Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 312/2021-27
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 32 028 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 645,36 Kč, úroku z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 19,52 % ročně, úroku z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 4. 2021 a z částky 4 100 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 4. 2021 a z částky 6 980,60 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 1,5 % ročně z částky 8 900 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 645,36 Kč, úroku z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 19,52 % ročně, úroku z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 4. 2021 a z částky 4 100 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 4. 2021 a z částky 6 980,60 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 1,5 % ročně z částky 8 900 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 660 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 955,37 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 475,15 Kč a s 19,52% úrokem z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 12 368 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 969,34 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 885,50 Kč a s 23,72% úrokem z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 19. 12. 2017 uzavřela smlouvu číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 760 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 4 100 Kč. Dne 23. 9. 2017 uzavřela smlouvu číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 9 968 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 10 600 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny úvěrů úročeny úrokem ve výši 19,52 % ročně, resp. 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny na částku ve výši 4 955,37 Kč (smlouva ze dne 19. 12. 2017) a ve výši 4 969,34 Kč (smlouva ze dne 23. 9. 2017), a to za dobu do postoupení, a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 15. 1. 2021 na částku2 475,15 Kč, resp. 1 885,50 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19. 12. 2017 a číslo ze dne 23. 9. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 21. 4. 2021 včetně podacího lístku ze dne 21. 4. 2021, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 19. 12. 2017 a ze dne 23. 9. 2017 a karet zákazníka ze dne 19. 12. 2017 a ze dne 23. 9. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 12. 2017 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 10 760 Kč (včetně poplatku za zařazení do pojistného programu), tj. celkem 23 760 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je rozvedený, má učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u právnická osoba s čistou mzdou 21 104 Kč, na bydlení vynakládá 7 200 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a splátky 3 100 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 9. 2017 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 9 968 Kč (včetně poplatku za zařazení do pojistného programu), tj. celkem 22 968 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je rozvedený, má učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u právnická osoba s čistou mzdou 19 800 Kč, na bydlení vynakládá 7 100 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč měsíčně a splátky 1 300 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv číslo číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 15. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 21. 4. 2021, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný doložil úvěrující společnosti své příjmy a pravidelné výdaje, a to v rozsahu svého prohlášení učiněného v kartách zákazníka. Samotné prohlášení úvěrovaného nelze pokládat za dostatečný podklad pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 2 x 13 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 900 Kč a 10 600 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 11 300 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovaným, byť byly označeny jako pohledávky ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 28. 4. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 21. 4. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 26. 4. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 28. 4. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 11 300 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.