Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 148/2021-50
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 74 531 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 670 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 472Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 13 389,66 Kč, částku 3 065,04 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 49 090,36 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 670 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 472Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 13 389,66 Kč, částku 3 065,04 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 49 090,36 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 61 142 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od 31. 10. 2020 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 98,68 % ročně z částky 49 090,36 Kč (odpovídající dlužné původní jistině) od 31. 10. 2020 do 23. 11. 2020 a poté ve výši 8,25 % ročně do zaplacení (max. však do částky 215 006 Kč) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 13 389,66 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč, tedy s nominálním úrokem ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil 5 splátek á 4 266 Kč, celkem 21 330 Kč. Následně se ocitl u dalších splátek v prodlení o délce 15 dnů, a posléze se ocitl v prodlení o délce více než 65 dnů, a proto došlo ke dni 29. 10. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Částka ve výši 49 090,36 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru. Žalobkyně dále požaduje i smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 13 389,66 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok v nominální výši 98,68 % ročně, který byl sjednán přímo ve smlouvě, a to z částky původní dlužné jistiny do 23. 11. 2020, a pro období od 24. 11. 2020 žalobkyně požaduje z částky původní dlužné jistiny úvěru úrok pouze ve výši 8,25 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 1. 2020, oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 1. 2020, splátkového kalendáře ze dne 22. 1. 2020 a dodejky z 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 21. 1. 2020 žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 98,68 % ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný částečně uvedl svou finanční situaci, a to příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného uvedl zprostředkovatel úvěru ve výši 3 410 Kč (životní minimum na osobu), splátky žalobci 3 545 Kč, výdaje na bydlení vč. inkasa 1 400 Kč a ostatní výdaje 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, ale žije sám, má středoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním. Nebylo doloženo inkaso ani žádné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za žalobkyni byl úvěr schválen - doporučen. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěr, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (179 172 Kč) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že CBS skóre žalovaného bylo hodnoceno tak, že klientova smlouva je špatná (negativní příznak). Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 50 000 Kč. Z výpisu záznamů SOLUS nebylo zjištěno ničeho. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu se žalobními tvrzeními žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z výzev k zaplacení a oznámení zesplatnění ze dne 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020 a 29. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění dluhu, tento zesplatnila 65. den prodlení žalovaného a vyzvala jej k zaplacení.
4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena (doručením akceptace žalovanému) smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 42 měsíčních splátkách á 4 266 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány ani dokládány.
5. K výzvě soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), žalobkyně netvrdila a neprokázala zkoumání výdajů žalovaného, bez nichž nelze posoudit schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně poukazovala na to, že nemá reálně možnost výdaje žalované posoudit, a je zcela závislý na tvrzeních žalované.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , stanoví výši úroku z prodlení.
14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč s RPSN 158,14 %. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru, sdělila, že zkoumala schopnost žalovaného splácet, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši 10 545 Kč při doloženém příjmu 20 000 Kč a poukázala na skutečnost, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný doložil příjem, avšak již žádným způsobem netvrdil ani nedoložil výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením zprostředkovatele úvěru o (podezřele nízkém) výdaji na bydlení ve výši 1 400 Kč, životním minimu a částce 100 Kč jako ostatními výdaji žalovaného, což nemohlo postačovat k závěru o„ volných zdrojích ve výši 10 545 Kč“. Právě naopak, při hodnocení CBS skóre jako negativní měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů vč. nájemného a inkasa na bydlení a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně však nepřistoupila ani k vyžádání čestného prohlášení žalovaného, ale spokojila se s údaji zprostředkovatele úvěru. Praxe žalobkyně, kdy od deklarovaného příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“ v částce 3 410 Kč aniž by reflektovala zdravotní stav a neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na ostatní domácnost, a dojde k výsledku, který se jí hodí, aby mohla poskytnout úvěr osobě, u které předpokládá prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta (pokud by bylo vyžádáno) musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018) a tvrzení žalobce, že se musí pouze spoléhat na tvrzení klienta v tomto světle neobstojí, když navíc v tomto případě ani tvrzení klienta ohledně výdajů nebyla vyžádána, ale doplnil je pouze zprostředkovatel úvěru.
16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
18. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 28 670 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní ve výši 50 000 Kč ponížený o zaplacené splátky v celkové výši 21 330 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném v době počátku prodlení.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a contrario, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.