Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 203/2021-48
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 8 702,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 547,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 154,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 154,65 Kč od datum do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 547,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 154,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 154,65 Kč od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 8 702,19 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že datum uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalovaného č. bankovní účet, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Tuto částku žalovaný přečerpal v dubnu roku 2020 co do částky 8 547,56 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady této jistiny a sjednané úrokové sazby ve výši 18,9 % ročně ve výši 154,63 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně z datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalovaného č. bankovní účet, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr v celkové výši 5 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do jednoho roku ode dne započetí čerpání s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Částku žalovaný přečerpal v dubnu roku 2020 a dluží tak na jistině 8 547,56 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému úvěr tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Žalovaný vyčerpal a nezaplatil částku ve výši 8 547,56 Kč. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že v době poskytnutí úvěru byl tento zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou s příjmem 19 407 Kč u společnosti právnická osoba, o čemž jí předložil potvrzení zaměstnavatele. Dále tvrdila, pokud jde o výdaje žalovaného, že tento v žádosti uvedl výdaje na nájemné ve výši 5 000 Kč a další výdaje 2 884 Kč, a ona sama posoudila výdaje žalovaného podle interního ekonomického modelu a nahlédnutím do registru dlužníků, kde měl v předmětném období poskytnut jiný úvěr u žalobkyně a tento splácel splátkami po 1 228 Kč.
6. Soud má za to, že pokud jde o pasivní stránku výdajů žalovaného, tuto žalobkyně řádně nezkoumala, když při zjištění individuálních výdajů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jež nebylo ničím doloženo, nevyžádala si od něj žádné doklady o výši jeho příjmů, plateb na bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, a výši plateb nijak neověřila. Žalobkyně dále, pokud jde o výdaje žalovaného, dle svého uvážení vycházela z interního modelu, přičemž částky v něm uvedené, nic nevypovídají o konkrétních výdajích žalovaného, neboť mohou být i mnohonásobně vyšší a jejich konkrétní výše není s takovouto paušální částkou v žádném poměru. Pokud jde o provedenou lustraci žalovaného v registru, ani tato nemůže nic vypovídat o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. číslo jednací).
7. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohla být žalobkyně poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti pokud jde o výdaje žalovaného v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně vyčerpal 8 547,56 Kč a neuhradil ničeho.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a byla mu poskytnuta částka 8 547,56 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. Žalovaný osobně výzvu převzal datum. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 85 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 70 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 700 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 000 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 600 Kč za 2 úkony, a to za sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 1 a 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , tj. ve výši 300 Kč za jeden úkon. Předmětem tohoto řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (zákonný úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni datum.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.