Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 9/2020-72

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 21.10.2021 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo,

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec,

o 44 809,62 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 664 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 22.04.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení 20 624,08 Kč, jakož i v části, v níž žádal zaplacení 5.760 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 821,51 Kč od 22.04.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 87 609,00 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroku z prodlení nad rozsah úroku z prodlení přisouzeného výrokem I. tohoto rozsudku.

III. K částečnému zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žádal žalobce

na žalované zaplacení 2.761,54 Kč s úrokem z prodlení z částky 2.365,92 Kč ve výši 10% ročně za dobu od 22.4.2020 do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroku ve výši 31,02% ročně z částky 31.821,51 Kč za dobu od 22.4.2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 664 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 22.04.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalované zaplacení 20 624,08 Kč, jakož i v části, v níž žádal zaplacení 5.760 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 821,51 Kč od 22.04.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 87 609,00 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroku z prodlení nad rozsah úroku z prodlení přisouzeného výrokem I. tohoto rozsudku. III. K částečnému zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žádal žalobce na žalované zaplacení 2.761,54 Kč s úrokem z prodlení z částky 2.365,92 Kč ve výši 10% ročně za dobu od 22.4.2020 do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroku ve výši 31,02% ročně z částky 31.821,51 Kč za dobu od 22.4.2020 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 5.10.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacen 38 654,00 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 38 654,00 Kč ve výši 10% ročně od 22.04.2020 do zaplacení, jakož i zaplacení 6 155,62 Kč a úroku ve výši 66,02 % p.a z částky 31 821,51 Kč od 22.04.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 87 609,00 Kč To vše na základě smlouvy o úvěru ze dne 29.3.2019 na částku 40.000 - Kč, po jejímž poskytnutí žalovaný zaplatil celkem 24.336 - Kč.

2. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, jímž se bude řídit (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 39). Žalobce stručně shrnuto doplnil (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 45),

že úvěruschopnost dlužníka posoudil řádně. Dlužník měl volné prostředky ve výši 8.135 - Kč

a věřitel vycházel ze zprávy o výši důchodu, výpisu s číslem účtu dlužníka, jakož i z jeho čestného prohlášení a negativního výpisu z dostupných registrů evidujících nespolehlivé dlužnické chování dlužníků. Dlužník uvedl, že jeho výdaje činí 4.910 - Kč měsíčně. Při ověřování údajů dlužníka věřitel postupoval v souladu s přiměřenou mírou obezřetnosti. Avšak ani nikoli řádné prověření úvěruschopnosti neumožňuje soudu konstatovat neplatnost smlouvy z úřední povinnosti. Takový závěr ke contra legem s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru-. Rovněž výše úroku byla srozumitelně a jasně sjednána v zákonných limitech a nejde o nepřiměřené ujednání. V případě opačného závěru musí soud postupem podle určit úrok obvyklý. Soud následně připomněl judikaturu NS a ESD (č.l. 68) z níž bude vycházet.

3. Poté, co soud účastníkům sdělil právní názory na věc, vzal žalobce žalobu částečně zpět (č.l. 51 druhá strana, dále„ p.v.“) a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle a 2 , , v platném znění, dále„ “, zastavil (výrok III.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 29.3.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 5) na základě níž žalobce žalovanému poskytl dne 29.3.2019 částku 40.000 - Kč (č.l. 21) s tím, že žalovaný v 24 měsíčních splátkách po 3.042 - Kč, splatných k 15. dni v měsíci, vrátí žalobci celkem 73.008 - Kč, při RPSN 73,36% (č.l. 5 p.v.).

5. Žalovaný na úvěr zaplatil žalobci (č.l.) do 12.2.2020 celkem 24.336 - Kč (č.l. 9)

6. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr ke dni 20.4.2020 zesplatněn (č.l. 11) a věřitel vyzval dlužníka k okamžitému zaplacení 38.654 - Kč. K datu zesplatnění dlužník zaplatil více než 24.000 - Kč (č.l. 9).

7. Za 40.000 Kč poskytnutých dne 29.3.2019 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 20.4.2020 celkem 38.654 - Kč, ačkoli zaplatil nejméně 24.000 - Kč.

8. V žalobě podané dne 5.10.2020 žalobce požadoval zaplacení celkových 44.809,62 Kč

a k tomu úrok ve výši 66,02% ročně do výše 87.609 - Kč (č.l. 3), ačkoli žalovaný zaplatil do té doby celkem 24.336 - Kč.

9. Věřitel před schválením smlouvy o úvěru ověřoval ke dni 29. 3. 2019 finanční situaci dlužníka a zjistil (č.l. 15), že dlužník má příjem ze starobního důchodu ve výši 13.725 - Kč (viz též oznámen ČSSZ na č.l. 61) a jeho celkové měsíční výdaje činí 4.910 - Kč, z toho na bydlení 1.500 - Kč. příjmení zdroje tak měly činit 8.315 - Kč při měsíční splátce 3.042 - Kč, ktrou měl dlužník splácet 2 roky.

Právní posouzení

10. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( ).

11. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

12. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní ( ).

13. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru ( ).

14. U občanskoprávní skutkové podstaty lichvy není k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského

a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost díky subsidiaritě trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům, tedy k souhrnu všech plnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka dostupná na: webová adresa), pak toto posouzení není v civilním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka).

15. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek ( ).

16. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom,

že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka, který měl nízký příjem z důchodu. Žalobce těmto zjištěním oponoval tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně.

17. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít ( ve spojení s a odst. 1 , y ČR) při výkladu a aplikaci a Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s  a citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

18. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti a ve vztahu k hrubému nepoměru plnění je

k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je

s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou

z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

19. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body (9 a 16)). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného opřené o konkrétní informační zdroje týkající se skutečných příjmů dlužníka. Vše nasvědčuje tomu, že splátka, přes svou optiky malou výši, byla s ohledem na výdaje dlužníka neúnosně vysoká, přičemž měla být splácena po dvě léta. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti.

20. Jako neplatná by byla smlouva posouzena, i kdyby ji soud posoudil jako smlouvu založenou na lichevním schématu, o čemž svědčí jak poměr plnění, tak formální přístup k posuzování úvěruschopnosti dlužníka. Protiprávnost charakterizuje smlouvu v jejím celku, když je nepochybné, že i smlouva složená z dílčích částí, které nemusí být nutně jednotlivě shledány, jako protiprávní může být a byla složena v celek, které zakládá výše uvedený rozpor s právem, který brání schválení smíru či vydání rozsudku pro uznání. K rozporu s právem soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní ). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy je cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů obec národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by

za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k  , na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010 -2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. ).

22. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která je v současné době násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty

a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

23. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle a 588 ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Především však vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

24. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo právnická osoba v . jméno příjmení a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo právnická osoba v . GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ (C číslo). Tyto závěry je třeba respektovat ( , y ČR).

25. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému 40.000 - Kč, kdy žalovaný zaplatil celkem 24.336 - Kč (č.l. 9) a žalobci vnikl právo na vydání bezdůvodného obohacení podle a 2 ve výši 15.664 - Kč, které je žalovaný povinen zaplatit, včetně úroku z prodlení ve výši vycházející z ve spojení s  V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť se opírala o neplatnou smlouvu o úvěru (výrok II).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle , zákon

č. , v platném znění, dále„ “, kdy žalovaný byl po odečtení svého neúspěchu celkově úspěšný, ale podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,

že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.