Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 327/2021-45

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 68 049,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 049,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 599,41 Kč z částky 47 278,70 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29. 12. 2016 do 24. 6. 2019, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 004,14 Kč z částky 47 278,70 Kč ve výši 28% ročně od 28. 12. 2017 do 24. 6. 2019, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 47 278,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 278,70 Kč ve výši 8,05% ročně od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 278,70 Kč ve výši 8,05% ročně od 3. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 049,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 599,41 Kč z částky 47 278,70 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29. 12. 2016 do 24. 6. 2019, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 004,14 Kč z částky 47 278,70 Kč ve výši 28% ročně od 28. 12. 2017 do 24. 6. 2019, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 47 278,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 278,70 Kč ve výši 8,05% ročně od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 278,70 Kč ve výši 8,05% ročně od 3. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 68 049,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 2. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši

50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 42 035 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 620 Kč s úrokovou sazbou ve výši

28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 29 165 Kč a odměny

za zpracování a doručení ve výši 4 250 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti

v 60 týdenních splátkách ve výši 1 534 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne

27. 12. 2017. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne

24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 47 278,70 Kč, dlužný poplatek ve výši 20 771,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 004,14 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 28. 12. 2017

do 24. 6. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 599,41 Kč, přičemž

se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 29. 12. 2016 do 24. 6. číslo

a dále úrok ve výši 28 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící

od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 6 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 4. 11. 2021 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

Ze zákaznické karty ze dne 2. 11. 2016, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených mu žalovaným a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaný potvrdil svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba s měsíční mzdou ve výši 32 400 Kč, měsíční výdaje pak odhadl na částku 10 000 Kč s tím, že splácí částku ve výši 4 000 Kč měsíčně a bydlí s rodiči.

Ze smlouvy o zápůjčce a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným dne 2. 11. 2016 smlouvu

o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 42 035 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 620 Kč s úrokovou sazbou ve výši

28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 250 Kč a náklady

za komfortní a flexibilní splácení ve výši 29 165 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 92 035 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 529 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, dle kterých měl věřitel na základě čl. 10 právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v případě, že žalovaný neuhradí příslušnou splátku včas.

Z tabulky umoření, že žalovaný uhradil celkově částku ve výši 6 000 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy

o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka

za žalovaným postoupena na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 95 749,84 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne

17. 7. 2019.

Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a z podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 12. 3. 2020 podaným na poštu dne 13. 3. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným po prověření úvěruschopnosti žalovaného dne 2. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce

číslo na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný

se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 42 035 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 620 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 250 Kč a náklady za komfortní a flexibilní splácení ve výši 29 165 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 92 035 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti

v 60 týdenních splátkách ve výši 1 529 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, dle kterých měl věřitel na základě čl. 10 právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v případě, že žalovaný neuhradí příslušnou splátku včas. Smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 95 749,84 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne 17. 7. 2019. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 12. 3. 2020 podaným na poštu dne

13. 3. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný uhradil celkově částku ve výši 6 000 Kč.

5. Dle ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti

a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení , má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce

se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení , při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Dle ust. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ust. promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Dle ust. § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí

se právo za deset let od posledního dne určené doby.

12. Dle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení

se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku

z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí,

v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Dle ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle ustanovení , 2 , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Dle ustanovení , postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

19. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 11. 2016 smlouvu

o zápůjčce číslo na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele

a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná

o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití

§ 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,

že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

20. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách

o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání

v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce

za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit

v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz

i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti

a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného. Žalovaný vyplnil u ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče této y, soud konstatuje,

že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje,

že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat,

bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí

a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

23. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 32 400 Kč, k čemuž si žalobkyně nevyžádala žádných zpráv jako např. pracovní smlouvu žalovaného či výplatní pásky nebo historii transakcí žalovaného, resp. tyto ve vypovídající hodnotě absentují. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl,

že bydlí s rodiči. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. dotazem na rodiče žalovaného. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 10 000 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalovaného a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné y, kupříkladu bankovní výpis žalovaného, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně nemohla býti ani v tomto směru řádně poučena.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 60 týdnů splátky ve výši po 1 534 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

25. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl

od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009,

sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá

od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít

k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

26. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil 6 000 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 44 000 Kč.

27. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku

na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády

č. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 29. 12. 2016, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 3. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne 24. 6. 2019, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 22. 7. 2019, pročež první den prodlení nastal 3. 8. 2019, tedy po uplynutí 10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalovanému k zaplacení dluhu. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 47 278,70 Kč a to lapidárně řečeno od 29. 12. 2016 do 2. 8. 2019 a zákonného úroku z prodlení z částky 3 278,70 Kč

ve výši 8,05% ročně od 3. 8. 2019 do zaplacení.

28. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 24 049,84 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 20 004,14 Kč z částky 47 278,70 Kč ve výši 28% ročně od 28. 12. 2017

do 24. 6. 2019, úroku ve výši 28 % ročně z částky 47 278,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

29. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1

, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.