Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 148/2021-50

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 74 531 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 670 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 472Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 13 389,66 Kč, částku 3 065,04 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 49 090,36 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 670 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 472Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 13 389,66 Kč, částku 3 065,04 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 49 090,36 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 61 142 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od 31. 10. 2020 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 98,68 % ročně z částky 49 090,36 Kč (odpovídající dlužné původní jistině) od 31. 10. 2020 do 23. 11. 2020 a poté ve výši 8,25 % ročně do zaplacení (max. však do částky 215 006 Kč) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 13 389,66 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč, tedy s nominálním úrokem ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil 5 splátek á 4 266 Kč, celkem 21 330 Kč. Následně se ocitl u dalších splátek v prodlení o délce 15 dnů, a posléze se ocitl v prodlení o délce více než 65 dnů, a proto došlo ke dni 29. 10. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Částka ve výši 49 090,36 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru. Žalobkyně dále požaduje i smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 13 389,66 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok v nominální výši 98,68 % ročně, který byl sjednán přímo ve smlouvě, a to z částky původní dlužné jistiny do 23. 11. 2020, a pro období od 24. 11. 2020 žalobkyně požaduje z částky původní dlužné jistiny úvěru úrok pouze ve výši 8,25 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 1. 2020, oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 1. 2020, splátkového kalendáře ze dne 22. 1. 2020 a dodejky z 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 21. 1. 2020 žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 98,68 % ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný částečně uvedl svou finanční situaci, a to příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného uvedl zprostředkovatel úvěru ve výši 3 410 Kč (životní minimum na osobu), splátky žalobci 3 545 Kč, výdaje na bydlení vč. inkasa 1 400 Kč a ostatní výdaje 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, ale žije sám, má středoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním. Nebylo doloženo inkaso ani žádné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za žalobkyni byl úvěr schválen - doporučen. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěr, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (179 172 Kč) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že CBS skóre žalovaného bylo hodnoceno tak, že klientova smlouva je špatná (negativní příznak). Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 50 000 Kč. Z výpisu záznamů SOLUS nebylo zjištěno ničeho. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu se žalobními tvrzeními žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z výzev k zaplacení a oznámení zesplatnění ze dne 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020 a 29. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění dluhu, tento zesplatnila 65. den prodlení žalovaného a vyzvala jej k zaplacení.

4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena (doručením akceptace žalovanému) smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 42 měsíčních splátkách á 4 266 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány ani dokládány.

5. K výzvě soudu podle , (dále jen „ “), žalobkyně netvrdila a neprokázala zkoumání výdajů žalovaného, bez nichž nelze posoudit schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně poukazovala na to, že nemá reálně možnost výdaje žalované posoudit, a je zcela závislý na tvrzeních žalované.

6. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení , stanoví výši úroku z prodlení.

14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč s RPSN 158,14 %. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru, sdělila, že zkoumala schopnost žalovaného splácet, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši 10 545 Kč při doloženém příjmu 20 000 Kč a poukázala na skutečnost, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný doložil příjem, avšak již žádným způsobem netvrdil ani nedoložil výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením zprostředkovatele úvěru o (podezřele nízkém) výdaji na bydlení ve výši 1 400 Kč, životním minimu a částce 100 Kč jako ostatními výdaji žalovaného, což nemohlo postačovat k závěru o„ volných zdrojích ve výši 10 545 Kč“. Právě naopak, při hodnocení CBS skóre jako negativní měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů vč. nájemného a inkasa na bydlení a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně však nepřistoupila ani k vyžádání čestného prohlášení žalovaného, ale spokojila se s údaji zprostředkovatele úvěru. Praxe žalobkyně, kdy od deklarovaného příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“ v částce 3 410 Kč aniž by reflektovala zdravotní stav a neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na ostatní domácnost, a dojde k výsledku, který se jí hodí, aby mohla poskytnout úvěr osobě, u které předpokládá prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta (pokud by bylo vyžádáno) musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018) a tvrzení žalobce, že se musí pouze spoléhat na tvrzení klienta v tomto světle neobstojí, když navíc v tomto případě ani tvrzení klienta ohledně výdajů nebyla vyžádána, ale doplnil je pouze zprostředkovatel úvěru.

16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j.  -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvních pokut i úroků zamítl.

18. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 28 670 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní ve výši 50 000 Kč ponížený o zaplacené splátky v celkové výši 21 330 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s  , 2 má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , ve znění účinném v době počátku prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn a contrario, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.