Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

120 C 19/2020-161

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 51 097,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 6 476,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018, co do částky 15 002 Kč do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 145 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 6 476,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018, co do částky 15 002 Kč do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 145 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 159 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení, částky 15 002 Kč a úroku ve výši 86,08 % p.a. z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 137 145 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 4. 9. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 129,63 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 381 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Jestliže žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 129,63 % p.a., jednalo se o roční efektivní úrokovou sazbu, touto žalobou se domáhá úroku v nominální úrokové sazbě 86,08 % ročně dle znaleckého vyjádření anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, s tím, že jde pouze o matematickou operaci. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta, tj. prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovaným, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný do data zesplatnění uhradil pouze dne 27. 10. 2017 částku 2 381 Kč, poté požádal o odklad splátek z důvodu ukončení pracovního poměru a po uplynutí tohoto odsouhlaseného odkladu již ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k 26. 4. 2018 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 38 761,80 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně, a to od 28. 4. 2018 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 38 761,80 Kč složené z původní jistiny úvěru ve výši 31 914,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 847,44 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 400 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně z 38 761,80 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení (žalobou však požadovala pouze 15 002 Kč) a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení (žalobou však požadovala pouze úrok 86,08 % p.a.).

2. Před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 4 063,28 Kč představující část kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině úvěru, zákonného úroku z prodlení z této částky od 28. 4. 2018 do zaplacení a co do úroku 51,08 % p.a. z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil usnesením ze dne 10. 9. 2020, č.j. -48.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu řádně nevyjádřil. Soud obdržel dne 18. 2. 2021 emailové podání údajně odeslané žalovaným. S ohledem na to, že podání nebylo řádně podepsáno, soud žalovaného vyzval, aby vadu podání odstranil. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. K jednání nařízenému na den 28. 5. 2021 se bez omluvy nedostavil. Zdejší soud požádal prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Chomutově o provedení účastnického výslechu žalovaného, žalovaný se však na předvolání nedostavil, neúspěšný byl také pokus o jeho předvedení. Postoj žalovaného k věci tak není znám.

4. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Z předsmluvního formuláře ze dne 4. 9. 2017, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, prohlášení klienta, občanského průkazu žalovaného, výpisu z registru ČNB a oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 9. 2017 vč. splátkového kalendáře (s nepotvrzenou dodejkou ze dne 6. 9. 2017) bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 32 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 381 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 114 288 Kč, když byla sjednána efektivní úroková sazba (RPSN) 129,63 % p.a., a žalovaný návrh smlouvy akceptoval. Podle čl. 6. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6 a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl, že jeho doručovací adresa je ulice a číslo, PSČ obec, uvedl svůj telefonický kontakt a emailovou adresu. Částka 32 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. bankovní účet (viz doklad o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu).

12. Zy označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalovaného stanovil jeho příjem na částku 17 209 Kč (opraveno rukou z částky 12 335 Kč), výdaje na celkovou částku 5 110 Kč měsíčně, sestávající z částky životního minima 3 410 Kč a částky nákladů na bydlení 1 700 Kč; rukou byla dopsána částka výdajů 6 500 Kč za čtyři děti v domácnosti. V položce ostatních nákladů (doprava, kurzy, záliby, apod.) bylo uvedeno 0 Kč. Po odečtení„ rezervy“ 1 000 Kč tak zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 6 225 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaný je zaměstnán od 18. 5. 2017 se smlouvou na dobu neurčitou, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti (oprava rukou na čtyři děti viz výše) a bydlí ve vlastním bytě. Žalovaný tutou stvrdil svým podpisem.

13. Z výplatních pásek a z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný pobíral měsíční čistou mzdu 17 464 Kč (tvořenou čistou mzdou 12 439 Kč a daňovým bonusem 5 025 Kč - za červen 2017) a 16 955 Kč (tvořenou čistou mzdou 11 930 Kč a daňovým bonusem 5 025 Kč - za červenec 2017). Zaměstnán byl žalovaný od 18. 5. 2017 na dobu určitou.

14. Z detailu inkasa soud zjistil, že žalovaný měl zřízen běžný účet.

15. Žádostí ze dne 31. 10. 2017 žalovaný požádal o odklad 3 splátek u předmětného úvěru. K žádosti byla doložena dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 10. 10. 2017 ze zdravotních důvodů. Upravený splátkový kalendář s odkladem splátek na 3 měsíce žalovaný podepsal a žalobkyni předal.

16. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný ničeho nedluží. Z prováděného CBS skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) soud zjistil, že hodnota skóre žalovaného nebyla určena, neboť klient byl v registru nový nebo měl rozpracovanou žádost.

17. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, příjmení příjmení k problematice úročení pohledávek bylo zjištěno, že tento znalec k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry a provedl porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

18. Podle karty klienta byla jedna splátka po 2 381 Kč uhrazena dne 20. 10. 2017. Po tomto datu již žalovaný žádnou splátku nezaplatil.

19. Výzvou ze dne 23. 3. 2018 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

20. Předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2020 žalobkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala k okamžité úhradě. Tato byla žalovanému odeslána dle podacího archu 9. 7. 2020.

21. Důkazní návrh žalobkyně výslechem pracovníka žalobkyně, který úvěr žalovaného zpracovával, považoval soud za nadbytečný, když lze předpokládat, že daný pracovník zpracovává velké množství typově podobných smluv, přičemž od data sjednávání smlouvy (4. 9. 2017) uplynula již značná doba. Současně soud nepředpokládá, že by jeho výslechem mohly být prokázány skutečnosti podstatné pro dané řízení.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 29 619 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení.

23. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

24. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

26. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Dle názoru soudu při zjišťování výdajů žalovaného, nelze bez dalšího paušálně aplikovat částku životního minima 3 410 Kč, nýbrž je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady čtyř dětí v domácnosti v celkové výši 6 500 Kč nebyly nijak konkretizovány ani podloženy. Nebylo uvedeno, o jak staré děti se jedná, tudíž lze jen obtížně odhadovat jejich skutečné potřeby. Celková částka 6 500 Kč na čtyři děti se každopádně jeví jako značně podhodnocená. Náklady na bydlení tvrzené v částce 1 700 Kč nebyly nijak podloženy, ani nebyl nijak ověřen údaj o tom, že žalovaný i s dětmi bydlí ve vlastní nemovitosti. Z úřední činnosti je soudu známo, že na adrese adresa žalovaného, se nachází městská ubytovna, v níž jsou obyvatelé povinni platit nájem. Nájemní smlouvu si však žalobkyně od žalovaného zjevně nevyžádala. Žalovaný ve smlouvě uvedl telefonní číslo a e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měl i výdaje na služby spojené s užíváním telefonu, příp. internetu. Tyto výdaje žalobkyně rovněž nijak neověřovala. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici toliko doklad o pracovním poměru žalovaného a výši příjmu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se výdajů žalovaného. S uvedenými tvrzeními žalovaného se spokojila, přestože bez dalších podrobností o jeho výdajích zjevně nemohla jeho ekonomickou situaci s odbornou péčí vyhodnotit (srov. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Navzdory shora uvedenému úvěr v žádané výši poskytla.

27. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 32 000 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil 2 381 Kč (1 splátku). Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 29 619 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne žalobkyní žádaného, když k prodlení s vrácením jistiny došlo již v době předchozí. Výše úroku z prodlení vyplývá z

28. V souladu s  věta za středníkem byla žalovanému stanovena patnáctidenní lhůta k plnění, a to z důvodu výše částky, kterou má zaplatit.

29. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 6 476,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018, co do částky 15 002 Kč do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 145 Kč, soud žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud dle Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 26. července 2006, příp. JIRSA Jaromír a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, 2019). Nebylo shledáno, že by částečně zpětvzetí žalobkyně učinila jako následek chování žalovaného ve vztahu k nároku, který by jinak byl žalován důvodně. Proto je s odkazem na část předmětu řízení spočívající v částkách 4 063,28 Kč a 40 250,41 Kč (jako částku úroku ve výši 51,08 % p.a. z částky 31 914,36 Kč vypočítanou od 28. 4. 2018 do dne právní moci usnesení o zastavení řízení, tj. 15. 10. 2020) třeba z procesního hlediska považovat za neúspěch žalobkyně.

31. Ke dni vyhlášení rozsudku (viz ) činil úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 36 095,72 Kč od 28. 4. 2018 částku 10 171,08 Kč a úrok ve výši 35 % p.a. z částky 31 914,36 Kč od 28. 4. 2018 částku 37 029,40 Kč. Předmět řízení tak byl ke dni vyhlášení rozsudku tvořen částkami 36 095,72 Kč, 15 002 Kč, 10 171,08 Kč a 37 029,40 Kč, a dále částkami 4 063,28 Kč a 40 250,41 Kč (ohledně kterých bylo řízení již dříve zastaveno z důvodů na straně žalobkyně); tj. celkem 142 611,89 Kč. Z tohoto souhrnu měla žalobkyně úspěch co do částky 37 965,07 Kč (29 619 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení), tj. co do 26,6 % vzhledem k celému předmětu řízení. Byl to proto žalovaný, kdo měl z procesního hlediska převážný úspěch (v rozsahu 73,4 %, po odečtení od úspěchu protistrany tedy 46,8 %) ve věci, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.