Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

255 C 42/2020-69

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 79 445 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43.115,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43.115,23 Kč od 5. 11. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 12.327,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57.331 Kč od

28. 11. 2017 do 3. 7. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55.443,23 Kč od 4. 7. 2019 do 4. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.327,77 Kč od 5. 11. 2020 zaplacení, zaplacení částky ve výši 24.002,50 Kč a zaplacení úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 49.339,77 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 143.942 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43.115,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43.115,23 Kč od 5. 11. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 12.327,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57.331 Kč od 28. 11. 2017 do 3. 7. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55.443,23 Kč od 4. 7. 2019 do 4. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.327,77 Kč od 5. 11. 2020 zaplacení, zaplacení částky ve výši 24.002,50 Kč a zaplacení úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 49.339,77 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 143.942 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 18. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 55.443 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57.331 Kč od 28. 11. 2017 do 3. 7. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55.443,23 Kč od 4. 7. 2019 do zaplacení; a dále zaplatit žalobci částku ve výši číslo a úrok ve výši 52,21 % ročně z částky 49.339,77 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 143.942 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru

číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.001 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2.499 Kč. Úroková sazba činila 66,71 % ročně. Schopnost žalovaného hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného, dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný podmínky Smlouvy neplnil řádně, přičemž v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy v celkové výši 998 Kč a následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 Smlouvy. Žalovaný se přitom dostal do prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne 22. 9. 2017 a ke dni 26. 11. 2017 došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 55.733 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný byl dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne 29. 6. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva

o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.001 Kč, který byl dne 29. 6. 2017 na označený bankovní účet

číslo bankovní účet žalovanému poskytnut. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2.499 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 119.952 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 66,71 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalovaného podepsán dne 28. 6. 2017, žalovaný současně převzal Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě a podepsal Prohlášení klientů. Ze strany žalobce byl návrh Smlouvy akceptován dne 29. 6. 2017. V rámci smluvních ujednání bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; a že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dále bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný nezaplatí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru

číslo ze dne 29. 6. 2017, Předsmluvní formulář ze dne 28. 6. 2017, Prohlášení klientů ze dne

28. 6. 2017, Doklad o vyplacení úvěru ze dne 29. 6. 2017). Analýzu schopnosti splácet úvěr provedl žalobce dne 28. 6. 2017, přičemž vycházel z údajů vyplněných úvěrovým poradcem, podle nichž je žalovaný svobodný, od 1. 2. 2014 je zaměstnán u společnosti právnická osoba, bydlí v pronájmu, jeho pravidelný měsíční příjem činí 27.000 Kč, celkové výdaje poté 16.010 Kč, z toho částka ve výši 3.410 Kč na výdaje žalovaného, částka ve výši 10.000 Kč na splátky (úvěrů, zápůjčky, leasingu, výživného či hypotéky), částka ve výši 2.600 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), a volné zdroje žalovaného činí 9.990 Kč. Dne 28. 6. 2017 byl žalovaný hledán v registru příjmení s negativním výsledkem (Hodnocení klienta ze dne 28. 6. 2017, Výpis záznamů z registru příjmení ze dne 28. 6. 2017). Dopisem ze dne 30. 6. 2017 oznámil žalobce žalovanému, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne 28. 6. 2017 byl akceptován a úvěr v celkové výši 50.001 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 48 měsíčních splátek ve výši 2.499 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 22. 7. 2017 a poslední splátka dne

22. 6. 2021. Oznámení bylo žalovanému zasláno poštovní zásilkou, zásilka byla dne 3. 7. 2017 uložena a žalovaným nebyla v úložní době vyzvednuta (Oznámení o schválení úvěru ze dne

30. 6. 2017). Žalobce dne 23. 10. 2017 vyzval žalovaného k úhradě splátek číslo číslo dne

22. 11. 2017 k úhradě splátek číslo číslo číslo. Současně byl žalovaný v obou případech upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 23. 10. 2017, Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne

22. 11. 2017). Dopisem ze dne 26. 11. 2017 byl žalovaný informován o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů (Oznámení ze dne 26. 11. 2017). Podle karty klienta byla žalovanému vyplacena částka v celkové výši 50.001 Kč, žalovaný splatil částku v celkové výši 6.885,77 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 183.237,78 Kč (příjmení klienta ze dne 16. 11. 2020). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 55.443 Kč s příslušenstvím vyzván dopisem zástupkyně žalobce ze dne

27. 10. 2020, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě (Předžalobní výzva ze dne

27. 10. 2020). Žalovaný byl od 1. 2. 2014 zaměstnán u společnosti právnická osoba, přičemž výše jeho čistého měsíčního výdělku za duben 2017 činila částku 28.110 Kč a za květen 2017 částku ve výši 28.188 Kč, tyto částky byly žalovanému zaměstnavatelem i vyplaceny (Pracovní smlouva ze dne 1. 2. 2014, Výplatní listy ze dne 20. 5. 2017 a ze dne 20. 6. 2017, Detaily transakce).

