Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 288/2021-51
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 100 870,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 428,34 Kč, úrok ve výši 8 596,94 Kč, úrok ve výši 20,40 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 175,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 383,53 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 88 442,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 287,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 428,34 Kč, úrok ve výši 8 596,94 Kč, úrok ve výši 20,40 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 175,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 383,53 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 88 442,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 287,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 100 870,48 Kč spolu s úrokem ve výši 8 596,94 Kč a dále ve výši 20,40 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 175,30 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jako původní věřitel) a žalovaným byla dne 15. 3. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši převodem peněžních prostředků na jeho bankovní účet č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 20,40 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných 96 anuitních měsíčních splátkách po 2 309,33 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 15. 4. 2019. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými produktovými podmínkami právnická osoba (dále jako VOP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 22. 1. 2020 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 20. 1. 2020 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 97 825,67 Kč, na úroku částku 8 596,94 Kč, na úroku z prodlení částku 9 175,30 Kč a na dlužných poplatcích částku 3 044,81 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil a zůstal v řízení procesně nečinným. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 8. 9. 2021, doručeném soudu dne 8. 9. 2021 a u jednání dne 5. 10. 2021, tvrdil, že žalovaný zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 11 557,86 Kč.
4. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 15. 3. 2019, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2019, Žádosti o úvěr ze dne 13. 3. 2019, Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 1. 2020, Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017, Základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. 8. 2017, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období od 29. 3. 2019 do 25. 1. 2021, transakční historie úvěrového účtu, Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinného od 1. 3. 2017, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 2. 2021 a z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 15. 3. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 15. 3. 2019 bezhotovostně převodem na jeho úvěrový bankovní účet č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými 96 měsíčními anuitními splátkami po 2 309,33 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 20,40 % ročně, poplatky a pojištěním splatnými vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 4. 2019. V čl. 31 případy porušení a čl. 32 následky případů porušení VOP bylo sjednáno, že je původní věřitel oprávněn v případě porušení smlouvy dle čl. 31 VOP prohlásit svým rozhodnutím kteroukoliv pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její předčasné splacení, jestliže mj. klient se ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017 a sazebník poplatků. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce říjen až prosinec 2019. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 1. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru s příslušenstvím ke dni 20. 1. 2020 a vyzval jej k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24. 1. 2020 a bylo doručováno žalovanému na adresu původního trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Z výpisu z úvěrového bankovního účtu žalovaného č. ú. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období 29. 3. 2019 do 25. 1. 2021 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalovaného č. ú. bankovní účet, přičemž činil počáteční zůstatek účtu částku - 100 000 Kč jako čerpání úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení o pohledávky ze dne 21. 1. 2021 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (oznámením o postoupení pohledávky) ze dne 2. 2. 2021. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 23. 2. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2021 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu původního trvalého pobytu žalovaného.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
12. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 8. 9. 2021 a u jednání soudu dne 5. 10. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 16 116 Kč pracovní poměr hlavní jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele obch. spol. právnická osoba se sídlem v obec; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu, další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
15. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků v částce 3 044,81 Kč.
16. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 11 557,86 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 88 442,14 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 11. 3. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 8 596,94 Kč, úroku ve výši 20,40 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 175,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 97 825,67 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 9 383,53 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 442,14 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 66,61 % a jeho neúspěch 33,39 %. Ve výši rozdílu (33,20 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 9 287,60 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 036 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 15 420 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 2 570 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 200 Kč. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 118 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 27,80 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 788,20 Kč Tyto náklady za ztrátu času a cestovní výlohy požadoval v rozsahu 1/2, jelikož se účastnil jednání u soudu v zastoupení žalobce téhož dne ve čtyřech věcech, tj. ve výši 594,10 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 27 974,80 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 33,20 % činí částku 9 287,60 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).