Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 201/2021-39
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 384 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 416 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 9 968 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 678,99 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 745,32 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 11. 2019 a spolu s úroky ve výši 23,72 % ročně jdoucími z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 416 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 9 968 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 678,99 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 745,32 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 11. 2019 a spolu s úroky ve výši 23,72 % ročně jdoucími z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 13. 4. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v 58 týdenních pravidelných splátkách po 396 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 9 620 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 5 200 Kč Poslední splátka byla stanovena na 24. 5. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 14. 6. 2018 Celkem žalovaný uhradil částku 3 584 Kč. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 384 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 13 000 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 6 384 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 745,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 678,99 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 4. 2017 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 620 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 1 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 5 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %.
4. Z karty zákazníka ze dne 13. 4. 2017 má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do 12. 4. 2023. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výplatní pásky, pracovní smlouva, rozhodnutí o přiznání výživného. Jako zdroj hlavních příjmů žalovaného byl uveden hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou (žalovaný pracoval u právnická osoba anonymizováno jako vedoucí posunu). Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil částku 23 405 Kč, jiné příjmy žalovaný nevykázal. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 1 527 Kč, osobní výdaje ve výši 4 200 Kč, spoření ve výši 300 Kč a výživné ve výši 10 000 Kč, celkem tedy částku 16 027 Kč. Použitelný příjem byl vyčíslen na 7 378 Kč s tím, že žalovaný nemá zápůjčku ani u původního věřitele ani u jiné společnosti. Dále žalovaný uvedla, že žije s rodiči, má učňovské vzdělání a je rozvedený. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. Pohledávka za žalovaným je v seznamu postoupených pohledávek, která tvoří přílohu smlouvy o postoupení pohledávek identifikována číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému bylo dne 13. 12. 2019 na adresu adresa žalovaného, zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky. Oznámení obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.
7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne 23. 2. 2021 na adresu adresa žalovaného, upozorněn na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byl vyzván ke splacení zbývající částky úvěru a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 31 055,70 Kč, nejpozději do 9. 3. 2021 na účet žalobkyně.
8. Z výplatní pásky vystavené právnická osoba žalovanému číslo má soud za prokázané, že obsahuje položku nazvanou„ Dobírka výplata na účet“ a k této položce je přirazena částka 8 349 Kč. Dále obsahuje položku„ Nepřednostní zák. sr.“, ke které je přiřazena částka 3 077 Kč. K položce nazvané„ Výživné na účet“ je přiřazena částka 10 158 Kč 17
9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
15. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaný schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 13 000 Kč zaplatit částku 22 620 Kč, a to v týdenních splátkách po 396 Kč (tj. měsíčně 1 584 Kč). Nebylo prokázáno, že by původní věřitelka porovnala a řádně zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 22. 7. 2021 uvedla, že dle karty zákazníka byl žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako vedoucí posunu ve právnická osoba anonymizováno, jeho měsíční příjem činil částku 23 405 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr (či obdobný produkt). Takto shrnuté informace jsou ovšem v rozporu s tím, co je skutečně v zákaznické kartě uvedeno (a dále je to v rozporu s jediným důkazem, který žalobkyně k prokázání informací uvedených v zákaznické kartě předložila – výplatní páskou). Žalovaný v zákaznické kartě vyčíslil výživné v částce 10 000 Kč (přičemž z výplatní pásky vyplývá, že výživné bylo hrazeno skutečně v částce okolo 10 000 Kč), nicméně v zákaznické kartě již nebyl započítán další objektivně ověřitelný údaj, a to že jsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy v (ve výplatní pásce je zaznamenána částka 3 077 Kč). Probíhající exekuce přitom měla být jasným signálem pro původní věřitelku, že se žalovaný v minulosti dostal do takových finančních potíží, které bylo nutné řešit v rámci exekučního řízení; tj. věřitel musel pohledávku vymáhat institucionálně. Původní věřitelka tak měla důkladně zkoumat příjmy a výdaje žalovaného. Příjmy zjistila z výplatní pásky, ze které ovšem nemá soud za prokázanou výši čistého příjmu 23 405 Kč. Zároveň má sodu za prokázané, že byl žalovaný povinen platit výživné v částce okolo 10 000 Kč a na příjem žalovaného byly prováděny srážky ve výši okolo 3 000 Kč. Soud nemá za prokázaný údaj o nákladech na bydlení ve výši 1 527 Kč. Ačkoliv bylo uvedeno, že žalovaný bydlel u rodičů, nebyl doložen žádný doklad o nákladech na bydlení (nájemní smlouva, SIPO), který by po případném rozdělení na člena domácnosti dokládal částku uvedenou v zákaznické kartě. Nadto přihlíží soud k tomu, že dle věku žalovaného je pravděpodobné, že rodiče žalovaného byli již v důchodovém věku, bylo by tak logické, pokud by se spíše žalovaný, jakožto osoba výdělečně činná, podílel ve větším poměru na úhradě nákladů na bydlení. Údaje zaznamenané v zákaznické kartě nasvědčují spíše o neuspokojivé finanční situaci žalovaného. Měsíční splátka úvěru ve výši 1 584 Kč by tak v součtu s výdaji na výživné a prováděnými srážkami ze mzdy dosahovala částky odpovídající 2/3 příjmu žalovaného uvedeného v zákaznické kartě. Pouhá 1/3 příjmu by tak žalovanému měla dle zjištění původní věřitelky sloužit k uspokojení osobních potřeb a nákladů na bydlení. Zaznamenané údaje v zákaznické kartě v kombinaci s údaji zjistitelnými z předložené výplatní pásky nemá soud za dostatečné, resp. na základě těchto údajů nemohla mít původní věřitelka s odbornou péčí za to, že by finanční situace žalovanému umožňovala řádně a včas poskytnutý úvěr splácet.
16. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 10 C 201/2021-11, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že v případě nedoložení konkrétních listin k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, může být se svou žalobou neúspěšná. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila toliko výplatní lístek, ze kterého je ovšem zjistitelný toliko příjem žalovaného a případně výdaje na výživné a prováděné srážky ze mzdy. Žalobkyně ale nepředložila nic, z čeho by bylo prokázáno, že se řádně zabývala zjištěním výdajů žalovaného na bydlení, přičemž náklady na bydlení zpravidla tvoří významnou položku v rozpočtu spotřebitele. Jak soud tedy zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.
17. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C číslo ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 3 584 Kč a poskytnutá jistina činila částku 13 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen vrátit zbývající část nesplacené jistiny v celkové částce 9 416 Kč. Dále soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 12. 2019, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Den splatnosti soud určil dle lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 13. 12. 2019, dle domněnky dojití byla doručena žalovanému dne 18. 12. 2019, což byl i počátek 10 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Poslední den lhůty připadal na 28. 12. 2019. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. (výrok I).
18. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu podle § 160 o.s.ř.
19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok ani zákonný úrok požadovaný před datem, od kterého byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou dluhu. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 67 % a 33 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 34 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.