Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 275/2021-53

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 753 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,21 Kč za dobu od 16. 4. 2017 do 1. 7. 2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do kapitalizovaného úroku ve výši 1 850 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 253 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 736 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,21 Kč za dobu od 16. 4. 2017 do 1. 7. 2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se do kapitalizovaného úroku ve výši 1 850 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 253 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 736 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 4. 2017 do 1. 7. 2019 ve výši 1 333,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 850 Kč představujícím poplatek za poskytnutí úvěru, a dále se smluvní pokutou ve výši 2 253 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 850 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za jejich poskytnutí vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v jedné splátce do 15. 4. 2017. Žalovaný neplnil řádně a včas, když na svůj dluh nezaplatil ničeho, dostal se s plněním do prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny dluhu a podle čl. 5 odst. 5.1 smlouvy o úvěru nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, a to s účinností ke dni 24. 7. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle , , dále jen ,

a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu , vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne datum uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru číslo dne datum Dodatek číslo k uvedené smlouvě o úvěru, podle nichž žalovanému poskytl částku 7 500 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného a kterou se žalovaný zavázal věřiteli splatit formou 1 splátky, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 850 Kč, celkem tak v částce 9 350 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal pro případ svého prodlení uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den svého prodlení. Žalovaný splátku úvěru řádně a včas nehradil, dosud žalovaný na svém dluhu neuhradil ničeho. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což žalovanému oznámila dne 19. 8. 2019.

4. Podle . , dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši poplatku, a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (poplatek) zcela transparentní a přestože ve smlouvě není uvedena výše úroků, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 850 Kč, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, a pokud věřitel tento poplatek žalovanému účtoval pouze za poskytnutí úvěru, pak jej soud považuje za úplatu za poskytnutí finančních prostředků, a tudíž za úrok, a jeho výši pak za nepřiměřenou. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ve skutečnosti došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 173,09 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 9 350 Kč (jistina 7 500 Kč a úrok 1 850 Kč) splatné za 52 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 24,66 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 173,09 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 19,97 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než sedmkrát převyšuje. Ostatně ze samotné smlouvy (Dodatku číslo ke smlouvě) vyplývá, že výše RPSN činila 1 642,2 %. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 23. 2. 2017 ve výši 4 500 Kč a vyplacenou částku dne 21. 3. 2017 ve výši 3 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 7 500 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. o. z., a to v souladu s ust. o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle za dobu od 16. 4. 2017 do zaplacení.

10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících sjednaných úrocích a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 76,89 % a žalovaná 23,11 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 53,8 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 736 Kč, tj. 53,8 % z částky 1 368 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 400 Kč dle , advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, prostá předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle AT s omezením dle AT v celkové výši 500 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle AT. Advokát žalobkyně

je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu

přiznal i právo na (částečnou) náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle k rukám advokáta žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.