Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 203/2021-48

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 8 702,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 547,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 154,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 154,65 Kč od datum do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 547,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 154,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 154,65 Kč od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 8 702,19 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 547,56 Kč od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že datum uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalovaného č. bankovní účet, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Tuto částku žalovaný přečerpal v dubnu roku 2020 co do částky 8 547,56 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady této jistiny a sjednané úrokové sazby ve výši 18,9 % ročně ve výši 154,63 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně z datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „ “).

3. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalovaného č. bankovní účet, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr v celkové výši 5 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do jednoho roku ode dne započetí čerpání s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Částku žalovaný přečerpal v dubnu roku 2020 a dluží tak na jistině 8 547,56 Kč.

4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému úvěr tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Žalovaný vyčerpal a nezaplatil částku ve výši 8 547,56 Kč. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

5. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že v době poskytnutí úvěru byl tento zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou s příjmem 19 407 Kč u společnosti právnická osoba, o čemž jí předložil potvrzení zaměstnavatele. Dále tvrdila, pokud jde o výdaje žalovaného, že tento v žádosti uvedl výdaje na nájemné ve výši 5 000 Kč a další výdaje 2 884 Kč, a ona sama posoudila výdaje žalovaného podle interního ekonomického modelu a nahlédnutím do registru dlužníků, kde měl v předmětném období poskytnut jiný úvěr u žalobkyně a tento splácel splátkami po 1 228 Kč.

6. Soud má za to, že pokud jde o pasivní stránku výdajů žalovaného, tuto žalobkyně řádně nezkoumala, když při zjištění individuálních výdajů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jež nebylo ničím doloženo, nevyžádala si od něj žádné doklady o výši jeho příjmů, plateb na bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, a výši plateb nijak neověřila. Žalobkyně dále, pokud jde o výdaje žalovaného, dle svého uvážení vycházela z interního modelu, přičemž částky v něm uvedené, nic nevypovídají o konkrétních výdajích žalovaného, neboť mohou být i mnohonásobně vyšší a jejich konkrétní výše není s takovouto paušální částkou v žádném poměru. Pokud jde o provedenou lustraci žalovaného v registru, ani tato nemůže nic vypovídat o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. číslo jednací).

7. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohla být žalobkyně poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti pokud jde o výdaje žalovaného v souladu s ustanovením až 3 (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně vyčerpal 8 547,56 Kč a neuhradil ničeho.

10. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a byla mu poskytnuta částka 8 547,56 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s  o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. Žalovaný osobně výzvu převzal datum. Žalovanému vznikla v souladu s  o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 85 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 70 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 700 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 000 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 600 Kč za 2 úkony, a to za sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby dle a ve spojení s  a 2 odst. 3 , tj. ve výši 300 Kč za jeden úkon. Předmětem tohoto řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (zákonný úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle , soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni datum.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.