Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 69/2020-44

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa,

zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení,

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 6 088 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím prodejce právnická osoba uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému k rukám prodejce částku ve výši 27 065 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit formou 24 měsíčních splátek ve výši 1 546 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci počínaje datum (celkem vč. pojištění byl tedy ve splátkách žalovaný povinen uhradit částku ve výši 37 104 Kč. Úrok byl sjednán 23,61 % ročně. Žalovaný neuhradil 21. splátku, čímž porušil svou smluvní povinnost. Smluvně bylo dohodnuto, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit rovněž sankce dle smlouvy, obchodních podmínek a sazebníku, které tvořili nedílnou součást smlouvy. Žalobkyně požaduje 4 x dlužné splátky v celkové výši 5 129 Kč (dlužná částka ke dni datum činili 491 Kč), dále 600 Kč poplatek za odeslání upomínky, 359 Kč smluvní pokuty dle sazebníku a 117 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně kontrolovala tím, že zkontrolovala databáze (NRKI, příjmení) vč. vnitřních databází anonymizováno a anonymizována dvě slova, insolvenční rejstřík, a dále příjmy a výdaje žalovaného. Skutečnosti sdělené žalovaným žalobkyně ověřila telefonicky, když zaměstnavatel žalovaného potvrdil průměrný příjem na dobu určitou do dne datum je ve výši částka, přičemž žalobkyně počítala s částkou uvedenou žalovaným částka, a výdaji částka na bydlení a částka ostatní výdaje odpovídající životnímu minimu. S disponibilním příjmem ve výši částka měla žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr za ověřenou. Žalobkyně dále uvedla, že samotná skutečnost, že žalovaný řádně hradil 20 splátek dle úvěrové smlouvy potvrzuje, že vyhodnocení úvěruschopnosti muselo být provedeno žalobkyní správně. Dále polemizuje nad rozsahem povinnosti kontrolovat úvěruschopnost, a poukazuje na povinnost žalovaného sdělit veškeré informace úplně a pravdivě, neboť právě z takových je možné kontrolu úvěruschopnosti provést.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle v nepřítomnosti účastníků.

5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne datum, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 27 065 Kč na nákup zboží (v ceně 28 490 Kč) a závazek žalovaného splatit jej 24 měsíčními splátkami ve výši 1 425 Kč (resp. vč. 122 Kč pojistného poplatku měsíčně ve výši 1 546 Kč při roční úrokové sazbě 23,61 %, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje datum Smlouva obsahovala rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky, a 10 % jednorázové smluvní pokuty při prodlení jakékoli splátky. Žalobkyně vyplatila částku 27 065 Kč žalovanému formou úhrady zboží prodejci dne datum. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 32 466 Kč. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě dlužné částky 6 205 Kč (5 129 Kč neuhrazené splátky a 986 Kč za upomínky a 90 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrace databází a registrů (NRKI, příjmení a vnitřních registrů) a insolvenčního rejstříku, obdobně prověřila i zaměstnavatele (územní celek), a příjmy žalovaného ověřila telefonicky tím, že zaměstnavatel sdělil, že průměrný příjem je od datum vyšší než částka, neboť se zvedla minimální mzda, a výslovně sdělil, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do dne datum. Výdaje žalobkyně nezjišťovala ani neověřovala, když má za to, že statisticky průměrný výdaj je 2 000 Kč a na ostatní výdaje započetla částku 3 400 Kč životního minima jednotlivce.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a , , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ( ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně měla za ověřený příjem částku částka (tedy uvedený hrubý celkový příjem žalovaného) pro celou dobu splácení úvěru (24 měsíců), ačkoli při ověřování příjmů zjistila, že tento příjem je ze mzdy na dobu určitou toliko do konce měsíce dubna 2017, tzn. na 3 měsíční splátky z 24 sjednaných. Soud za této situace dále ani nerozporuje postup žalobkyně při započítání výdajů vč. bydlení v celkové výši částka, která je významně pod průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu, neboť má za to, že ze sděleného a doloženého ověření příjmů žalovaného nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr. Tím méně se soud ztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že žádným splácením 20 splátek žalovaný v praxi potvrdil správnost kontroly úvěruschopnosti žalovaného. Naopak je tato snaha splácet dohodnuté splátky navzdory neověřenému příjmu překvapivá, když neodpovídá zjištěným skutečnostem o schopnosti žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr. Soud naopak nemá důvod nesouhlasit s tvrzením žalobkyně, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Nicméně v posuzovaném případě dle všeho žalovaný řádně předal žalobkyni potřebné informace minimálně o svém příjmu a v procesu ověřování potvrdil i samotný zaměstnavatel, že příjem žalovaného je časově limitovaný do 3. měsíce splácení ze sjednaných 24 měsíců, a jde toliko pouze k tíži žalobkyně, že přesto považovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr za ověřenou. Žalobkyně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu , resp. 3 Soud proto nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu ZSÚ a o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatil ( o.z.). Jelikož žalobkyně takto vyplatila žalovanému částku 27 065 Kč a žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 32 466 Kč nezbývá než konstatovat, že veškeré bezdůvodné obohacení již bylo žalobkyni navráceno před tím, než žalobkyně dospěla na základě dokládané smlouvy o úvěru k závěru, že je žalovaný v prodlení. Soud proto žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému jakékoli náklady vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci ( ).