladů o příjmech žalované, z nichž je patrné, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil 24 000 Kč a celkové měsíční náklady žalované činily 6 910 Kč. Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 16 090 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně vycházela z formuláře hodnocení klienta, když provedla analýzu bonity žalované, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu žalované, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje pečlivě zkoumány a byla to právě žalovaná, kdo byla povinna uvést jednotlivé výdaje. Dále žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru SOLUS, pracovní smlouvu včetně její změny, dvě výplatní pásky a částečný výpis z bankovního účtu. Při posouzení výdajů žalované žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovanou, které žalovaná svým podpisem potvrdila v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.
3. Žalovaná k věci uvedla, že se v předmětné době nacházela v tíživé finanční situaci a jelikož jí nebyla ze strany banky poskytnuta půjčka, využila nabídky žalobkyně, jež se zavázala k poskytnutí finančních prostředků v co nejkratší době, a uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně při uzavírání smlouvy nezkoumala její výdaje.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 3. 2018 uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 69 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 199 908 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách splatných po 5 553 Kč. Úroková sazba činila 136,59 % ročně. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že žalovaná obdržela uvedené informace o poskytovaném úvěru.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru z elektronického výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 19. 3. 2018 byla na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 69 000 Kč.
6. Z oznámení ze dne 20. 3. 2018 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Z přiložené dodejky vyplývá, že písemnost byla žalobkyní doručována dne 21. 3. 2018.
7. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 16. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalované a adresu jejího zaměstnavatele.
8. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalované je uvedena částka 24 000 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 410 Kč, náklady na bydlení činí 1 500 Kč, jedno dítě v domácnosti, jehož výdaje činí 2 000 Kč, celkem tedy výdaje dosahují částky 6 910 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 1 000 Kč, přičemž další výdaje žalované jsou nulové (a to např. druhá osoba v domácnosti, spoření, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.), ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, má maturitu, je zaměstnána u společnosti anonymizována dvě slova, a.s., má vlastní bydlení. Ve výpisu registru SOLUS nejsou uvedeny ohledně žalované žádné údaje. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaná dosáhla skóre 319, kdy byla zařazena do kategorie I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).
9. Z pracovní smlouvy včetně její změny vyplývá, že žalovaná nastoupila dne 21. 12. 1995 jako střední zdravotnický pracovník u společnosti anonymizována dvě slova, a.s. – nemocnice, o.z. Z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 17. 5. 2012 vyplývá, že s účinností od 1. 6. 2012 žalovaná vykonávala práci zdravotního laboranta. Z výplatní pásky žalované za měsíc leden 2018 vyplývá, že čistá měsíční mzda žalované za shora uvedené období činila 25 725 Kč. Za měsíc únor 2018 činil čistý měsíční příjem žalované 23 806 Kč.
10. Z detailu pohybu – historie transakcí žalované u společnosti právnická osoba vyplývá, že dne 9. 3. 2018 obdržela žalovaná na účet částku 23 806 Kč, a to od společnosti anonymizována dvě slova, a.s. (počáteční zůstatek na účtu žalované byl záporný, a to – 3 296,52 Kč). Z detailu pohybu – bezhotovostního příjmu žalované u společnosti právnická osoba vyplývá, že dne 9. 2. 2018 obdržela žalovaná na účet částku 25 725 Kč, a to rovněž od společnosti anonymizována dvě slova, a.s. (počáteční zůstatek na účtu žalované byl záporný, a to – 4 060,49 Kč). Bližší údaje o konkrétních pohybech na shora uvedeném účtu nejsou uvedeny.
11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
12. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 2. 2020, 19. 3. 2020, 17. 4. 2020, 17. 8. 2020, 20. 7. 2020, 4. 1. 2021 a 18. 1. 2021, vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána, a to dne 21. 7. 2021.
15. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalované.
16. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že shora uvedený znalec analyzoval vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, přičemž dospěl k závěru, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 69 000 Kč. Na jejím základě obdržela žalovaná na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázala vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaná uhradila celkem částku 172 143 Kč (31 x 5 553 Kč). Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalované zasláno oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzva.
18. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
23. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 69 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
28. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení pracovní smlouvy, dvou výplatních pásek žalované a jednoho kusého výpisu z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalované za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, má vlastní bydlení. Je velmi nepravděpodobné, že by žalovaná vynaložila za bydlení jen 1 500 Kč, a ostatní výdaje činily pouze celkem 5 410 Kč (dítě v domácnosti 2 000 Kč a částka životního minima 3 410 Kč). Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaná měla nulové výdaje v ostatních položkách formuláře (spoření, splátky, ostatní - doprava, kurzy, záliby, apod.), když sama žalovaná při jednání soudu uvedla, že v předmětné době splácela hypotéku. Žalobkyně rovněž opomněla opatřit si od žalované kompletní výpisy z bankovního účtu žalované (žalobkyně pouze doložila dva kusé výpisy, z nichž je sice patrné, že žalovaná obdržela na bankovní účet výplatu od zaměstnavatele, nicméně v obou případech byl počáteční stav v záporných hodnotách) za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalované a její měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
29. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
30. Jelikož žalobkyně uhradila žalované 69 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaná v období od 16. 4. 2018 do 14. 12. 2020 vrátila žalobkyni celkem částku 172 143 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.