Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
10 C 43/2021-40
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 49 477,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 201,01 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 5. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 30 276,09 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 43 717,35 Kč ve výši 8,25 % od 25. 9. 2020 do zaplacení a spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 2 419,74 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 201,01 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 5. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 30 276,09 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 43 717,35 Kč ve výši 8,25 % od 25. 9. 2020 do zaplacení a spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 2 419,74 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 7. 4. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 443,49 Kč, přičemž splatnost jednotlivých splátek byla vždy k 15. dni příslušného měsíce. Roční výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,60 %. Žalovanému byla jistina úvěru vyplacena dne 7. 4. 2017, žalovaný ovšem porušoval opakovaně smluvní podmínky, proto byl úvěr k 20. 4. 2020 zesplatněn. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení pohledávky ve výši 49 477,10 Kč, která se skládala s načerpané neuhrazené jistiny ve výši 43 717,35 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 2 419,74 Kč, úroku z prodlení počítaného z dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. k 24. 9. 2020 ve výši 1 261,69 Kč, úroku z prodlení počítaného z dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. k 24. 9. 2020 ve výši 106,32 Kč, dlužných měsíčních poplatků za pojištění ve výši 472 Kč (4x 118 Kč) a dlužných měsíčních poplatku za zesplatnění a za náklady na upomínání v celkové výši 1 500 Kč (300 Kč za zesplatnění + 2x 600 Kč za upomínky. Žalobkyně se dále domáhala i zákonného úroku z prodlení od 25. 9. 2020. Žalovaný ani přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dluhu, ničeho na dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byla k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 7. 4. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 72 měsíčních splátkách v celkové výši po 1 443,49 Kč (splátka úvěru 1 325,49 Kč a poplatek za pojištění 118 Kč, poslední měsíční splátka činila 1 880,81 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,60 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, byla 97 167,60 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům.
4. Ze všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 9. 2014 má soud za prokázané, že obsahovaly smluvní ujednání mezi žalobkyní a jejími klienty a byly součástí smluv, které žalobkyně s klienty uzavírala.
5. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že podrobně vymezovalo vysvětlení pojmů používaných v informacích poskytovaných klientům ke spotřebitelským úvěrům.
6. Z výpisu z běžného účtu č. 2017 ze dne 27. 4. 2017 má soud za prokázané, že dne 7. 4. 2017 čerpal žalovaný z poskytnutého úvěru částku 40 000 Kč a dne 11. 4. 2017 částku ve výši 25 000 Kč.
7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od roku 2017 do roku 2020 má soud za prokázané, že bylo žalovanému vystaveno celkem 10 výpisů za rok 2017, 13 výpisů vždy za rok 2018 a rok 2019 a 8 výpisů za rok 2020, přičemž z každého výpisu byla patrná výše splátek, které za dané období žalovaný uhradil. Celkem žalovaný za předmětná vyúčtovaná období uhradil na poskytnutý úvěr částku 45 798,99 Kč.
8. Ze sazebníku poplatků platného od 1. 9. 2013 má soud za prokázané, že byl žalovaný seznámen s poplatky, k jejichž hrazení se v souladu se smlouvou o úvěru zavázal.
9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 4. 2020 a poštovního archu ze dne 24. 4. 2020, má soud za prokázané, že bylo žalovanému na adresu ulice a číslo, PSČ obec dne 24. 4. 2020 odesláno oznámení o prohlášení úvěru v celkové částce 48 225,74 Kč za splatný k 20. 4. 2020, přičemž byl žalovanému stanoven termín uhrazení dlužné částky do 6. 5. 2020.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2020 a podacího lístku ze dne 2. 10. 2020 má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru číslo v celkové výši 49 550,10 Kč, přičemž nesplacená jistina činila částku 43 717,35 Kč. Tato výzva byla žalovanému dne 2. 10. 2020 odeslána na adresu krátká číslo, PSČ obec nad příjmení.
11. Z výpisu inertního systému žalobkyně, který byl nakopírován do vyjádření žalobkyně ze dne 23. 3. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila, že byl žalovaný v době podání žádosti o úvěr povinen splácet závazky v celkové výši měsíčních splátek 4 062 Kč (1 277 Kč + 1 462 Kč a 1 323 Kč).
12. Ze žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má pracovní poměr na dobu neurčitou, základní vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 16 788 Kč. Nezbytné měsíční náklady vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč, počet vyživovaných osob 0.
13. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 7. 3. 2017 má soud za prokázané, že byl žalovaný zaměstnaný jako obsluha laseru, palič u právnická osoba technika životního prostředí a průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil částku 16 788 Kč, čistý příjem za posledních 11 měsíců činil částku 130 099 Kč. Žalovanému byla ze mzdy prováděna srážka ve výši 552 Kč.
14. Z platební historie pro smlouvu číslo má soud za prokázané, že obsahuje záznam jednotlivých splátek úvěru, přičemž celková částka, kterou žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil je 45 798,99 Kč.
