Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 89/2021-111

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 24 055,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 455,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 700 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně. II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 455,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 700 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky celkem ve výši 24 055,20 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. 8 2018 ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formu 13 pravidelných měsíčních rovnoměrných splátek (poslední splátka byla splatná dne datum), avšak s jejich úhradou se ocitla v prodlení a dluží žalobkyni částku 15 600 Kč, kterou ani přes výzvy neuhradila. Žalobkyni tak vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od datum do zaplacení a dále na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (tj. 15 600 Kč), kterou žalobkyně požadovala za období od datum do datum v kapitalizované výši 8 455,20 Kč. Žalovaná byla k úhradě zažalované pohledávka bezvýsledně vyzvána předžalobní upomínkou

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, a proto soud ve věci jednal v její nepřítomnosti dle

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. 8 2018, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr celkové náklady ve výši 7 300 Kč, které se skládaly ze smluvního úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, dále z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. Poskytnutou jistinu, úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek se žalovaná zavázala smluvnímu věřiteli splatit v hotovosti formou 13 měsíčních splátek po 1 300 (prokázáno smlouvou o úvěru č. 8 2018 ze dne datum, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z titulu smlouvy o úvěru se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 15 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na přechodného věřitele, společnost právnická osoba, IČO, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky z přechodného věřitele na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby upomínkou vyzývána (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku).

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala.

15. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti právního předchůdce žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

16. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí. Žalovaná byla v době uzavírání smlouvy na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, bydlela v nájmu s tím, že výše jejích pravidelných měsíčních příjmů činila 12 560 Kč, zatímco výdaje měla ve výši 9 500 Kč měsíčně. Poté byla ještě odečtena rezerva ve výši 1 000 Kč na neočekávané výdaje a žalovaná tak disponovala každý měsíc volnou částkou ve výši 2 060 Kč, což jí plně umožňovalo úhradu řádných měsíčních splátek ve výši 1 300 Kč. Poskytovatel úvěru řádně ověřil nejen příjmovou stránku úvěrované, ale i stránku výdajovou. Byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi příjmení a dalších, a to vždy s negativním výsledkem. S ohledem na uvedené tak dle názoru žalobkyně byla úvěrová smlouva řádně uzavřena. Dále byla zpracována finanční analýza žalované a byl sestaven úvěrový scoring žalované s tím, že je úvěruschopná do 10 000 Kč. Dle názoru žalobkyně není rozhodující zdroj příjmu žalované, ale to, zda se jedná o příjem dlouhodobý a pravidelný. Ke svým tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně listinné důkazy, a to čestné prohlášení, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzu, credit scoring, příjmový pokladní doklad, smlouvu o pronájmu bytu a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory.

17. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná se v době poskytnutí úvěru nacházela na rodičovské dovolené, byla svobodná, měla jedno dítě do 6 let, bydlela v nájmu a měla příjem ve výši 12 560 Kč, který se skládal z rodičovského příspěvku. Její průměrné měsíční výdaje za poslední tři měsíce činily 9 500 Kč, z čehož 6 500 Kč připadalo na bydlení a 3 000 Kč na stravování. Údaje zapsané do žádosti byly ověřeny proti občanskému průkazu, rodnému listu, složenkám ČSSZ a nájemní smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně provedl finanční analýzu žalované, přičemž zohlednil její příjmy a výdaje, připočetl rezervu 1 000 Kč a vyvodil, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 2 060 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl„ credit scoring“ žalované, kdy z údajů zjištěných o žalované (věk, příjem, rodinný stav, bydlení, apod.) dospěl k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr maximálně do výše 25 000 Kč. Ze smlouvy o pronájmu bytu a příjmových pokladních dokladů bylo zjištěno, že žalovaná hradila nájemné za pronájem bytu 1+KK v obci obec ve výši 6 500 Kč měsíčně (za období od 15. 5. – 15. 6., 15. 6. – 15. 7., 15. 8. – datum) a později 7 500 Kč (za období datum – datum). Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná pobírala přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně. Z útržků poštovních poukázek odeslaných ČSSZ bylo zjištěno, že příjem žalované z dávek sociálního zabezpečení činil v říjnu 2017 částku 11 936 Kč, v listopadu 2017 částku 12 316 Kč a v prosinci 2017 částku 11 936 Kč.

18. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně soud nepovažuje za provedené řádně a s odbornou péčí. Soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně si obstaral dostatečné množství podkladů pro to, aby mohl adekvátně vyhodnotit úvěruschopnost žalované, avšak dospěl k nesprávnému závěru, když se rozhodl žalované úvěr poskytnout. Žalovaná disponovala pouze pravidelným příjmem z dávek sociálního zabezpečení, který činil přibližně 11 900 Kč až 12 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v lednu 2018, kdy již žalovaná hradila nájemné za byt ve výši 7 500 Kč. Značná část jejího příjmu tak byla vydána na bydlení. Při zohlednění toho, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru malé dítě a s tím přímo související náklady, je prakticky reálně nemožné, aby disponovala dostatečným disponibilním příjmem, který by jí bez obtíží umožňoval splátky úvěru řádně hradit. Měsíční splátka 1 300 Kč byla bez pochyby pro žalovanou citelným zásahem do jejího rozpočtu, který vyvolával důvodnou pochybnost o tom, zda žalovaná bude úvěr schopna řádně splácet. Nad rámec uvedeného dále soud nepovažuje za vhodnou a objektivní metodu„ finanční analýzy“ a„ credit scoringu“ používanou právním předchůdcem žalobkyně, neboť tato metoda je mnohdy odtržena od reálného života, když tabulkově stanovuje minimální výdaje žadatele o úvěr, uděluje body podle jeho věku či rodinného stavu apod.

19. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

20. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, náklady úvěru činily celkem 7 300 Kč; celková částka, kterou měla žalovaná uhradit právnímu předchůdci žalobkyně uhradit, tak činila 17 300 Kč. Žalovaná je z titulu smlouvy o úvěru dle žalobních tvrzení žalobkyně v prodlení s úhradou dlužné částky 15 600 Kč, z čehož vyplývá, že na smlouvu zaplatila celkem 1 700 Kč a zbývá jí tak na jistině, jejíž původní výše byla 10 000 Kč, uhradit částku ve výši 8 300 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle o.z. ve výši dle , a to ode dne datum do zaplacení, když soud vzal v úvahu první výzvu k úhradě dlužné částky ze dne datum, avšak současně nemohl překročit žalobní návrh žalobkyně. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

21. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle věta první , když neshledal důvodu pro jiný postup.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Ve věci byla při zohlednění příslušenství procesně úspěšnější žalovaná, které však v průběhu řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.