5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2017 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.001 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2.499 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 119.952 Kč. Úroková sazba činila 66,71 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovaným podepsán dne 28. 6. 2017. Analýza schopnosti splácet úvěr byla provedena dne 28. 6. 2017 z údajů sdělených žalovaným a doložených pracovní smlouvou a výplatními listy, návrh Smlouvy byl žalobcem akceptován a úvěr byl schválen a vyplacen dne 29. 6. 2017. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo dne 26. 11. 2017 k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný uhradil žalobci částku v celkové výši 6.885,77 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

7. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 29. 6. 2017 byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena Smlouva

o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení a násl. . Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 29. 6. 2017 peněžní prostředky ve výši 50.001 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru

(k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje

o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedl, že bydlí v pronájmu, jeho čisté měsíční příjmy činí 27.000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 16.010 Kč,

z čehož 3.410 Kč činí výdaje samotného žalovaného, 10.000 Kč činí jiné splátky a 2.600 Kč činí náklady na bydlení (nájemné, inkaso). Žalovaný poskytl žalobci pracovní smlouvu a výplatní listy za měsíce duben 2017 a květen 2017. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil, přičemž zejména částka uváděná v části„ nájemné, inkaso“, tj. částka v celkové výši 2.600 Kč, budí na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Celková částka ve výši 2.600 Kč vynaložená žalovaným jak na nájem, tak i na inkaso, se totiž soudu jeví jako zcela nereálná.

O tom, že tuto část žalovaný žalobci nijak nedoložil, ostatně svědčí i zapsaná poznámka žalobce„ inkaso – nedoloženo“. Konkrétními výdaji samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) či výší dalších splátek se žalobce vůbec nezabýval. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji; údaje o bydlení si od žalovaného doložit nenechal a prověřováním výdajů žalovaného se nezabýval. Navzdory tomu žalobce dne 29. 6. 2017 (tj. jeden den po podpisu návrhu Smlouvy ze strany žalovaného) úvěr ve výši 50.001 Kč schválil

a téhož dne žalovanému i poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Žalobce nemohl přehlédnout rozpory mezi tvrzením žalovaného a doloženými skutečnostmi, což ostatně i sám konstatoval. Žalobce tak poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr však není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně

a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s negativním výsledkem v registru SOLUS a s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu

(k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení ) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv

a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení ). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (tj. 50.001 Kč) a výší částky, které se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 119.952 Kč) během relativně krátké doby (tj. 48 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 66,71 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 8. 4. 2003), na jehož neplatnosti nemohlo ničeho změnit ani to, že žalobce následně požadoval„ pouze“ úrok ve výši 52,21 % ročně, jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalovaného (ujednání o smluvních pokutách, ujednání

o automatickém zesplatnění apod.).

16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku

a smluvních pokut nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal po 29. 6. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 50.001 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení a násl. ). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci toliko částku v celkové výši 6.885,77 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 50.001 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 6.885,77 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 43.115,23 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupkyně žalobce ze dne 27. 10. 2020, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení ) třetí pracovní den, tj. v pondělí 2. 11. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat čtvrtek 4. 11. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 4. 11. 2020 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 5. 11. 2020, úrok z prodlení ve výši dle Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 12.327,77 Kč s příslušenstvím, částky ve výši 24.002,50 Kč a ohledně zaplacení požadovaného smluvního úroku) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství

(k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 18. 8. 2021, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 192.852,39 Kč (55.443 Kč + 7.371,58 Kč + 9.500,23 Kč + 24.002,50 Kč + 96.535,08 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 45.844,30 Kč (43.115,23 Kč + 2.729,07 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve celkové výši 147.008,09 Kč (12.327,77 Kč + 7.371,58 Kč + 5.991,66 Kč + 780,31 Kč + 24.002,50 Kč + 96.535,08 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 24 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 76 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 52 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.