15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční částku ve výši 65 000 Kč, kterou čerpal ve dvou částech, nejprve dne 7. 4. 2017 čerpal částku 40 000 Kč a dne 11. 4. 2017 dočerpal částku ve výši 25 000 Kč. Žalovanému byly měsíčně vystavovány výpisy s přehledem čerpaného úvěru a zaplacených splátek. Žalovaný celkem žalobkyni ve splátkách zaplatil částku 45 798,99 Kč. K 20. 4. 2020 byl úvěr žalovaného zesplatněn a žalovaný byl o tomto zesplatnění informován dopisem ze dne 22. 4. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy výzvou ze dne 1. 10. 2020, odeslanou dne 2. 10. 2020 na adresu adresa.
16. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně řádně zjistila příjem žalovaného, který byl ověřen potvrzením zaměstnavatele žalovaného, ovšem žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování nezbytných výdajů žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nulové částky u veškerých výdajů.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
21. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
22. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaný schopen dostát svým závazkům a splácet poskytnutý úvěr, tj. na částku 65 000 Kč zaplatit celkově částku 97 167,60 Kč. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného, který byl doložen i potvrzením zaměstnavatele žalovaného, ovšem žádným způsobem nezjistila nezbytné výdaje žalovaného, které souvisejí například s bydlením. Žalovaný uvedl do žádosti o poskytnutí úvěru nulové částky týkající se jakýchkoli jeho výdajů, přitom žalobkyně interní lustrací zjistila, že žalovaný již splácí jiné úvěry (celkově měsíčně splácel částku 4 062 Kč). Žalobkyně tak měla jednoznačně ověřeno, že informace žalovaného v žádosti o úvěr ohledně splátek jednotlivých úvěrů není pravdivá, přesto nijak dále neověřovala, zda je vůbec pravdivá informace žalovaného o tom, že bydlí ve vlastním domě/bytě, ani nijak nezjišťovala výdaje nezbytně spojené s bydlením (platby za elektřinu, případně plyn, jiné pravidelné výdaje). Žalobkyně sice odkazovala na obecné údaje zveřejňované Českým statistickým úřadem, ovšem dlužníci (žadatelé o úvěr) nežijí podle jednotné šablony, a nelze mít za to, že by se jejich pravidelné měsíční výdaje rovnaly minimálním životním nákladům. Naopak je zcela pravděpodobné, že s takovýmito minimálními výdaji běžně nevyžijí. Je proto nezbytné, aby věřitelé při posuzování úvěruschopnosti zjišťovali relevantní nezbytné výdaje žadatelů o úvěr (tj. například náklady na bydlení, které zpravidla tvoří významnou část výdajové stránky rodinného rozpočtu). Zároveň je třeba upozornit na to, že příjem žalovaného nebyl příliš vysoký, tj. okolo 16 000 Kč měsíčně, přičemž ještě před poskytnutím úvěru, splácel žalovaný splátky v částce přesahující 4 000 Kč. Z potvrzení od zaměstnavatele je dále patrné, že byly žalovanému prováděny i další srážky ze mzdy v částce 552 Kč. Pokud by se k těmto výdajům (pouze za splátky) připočetla splátka žalobkyní poskytnutého úvěru, dospěla by žalobkyně ke zjištění, že žalovaný měsíčně více než třetinu svého příjmu vynakládá pouze na splátky různých úvěrů, a zároveň neměla zjištěné jakékoli nezbytné náklady na bydlení, které zpravidla bývají tím nejvyšším výdajem (následně jsou významné výdaje i za potraviny, ošacení, kosmetiku, léky apod.). Žalobkyně ani nijak neověřila, že žalovaný skutečně bydlí ve vlastním domě/bytě, přičemž se sama svými zjištěními přesvědčila o tom, že žalovaný uvedl do žádosti o úvěr informace neúplné, když do výdajů neuvedl informace vůbec žádné. Jelikož nebyly ani v základním rámci zjištěny ani nezbytné výdaje žalovaného a zároveň žalobkyně zjistila, že žalovaný ze svých příjmů vynakládá více než třetinu na splátky jiných úvěrů, nelze mít za to, že by původní věřitelka zkoumala s obornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitelka nemohla mít z poskytnutých informací představu o tom, jaká je finanční rezerva žalovaného. Tento závěr nemůže změnit ani tvrzení žalobkyně, že byly při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledněny výdaje, které zveřejňuje Český statistický úřad, neboť tyto údaje nevypovídají nic o tom, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného. K obecně uveřejňovaným údajům lze přihlédnout v kontextu již zjištěných informací a lze z nich případně dovozovat, zda nejsou údaje poskytnuté konkrétním žadatelem o úvěr podhodnocené apod., ale nelze z obecných zprůměrovaných údajů vycházet jako ze závazných a platných i pro každého žadatele o úvěr.
23. Jelikož žalobkyně nesplnila svou předsmluvní povinnost, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudila úvěruschopnost žalovaného, má totopochybení za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C číslo ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil částku 45 798,99 Kč a poskytnutá jistina činila částku 65 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen vrátit zbývající část nesplatné jistiny v celkové částce 19 201,01 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 5. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v oznámení o zesplatnění úvěru, které obsahovalo i výzvu k úhradě dluhu. Výše zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).
24. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistiny podle § 160 o.s.ř.
25. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na smluvní úroky ze smlouvy ani smluvní poplatky. V tomto rozsahu soud shledal žalobu nedůvodnou a rozhodl o jejím zamítnutí. (výrok II).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný ze 76 % a z 24 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 52 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.