Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 223/2020-73

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba žalobkyně, aby soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10% ročně od datum do datum ve výši částka a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10% ročně od datum do datum ve výši částka a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z částky částka ve výši 10% ročně od datum do zaplacení a částku částka a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba žalobkyně, aby soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z částky [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka] a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,55% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému dne datum vyplacena částka částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Schopnost žalovaného řádně úvěr splácet byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech a prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Došlo k odkladu 11. splátky a po dobu dokladu od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutý úvěr. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do zesplatnění došlo k úhradě 12 splátek po částka, celkem tedy k úhradě částka. Před níže popsaným zespaltněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle článku 6.1 smlouvy ve výši částka u 14. a 15. splátky, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou o více než 15 dnů a žalobci tak vzniklo rovněž právo na úhradu nákladů celkem 2 x částka. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s čl. 6 smlouvy ke dni datum. Podle čl. 6 smlouvy se pak ke dni zesplavnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši částka. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění byly žalovaným uhrazeny dne datum částka částka a dne datum částka částka. Žalovaný dluží žalobkyni částku dlužné jistiny ve výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši částka s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka a úroky za poskytnutý úvěr ve výši nominální roční úrokové sazby ve výši 75,55% ročně z původní dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní, k nařízenému ústnímu jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil a soud proto jednal dle ust. bez jeho přítomnosti.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku částka, žalovaný se zavázal zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem celkem částku částka, a to ve 24 měsíčních splátkách po částka nejpozději splatných ke každému 22. dni v měsíci. Mezi účastníky byla dohodnuta úroková sazba 108,05% ročně po celou dobu splácení úvěru /viz Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru na č.l. 37-39 spisu, anonymizováno o schválení úvěru na č.l. 42 spisu, anonymizováno formulář na č.l. 26-28 spisu, anonymizováno kalendář ke smlouvě na č.l. 42rub -43 spisu/. Při hodnocení schopnosti splácet úvěr žalobkyně vyšla z prohlášení žalovaného, kdy uvedl příjmy ze zaměstnání u anonymizováno záchranné služby příjmení kraje a dalšího příjmu žalovaného ve výši částka měsíčně, celkem z příjmů částka měsíčně, a výdajů, a to z údajů o životním minimu ve výši částka, z výdajů na splátky úvěrů celkem ve výši částka měsíčně, z výdajů na splátky dalších úvěrů žalovaného u žalobkyně ve výši částka, z toho, že žalovaný žije v pronájmu a hradí částka, je ženatý, s manželkou nežije, nemá žádné náklady na dopravu /viz„ Hodnocení klienta“ na č.l. 32 spisu, výplatní lístek 9/ 2018 na č.l. 31, potvrzení o příjmu pro právnická osoba, výplatní lístek anonymizováno záchranné služby Plzeňksého kraje číslo 2018 na č.l. 24-25 spisu, Vyhodnocení úvěryschopnosti žalovaného žalobkyni na č.l. 13 spisu, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnanceu anonymizováno záchranné služby Jihočeského kraje ze dne datum, prohlášení klientů na č.l. 10 spisu/. Žalobkyně dne datum poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku ve výši částka /viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 12 spisu/.Žalovaný požádal žalobkyni dopisem ze dne datum o odklad jedné splátky z úvěrů sjednaných u žalobkyně číslo číslo číslo žádosti žalovaného bylo vyhověno a byl mu zaslán nový splátkový kalendář /viz Dopis ze dne datum na č.l. 35, Upravený splátkový kalendář na č.l.36 spisu/. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas /viz Karta klienta na č.l. 41 spisu/ a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru žalovaného a výzvě žalovanému k okamžité úhradě jistiny úvěru ve výši částka, úroků ve výši částka, neuhrazené smluvní pokuty ve výši částka a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši částka, celkem k výzvě o okamžitou úhradu částky částka /viz oznámení ze dne datum Žalobkyně rovněž před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:

Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku částka, žalovaný se zavázal zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem celkem částku částka, a to ve 24 měsíčních splátkách po částka nejpozději splatných ke každému 22. dni v měsíci. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěr zjišťovala schopnost splácet úvěr žalovaným na základě prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, na základě hodnoceni klienta žalobkyní na základě příjmů žalovaného doložených výplatnicemi žalovaného, a lustrace v registru příjmení a NRKI. Žalovaný již vrátil žalobkyni částku ve výši částka.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je nedůvodná, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši částka a z tvrzení žalobkyně plyne, že tuto částku žalovaný již žalobkyni vrátil zpět, resp. vrátil více než mu žalobkyně poskytla. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

14. Žalobkyně v daném případě poměrně detailně zjistila pouze příjmy žalovaného, k čemuž disponovala výplatními páskami. Nicméně výdaje žalovaného, vyjma splátek úvěrů u ní samotné, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. V hodnocení klienta není žádný doklad mapující výdaje žalovaného uveden. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě reálně nemohlo dojít. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak (vyjma splátky úvěru u ní samotné) nedoložených výdajích uvedených ve výši částka. Ty odpovídaly paušální částce životního minima částka, výdajům na bydlení ve výši částka, splátkám dvou úvěrů žalovaného u žalobkyně ve výši částka, tvrzeným dalším splátkám ve výši částka. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši částka, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení a životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo by na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že by žalovaný poskytnuté plnění žalobkyni nevrátil. Žalobkyně však sama v žalobním tvrzení uvádí, že žalovaný již uhradil měsíční splátky v celkové výši částka a po zesplatnění žalobkyni uhradil ještě částka a částka, celkem tedy vrátil žalobkyni částku částka. Soud proto žalobu žalobkyně ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému, který byl v řízení zcela pasivní žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.