Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 280/2021-31
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
zastoupená opatrovníkem jméno příjmení
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši částka. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do datum. Úvěruschopnost žalované původní věřitel prověřil na základě lustrace ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nesplnila, jelikož do sjednané doby splatnosti částku, k jejímuž plnění se zavázala, neuhradila. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu spotřebitelského úvěru, se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná k věci prostřednictvím svého opatrovníka uvedla, že dluh byl již v plné výši (včetně zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení) k vydanému elektronickému platebnímu rozkazu uhrazen.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno soud zjistil, že dne datum byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku částka a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši částka Celkem se zavázala vrátit částka do datum. Roční úroková sazba činila 40 %. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla dne datum původním věřitelem zaslána na její bankovní účet částka částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. přílohy a oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 7. 2020, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, a listin y o jmenování opatrovníka soud zjistil, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku, a to mj. tak, že není způsobilá nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku částka týdně, právně jednat ve věcech písemných smluv, smluv o půjčce, úvěru a obdobných, jejichž výše přesahuje částku částka. Opatrovníkem žalované byl jmenován příjmení příjmení, datum narození, trvale bytem adresa žalované, fakticky bytem adresa. K omezení svéprávnosti žalované tedy došlo až po uzavření předmětné úvěrové smlouvy.
4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nedoložila. Rovněž k tvrzení, že žalovaná dluh již uhradila, nebyly doloženy žádné důkazy.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
15. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru, kterou žalovaná měla sjednat dne datum se společností právnická osoba, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalované původní věřitel dospěl. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí anonymizováno ze dne datum, věc C číslo).
16. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K jejím podmíněným žádostem o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na § 41a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku částka a žalovaná tuto částku dosud neuhradila. Soud proto uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, plynoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaného poplatku (má oporu v neplatné smlouvě) a příslušenství sestávajícího z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku částka. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka. Tato částka pak sestává z náhrady soudního poplatku ve výši částka, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b písm. c) bod 1 . ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka, trojnásobku paušální náhrady hotových výdajů po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Náklady řízení byly určeny na základě ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o jeden z případů vymáhání dlužných úvěrů postupníkem, k nimž žalobkyně užívá ustálený vzor. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky částka, což představuje 68 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 32 %. Žalobkyni tak náleží 36 % z částky částka, což činí částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).