Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 166/2021-25
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 236 387,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 236 387,16 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 16. 2. 2021 do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 842,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 236 387,16 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 16. 2. 2021 do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 236 387,16 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 842,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 236 387,16 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 5. 6. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 3 405 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 10,90% ročně, avšak ode dne 17. 3. 2021 požaduje žalobkyně po žalovaném úrok nižší, a to ve výši 8,25% ročně. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 16. 2. 2021.
K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného a tato doložila též listinnými důkazy. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného a jeho úvěru schopnost prověřila též v interních a externích databázích, zejména z registru BRKI, který obsahuje i údaje z NRKI. K osobě žalovaného nebyly zjištěny žádné informace, který by naznačovaly, že nebude schopen poskytnutý úvěr splácet.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 6. 2019 Dodatek číslo 17 k rámcové smlouvě číslo (úvěr číslo anonymizováno) ve výši 200 000 Kč. Částka 176 659 Kč byla přitom určena na konsolidaci přechozího úvěru žalovaného u žalobkyně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90%. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 405 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 2. 2021 a současně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě potvrzení o výši příjmů a pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala jej ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.
V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 9 456 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.