Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 89/2021-111
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 055,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.
II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 455,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 700 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně. II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 455,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 700 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky celkem ve výši 24 055,20 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. 8 2018 ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formu 13 pravidelných měsíčních rovnoměrných splátek (poslední splátka byla splatná dne datum), avšak s jejich úhradou se ocitla v prodlení a dluží žalobkyni částku 15 600 Kč, kterou ani přes výzvy neuhradila. Žalobkyni tak vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od datum do zaplacení a dále na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (tj. 15 600 Kč), kterou žalobkyně požadovala za období od datum do datum v kapitalizované výši 8 455,20 Kč. Žalovaná byla k úhradě zažalované pohledávka bezvýsledně vyzvána předžalobní upomínkou
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, a proto soud ve věci jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. 8 2018, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr celkové náklady ve výši 7 300 Kč, které se skládaly ze smluvního úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, dále z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. Poskytnutou jistinu, úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek se žalovaná zavázala smluvnímu věřiteli splatit v hotovosti formou 13 měsíčních splátek po 1 300 (prokázáno smlouvou o úvěru č. 8 2018 ze dne datum, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z titulu smlouvy o úvěru se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 15 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na přechodného věřitele, společnost právnická osoba, IČO, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky z přechodného věřitele na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby upomínkou vyzývána (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala.
15. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti právního předchůdce žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
16. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí. Žalovaná byla v době uzavírání smlouvy na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, bydlela v nájmu s tím, že výše jejích pravidelných měsíčních příjmů činila 12 560 Kč, zatímco výdaje měla ve výši 9 500 Kč měsíčně. Poté byla ještě odečtena rezerva ve výši 1 000 Kč na neočekávané výdaje a žalovaná tak disponovala každý měsíc volnou částkou ve výši 2 060 Kč, což jí plně umožňovalo úhradu řádných měsíčních splátek ve výši 1 300 Kč. Poskytovatel úvěru řádně ověřil nejen příjmovou stránku úvěrované, ale i stránku výdajovou. Byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi příjmení a dalších, a to vždy s negativním výsledkem. S ohledem na uvedené tak dle názoru žalobkyně byla úvěrová smlouva řádně uzavřena. Dále byla zpracována finanční analýza žalované a byl sestaven úvěrový scoring žalované s tím, že je úvěruschopná do 10 000 Kč. Dle názoru žalobkyně není rozhodující zdroj příjmu žalované, ale to, zda se jedná o příjem dlouhodobý a pravidelný. Ke svým tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně listinné důkazy, a to čestné prohlášení, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzu, credit scoring, příjmový pokladní doklad, smlouvu o pronájmu bytu a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory.
17. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná se v době poskytnutí úvěru nacházela na rodičovské dovolené, byla svobodná, měla jedno dítě do 6 let, bydlela v nájmu a měla příjem ve výši 12 560 Kč, který se skládal z rodičovského příspěvku. Její průměrné měsíční výdaje za poslední tři měsíce činily 9 500 Kč, z čehož 6 500 Kč připadalo na bydlení a 3 000 Kč na stravování. Údaje zapsané do žádosti byly ověřeny proti občanskému průkazu, rodnému listu, složenkám ČSSZ a nájemní smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně provedl finanční analýzu žalované, přičemž zohlednil její příjmy a výdaje, připočetl rezervu 1 000 Kč a vyvodil, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 2 060 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl„ credit scoring“ žalované, kdy z údajů zjištěných o žalované (věk, příjem, rodinný stav, bydlení, apod.) dospěl k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr maximálně do výše 25 000 Kč. Ze smlouvy o pronájmu bytu a příjmových pokladních dokladů bylo zjištěno, že žalovaná hradila nájemné za pronájem bytu 1+KK v obci obec ve výši 6 500 Kč měsíčně (za období od 15. 5. – 15. 6., 15. 6. – 15. 7., 15. 8. – datum) a později 7 500 Kč (za období datum – datum). Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná pobírala přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně. Z útržků poštovních poukázek odeslaných ČSSZ bylo zjištěno, že příjem žalované z dávek sociálního zabezpečení činil v říjnu 2017 částku 11 936 Kč, v listopadu 2017 částku 12 316 Kč a v prosinci 2017 částku 11 936 Kč.
18. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně soud nepovažuje za provedené řádně a s odbornou péčí. Soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně si obstaral dostatečné množství podkladů pro to, aby mohl adekvátně vyhodnotit úvěruschopnost žalované, avšak dospěl k nesprávnému závěru, když se rozhodl žalované úvěr poskytnout. Žalovaná disponovala pouze pravidelným příjmem z dávek sociálního zabezpečení, který činil přibližně 11 900 Kč až 12 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v lednu 2018, kdy již žalovaná hradila nájemné za byt ve výši 7 500 Kč. Značná část jejího příjmu tak byla vydána na bydlení. Při zohlednění toho, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru malé dítě a s tím přímo související náklady, je prakticky reálně nemožné, aby disponovala dostatečným disponibilním příjmem, který by jí bez obtíží umožňoval splátky úvěru řádně hradit. Měsíční splátka 1 300 Kč byla bez pochyby pro žalovanou citelným zásahem do jejího rozpočtu, který vyvolával důvodnou pochybnost o tom, zda žalovaná bude úvěr schopna řádně splácet. Nad rámec uvedeného dále soud nepovažuje za vhodnou a objektivní metodu„ finanční analýzy“ a„ credit scoringu“ používanou právním předchůdcem žalobkyně, neboť tato metoda je mnohdy odtržena od reálného života, když tabulkově stanovuje minimální výdaje žadatele o úvěr, uděluje body podle jeho věku či rodinného stavu apod.
19. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
20. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, náklady úvěru činily celkem 7 300 Kč; celková částka, kterou měla žalovaná uhradit právnímu předchůdci žalobkyně uhradit, tak činila 17 300 Kč. Žalovaná je z titulu smlouvy o úvěru dle žalobních tvrzení žalobkyně v prodlení s úhradou dlužné částky 15 600 Kč, z čehož vyplývá, že na smlouvu zaplatila celkem 1 700 Kč a zbývá jí tak na jistině, jejíž původní výše byla 10 000 Kč, uhradit částku ve výši 8 300 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum do zaplacení, když soud vzal v úvahu první výzvu k úhradě dlužné částky ze dne datum, avšak současně nemohl překročit žalobní návrh žalobkyně. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
21. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci byla při zohlednění příslušenství procesně úspěšnější žalovaná, které však v průběhu řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.