Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 264/2021-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 13 440,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 440,40 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 440,40 Kč od 26. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 440,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 440,40 Kč od 26. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
po žalovaném zaplacení částky 13 440,40 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba
x právnická osoba IČO Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného zaslala žalovanému návrh smlouvy o úvěru. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil,
že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. K uzavření smlouvy o úvěr došlo dne 27. 12. 2017. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč
a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru
ve výši 2 921,40 Kč, a to nejpozději do 25. 2. 2018. Žalovaný poskytnutý úvěr nezaplatil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplnil
ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění před podáním žaloby, odeslané dne 2. 2. 2021, vyzván.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto
ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, z dodatku ke smlouvě
o spotřebitelském úvěru, z formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru
a z všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem anonymizováno (pod záštitou společnosti právnická osoba) soud zjistil, že smlouva
o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 27. 12. 2017 mezi společností právnická osoba jako Zapůjčitelem a žalovaným jako Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Klient byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem a emailovou adresou. Soud dále zjistil, že Zapůjčitel se zavázal poskytnout Klientovi spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč převodem na bankovní účet
č. bankovní účet s rodným číslem jako variabilním symbolem, a že Klient
se zavázal tento úvěr vrátit spolu s jednorázovým poplatkem ve výši 2 921,40 Kč a úrokem ve výši 0 %, a že celková dlužná částka, kterou je Úvěrovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 12 921,40 Kč. Úvěrovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku bezhotovostním bankovním převodem, a to jednorázovou splátkou ve výši 12 921,40 Kč, splatnou nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru. Soud dále zjistil,
že Klient zažádal o odložení splatnosti zápůjčky a Zapůjčitel 25. 1. 2018 prodloužil splatnost úvěru o dalších 30 dní, za což se Klient zavázal zaplatit jednorázový poplatek ve výši
3 519 Kč. Klient se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit Zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a úrok z prodlení z hodnoty nesplacené částky ve výši stanovené příslušným právním předpisem.
5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na účet č. bankovní účet byla
pod variabilním symbolem číslo tj. pod rodným číslem žalovaného, odeslaná částka ve výši 10 000 Kč dne 27. 12.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil,
že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 1. 1. 2021 mezi společností právnická osoba jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem,
podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně
legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, odeslaného
dle podacího lístku téhož dne, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 2. 2. 2021, odeslané dle podacího lístku téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byl k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby řádně vyzván.
8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru
o skutkovém stavu:
9. Žalovaný požádal dne 27. 12. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba, o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně schválila téhož dne. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet dne 27. 12. 2017 pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 2 921,40 Kč a 3 519 Kč
do 25. 2. 2018. Žalovaný poskytnutou zápůjčku nezaplatil řádně a včas, dlužná částka činí 13 440,4 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným
na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021, odeslaným dle podacího lístku téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil.
10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 2. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti
spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše
takto stanovená.
23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
25. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému
zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
26. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
27. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nedoložila, že před poskytnutím zápůjčky žalovanému zkoumala jeho úvěruschopnost. Poskytovatel zápůjčky je vždy povinen
s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zapůjčené prostředky splácet, k tomu
je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, zápůjčku poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
28. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele
by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
29. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o zápůjčce je s ohledem na skutečnost,
že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Nicméně z provedených listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 10 000 Kč,
která představuje celou neuhrazenou část jistiny, vrátit.
30. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
31. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jelikož žalovaná částka odpovídala zapůjčené jistině, kterou žalovaný ani částečně nesplatil a bezdůvodně se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně obohatil, a výrokem I. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 10 000 Kč. Vzhledem ke vzniklému prodlení žalovaného s vydáním
bezdůvodného obohacení přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení, který uplatnila v souladu
s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , a to od 26. 2. 2018
do zaplacení.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na 48% náhradu nákladů řízení (74% úspěch – 26% neúspěch) v částce 1 081 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 440,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem ve výši 2 252 Kč.
33. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.