Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 283/2021-46

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 39 780 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 740 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 040 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 435,54 Kč a dále s úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 4 366,22 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 781,15 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 740 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 740 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 040 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 435,54 Kč a dále s úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 4 366,22 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 781,15 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 740 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce) a žalovaným. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 22 260 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 30 521,15 Kč, poplatku za služby ve výši 9 258,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 435,54 Kč za dobu od 20. 8. 2019 do 15. 1. 2021, 19,32% p.a. úrok z nesplacené jistiny 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 366,22 Kč za dobu od 20. 8. 2019 do 15. 1. 2021 a 10% p.a. úroku z prodlení z jistiny 30 521,15 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum a o oznámení postoupení pohledávky z datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací právnická osoba a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 34 000 Kč byla žalovanému předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených smluv a oznámení postupníka o postoupení pohledávky z datum včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný předložil nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu, podle nichž byl zaměstnán za mzdu ve výši 19 000 Kč měsíčně, splácel úvěr měsíční splátkou ve výši 2 800 Kč, bydlel nájmu s náklady ve výši 4 500 Kč měsíčně a jeho další výdaje činily dalších 4 500 Kč měsíčně. Pracovní smlouvu a výplatní lístky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalovaného její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka byl jako důkaz o výdajích žalovaného zaznamenána nájemní smlouva k prokázání nákladů na bydlení. Další výdaje žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřoval, neboť si ani nevyžádal doklady, z nichž by mohly být výdaje žalovaného ověřeny.

5. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

12. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

13. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

14. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

15. Jak bylo uvedeno v bodu 4 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu a výplatní lístky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalovaného na bydlení měly být dle karty zákazníka ověřeny z nájemní smlouvy. Ani tato předložena nebyla. Další výdaje žalovaného nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům žalovaného mohly vyplývat. Pouze na základě karty zákazníka není možné posoudit, zda byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány a zda byla úvěruschopnost žalovaného posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena.

16. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

17. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

18. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

19. Podpis žalovaného pod smlouvou o spotřebitelském úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí jeho možnosti úvěr splácet.

20. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 11 740 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 34 000 Kč a zaplacených 22 260 Kč), k jejímuž zaplacení ho soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích z úvěrové smlouvy, žalobu zamítl.

21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 11 740 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno 22. 2. 2021 (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o.z.) bylo doručeno dne 25. 2. 2021. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů (do 8. 3. 2021) a nezaplatil-li, je podle o. z. od 9. 3. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení 8,25% p.a. úroku z přiznané částky 11 740 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení a ve zbytku úrok z prodlení zamítl.

22. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu ( ). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.