Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 101/2021-24
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z této částky za dobu od 9. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 6. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 6. 1. 2020 do 8. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 9. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 710 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 9. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 6. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 6. 1. 2020 do 8. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 9. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 710 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek částka, který byl splatný spolu s jistinou dne datum. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty částka a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč, když ve dnech datum, datum, datum, datum
a datum byly žalovanému zaslány písemné výzvy. Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši dohromady 2 650 Kč v jedné splátce do 5. 1. 2020. V listině je žalovaný označen mj. jménem, příjmením a rodným číslem. Listina je opatřena podpisem žalobkyně a na místě s označením žalovaného je uvedeno„ PIN kód: číslo“
6. Z listin označených jako Dodatky ke smlouvě o úvěru č. anonymizována dvě slova dne datum, datum a datum, že žalobkyně se nad rámec již poskytnuté částky 2 000 Kč dle smlouvy ze dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku částka, resp. částka, resp. částka a žalovaný se zavázal tyto částky žalobkyni spolu s dalšími poplatky vrátit. V listinách je žalovaný označen mj. jménem, příjmením a rodným číslem. Listiny jsou opatřeny podpisy žalobkyně a na místě s označením žalovaného je uvedeno„ PIN kód: číslo“ resp.„ PIN kód: číslo“ resp.„ PIN kód: číslo“.
7. Ze sdělení společnosti A příjmení a.s. ze dne datum, že banka eviduje několik plateb zaslaných žalobkyní na účet žalovaného, a to ve dnech 9., 12., 19. a 20. prosince 2019 v celkové výši 10 000 Kč.
8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním exekučního návrhu ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů od doručení výzvy.
9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru
o skutkovém stavu:
11. Žalovaný se dne datum, datum, datum a datum dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému dohromady částku 10 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími platbami žalobkyni vrátit, přičemž do podání žaloby neuhradil ničeho; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
20. Soud uzavřenou smlouvu (k uzavření přitom došlo pomocí prostředků komunikace na dálku),
a to ve znění jejích dodatků, hodnotí jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015,
sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování
o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
23. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nechce tvrdit žádné skutečnosti. Soud tak za situace, kdy ani nebylo tvrzeno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nemohl vzít za prokázáno, že by žalobkyně skutečně řádně posuzovala schopnost žalovaného zápůjčku splatit, pročež byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř., avšak tato se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá
z § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace a důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a s ním spojené důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum ve znění dalších dodatků pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
24. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr – a to včetně jejích dodatků, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích
a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 10 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení peněžních prostředků (což bylo zjištěno ze sdělení banky) neuhradil žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 10 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 2. 11. 2020, která mu byla odeslána stejného dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, dostal se tak do prodlení dne 9. 11. 2020, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně
z této částky za dobu od 6. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 6. 1. 2020 do 8. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 9. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 710 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).
25. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch resp. neúspěch obou účastníků byl přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.