Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

113 C 22/2020-88

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 31 626 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23.330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.330 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 6.993 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.993 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 35 % ročně z částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se zastavuje o částku 1.303,28 Kč a úrok ve výši 40,95 % ročně z částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 96.192 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám JUDr. jméno příjmení částku 3.851 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23.330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.330 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 6.993 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.993 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 35 % ročně z částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Řízení se zastavuje o částku 1.303,28 Kč a úrok ve výši 40,95 % ročně z částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 96.192 Kč. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] částku 3.851 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 12. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 31.626 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 30. 10. 2019 smlouva o úvěru číslo na základě které byly dne 31. 10. 2019 žalovanému vyplaceny prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1.670 Kč. Do data zesplatnění žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 1.670 Kč, a to dne 26. 11. 2019. Žalobce po žalovaném požaduje i smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy. Žalobce po žalovaném požaduje novou jistinu úvěru v celkové výši 29.624,06 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 24.912,20 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zepslatnění úvěru ve výši 4.711,86 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 200 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy kapitalizovanou ke dni sepisu žaloby ve výši 1.303,28 Kč a úrok ve výši 75,95 % ročně z částky 24.912,20 Kč ode dne 30. 5. 2020 do zaplacení.

2. Procesní stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit, neboť se k nařízenému jednání nedostavil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 30. 10. 2019 byl sepsán návrh na uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem, jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným, jakožto klientem, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 1.670 Kč, dále se zavázal hradit zápůjční úrokovou sazbu ve výši 75,95 % ročně. V bodu 6. smlouvy jsou uvedeny důsledky vyplývající z prodlení klientů, a to pod bodem 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč, jakožto smluvní pokuta za nesplacení kterékoliv splátky či její části v délce 30 dnů (maximálně však 2.999 Kč za každý kalendářní rok), dále v bodě 6.2. smlouvy je specifikována náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů (200 Kč) a v bodě 6.5. smlouvy je specifikována smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovanému byl vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč dne 31. 10. 2019 na jeho účet číslo bankovní účet. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dne 22. 1. 2020 žalovaný požádal o úpravu splátkového kalendáře, tedy o odklad 3 splátek, a to prostřednictvím formuláře. Žalovanému byl vystaven upravený splátkový kalendář a 3 splátky s datem splatnosti 24. 12. 2019, 24. 1. 2020 a 24. 2. 2020 byly posunuty. Dopisem ze dne 28. 5. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Jak vyplynulo z karty klienta, žalovaný uhradil pouze 1 splátku ve výši 1.670 Kč, a to dne 26. 11. 2019.

4. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

10. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, pak žalobce setrvával na stanovisku, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před sjednáním sporného a žalovaného úvěru. Soudu byly předloženy 2 výplatní pásky za období srpen a září 2019, ze kterých byl zjištěn příjem žalovaného ve výši cca 11.500 Kč, když žalovaný byl zaměstnán od 1. 3. 2019 do 30. 11. 2019 anonymizováno územní celek, což vyplynulo z potvrzení o zaměstnání. Na základě dodatku č. 1 k pracovní smlouvě byl pracovní poměr prodloužen do 30. 12. 2019. Soudu bylo dále předloženo oznámení ČSSZ v obec, že žalovanému je vyplácen invalidní důchod I. stupně ve výši 7.932 Kč, a to od ledna 2019. Dále bylo předloženo tzv. CBS skóre ve výši 310 (což je kategorie I. nízké body do interní scóre card vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán), dále byl předložen pohyb na účtu žalovaného, kdy je potvrzeno vyplacení mzdy ve výši cca 11.500 Kč za období září 2019 a říjen 2019, dále bylo předloženo tzv. hodnocení klienta, ze kterého vyplývá pravidelný čistý měsíční příjem 7.900 Kč, dále vyplacení invalidního důchodu a ostatní příjmy ve výši 10.500 Kč. Lze konstatovat, že příjmy byly uvedeny v odpovídající výši, když mzda žalovaného činí cca 11.500 Kč měsíčně a invalidní důchod je vyplácen ve výši 7.932 Kč měsíčně. Dokonce lze konstatovat, že celkový příjem ve výši 18.400 Kč byl mírně podhodnocen, když reálný příjem činil 19.432 Kč. Posouzení úvěruschopnosti však nevychází pouze z příjmů klienta, ale také z jeho výdajů. Žalobci tak lze vytknout, že při výdajích žalovaného počítal pouze s životním minimem ve výši 3.410 Kč, tedy s částkou nejníže možnou týkající se výdajové stránky, avšak nereflektující skutečné reálné výdaje (např. na ošacení, hygienu, léky apod.). Rovněž náklady na bydlení v částce 1.000 Kč se nejeví jako reálné, přičemž i další výdaje vedené pod kolonkou„ ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.), jsou pouze ve výši 100 Kč. Zásadnější rozpor však soud shledává v dalším výdaji žalovaného vedených v kolonce„ splátky právnická osoba“ ve výši 2.233 Kč. Soud činil na žalobce dotaz, o jaký finanční závazek se mělo v případě uvedené splátky jednat. Soudu byla předložena smlouva o úvěru číslo která byla uzavřena mezi týmiž účastníky a je datována 19. 7. 2019 (akceptace dne 22. 7. 2019). Tento úvěrový vztah již byl projednán zdejším soudem pod sp. zn. -19 ze dne 1. 3. 2021. V první řadě nelze přehlédnout, že o druhý úvěr, od stejného poskytovatele úvěru, žalovaný požádal dne 30. 10. 2019, tedy pouze 3 měsíce po úvěru číslo ze dne 19. 7. 2019, přičemž na tento předchozí úvěr žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil pouze částku 8.932 Kč. Odůvodnění rozsudku zdejšího soudu pod č. j. -19 ze dne 1. 3. 2021 je v tom směru, že ani v rámci smlouvy o předchozím úvěru číslo žalobce nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, tudíž předchozí smlouva byla shledána za neplatnou a žalobci byly přiznány pouze finanční částky, které vyplývají z bezdůvodného obohacení. Za této situace, kdy ani u smlouvy sjednané 19. 7. 2019 žalobce nesplnil svou povinnost dle o spotřebitelském úvěru a soud v rámci úvěru číslo ze dne 30. 10. 2019 žalobci vytknul nedostatky týkající se zejména výdajové stránky žalovaného, byla smlouva o úvěru ze dne 30. 10. 2019 vyhodnocena jako neplatná, když tomuto závěru soudu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 1.670 Kč. Za tohoto stavu věci tak soud přiznal žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku 23.330 Kč se zákonným úrokem z prodlení (bylo poskytnuto 25.000 Kč a odečtena 1 splátka ve výši 1.670 Kč), dále bylo výrokem III. rozhodnuto o částečném zastavení, neboť žalobce před jednáním ve věci samé vzal zpět žalobu co do zaplacení 1.303,28 Kč a úrok ve výši 40,95 % ročně z částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení. Žalobce rovněž netrval na formulaci žalobního petitu týkajícího se smluvních úroků, kdy tyto úroky definuje do doby dosažení určité celkové částky za úrok, proto soud řízení zastavil i co do této formulace, jak vyplývá z výrokové části III. tohoto rozsudku. Pokud se týká zamítavé části rozsudku, pak žalobci nebyla přiznána částka 6.993 Kč se zákonným úrokem z prodlení a 35 % úrokem z požadované částky 24.912,20 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, neboť tyto částky by bylo možno přiznat pouze v případě, pokud by sjednaná smlouva o úvěru byla platná.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy žalobce měl úspěch co do 70,1 %, neúspěch co do 29,9 % nákladů. Po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci je tak žalobci přiznána náhrada nákladů řízení 40,20 %, a to z celkové částky: 9.579,57 Kč (zaplacený soudní poplatek 1.582 Kč, 3 úkony právní pomoci po 500 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb. – tj. 1.500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, dále 2 úkony právní služby po 2.380 Kč – tj. 4.760 Kč, dále 2 režijní paušály po 300 Kč – tj. 600 Kč, dále poloviční náklady na cestovné za situace, že téhož dne právní zástupce žalobce se účastnil u zdejšího soudu jiného jednání – tedy 457 Kč, osobním vozidlem anonymizována tři slova o vyhláškové ceně paliva 27,80 Kč za 1 litr a náhradním koeficientu 4,40 Kč za 1 km k jednání soudu ve obec z obec a zpět (celkem 133 km) a dále poloviční náklady na promeškaný čas (se shodným odůvodněním dalšího jednání u zdejšího soudu) – tj. 300 Kč a DPH 1.662,57 Kč). Poměrné náklady z celkových 9.579,57 Kč pak činí 3.851 Kč a tuto částku je tedy žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.