Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 193/2021-34
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 672,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 7 955 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje 4 717,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 917,08 Kč, zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 4 717,48 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 18,05 % z částky 12 043,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 7 955 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje 4 717,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 917,08 Kč, zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 4 717,48 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 18,05 % z částky 12 043,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 12672,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12672,48 Kč od 1.10.2020 s tím, že žalovaný uzavřel dne 17.6.2019 s předchůdcem žalobcem (právnická osoba anonymizována tři slova) smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 18399 Kč a to tak, že předchůdce žalobce za žalovaného uhradil částku odpovídající ceně zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaný převzetím předmětu financování potvrdil a zavázal se splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky v 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 919 Kč počínaje dnem 17.7.2019. Žalovaný porušil své závazky, tím že se dostal do prodlení se splácením více než dvou po sobě jdoucích splátka proto předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 26.8.2020. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Žalobce po žalovaném požaduje jistinu ve výši 12043,35 Kč, poplatek ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 29,13, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 917,08 Kč a dále smluvní úrok ve výši 18,05% ročně z částky 12043 od 1.10.2020 a zákonný úrok z prodlení. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.
2. Žalobce se z jednání omluvil.
3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako žádost o úvěr, že žalovaný v žádosti uvedl, že má čistý příjem 20499 Kč, má náklady na bydlení 6500 Kč a nemá jiné ostatní měsíční výdaje. Z listiny vyplývá, že úvěr byl poskytnut na nákup elektro zboží v hodnotě 18399 Kč, přičemž byly dohodnuty splátky 919 Kč měsíčně (celkem 23 splátek). Z listiny dále vyplývá, že byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.10.2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena, což vyplývá z oznámení o postoupení.
6. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu.
7. Z listiny označené jako výpis z účtu bylo zjištěno, že žalovaný předchůdce žalobce uhradil celkem částku 10 444 Kč.
8. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 17.6.2019 s právním předchůdcem žalobce smlouvu, jejímž předmětem byl závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému peníze na nákup zboží. Předchůdce žalobce uhradil za žalovaného cenu zboží ve výši 18 399 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku spolu s úrokem v 23 splátkách po 919 Kč, což neučinil. Žalovaný uhradil na splátkách pouze 10 444 Kč. Z předchůdce žalobce došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky upomínkou.
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.
20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že svou povinnost uloženou jí shora citovaným ust. § 86 odst. 1 splnila. Tato důkazní povinnost žalobkyně (dle § 120 o. s. ř.) je vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, v daném případě žalobkyni, procesní újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
Jelikož se žalobce k jednání soudu nedostavil, nemohl jej soud poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. o tom, že žalobce neprokázal, že předchůdce žalobce řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil ani potvrzení příjmech ani o výdajích žalovaného. Z předložených listin navíc vyplývá, že předchůdce žalobce se spokojil toliko s tvrzením žalovaného, že má měsíční výdaje za nájem 6500 Kč, jiné výdaje žalovaný neuvedl. Je víc než zřejmé, že tato tvrzení žalovaného nejsou pravdivá.
21. Lze proto uzavřít, že předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a tudíž je na místě závěr, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru s odbornou péčí nejednala. Důsledkem toho je, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně na„ sjednaný“ úrok ani smluvní pokuty právo nemá.
22. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 7955 Kč, neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal předchůdce žalobce, uhradil 10444 Kč. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7955 Kč od 1.10.2020.
23. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.