Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 166/2021-25

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 236 387,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 236 387,16 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 16. 2. 2021 do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 842,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 236 387,16 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 16. 2. 2021 do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 842,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 236 387,16 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 5. 6. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 3 405 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 10,90% ročně, avšak ode dne 17. 3. 2021 požaduje žalobkyně po žalovaném úrok nižší, a to ve výši 8,25% ročně. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 16. 2. 2021.

K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného a tato doložila též listinnými důkazy. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného a jeho úvěru schopnost prověřila též v interních a externích databázích, zejména z registru BRKI, který obsahuje i údaje z NRKI. K osobě žalovaného nebyly zjištěny žádné informace, který by naznačovaly, že nebude schopen poskytnutý úvěr splácet.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.

V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření ( ).

V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 6. 2019 Dodatek číslo 17 k rámcové smlouvě číslo (úvěr číslo anonymizováno) ve výši 200 000 Kč. Částka 176 659 Kč byla přitom určena na konsolidaci přechozího úvěru žalovaného u žalobkyně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90%. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 405 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 2. 2021 a současně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě potvrzení o výši příjmů a pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala jej ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.

Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

Podle , účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.

V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 9 456 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.