Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 119/2021-43
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 730,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 145,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do požadavku na zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 730,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 145,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 16 490 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 400 Kč, jenž představuje součet úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % (1 400 Kč), odměny za administrativní činnost (2 000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (4 000 Kč). Dále se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek 290 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků (tj. celkem 17 690 Kč) se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední úhradu provedl dne datum, celkem do data postoupení uhradil pouze 1 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce postoupena na žalobkyni. Vedle částky 16 490 Kč (dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, dlužný úrok ve výši 495,88 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 724,12 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 270 Kč) žalobkyně žalobou požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 145,92 Kč (smluvní úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tj. do datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 730,75 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do datum), úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny od datum (den následující po dni postoupení) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně rovněž z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání omluvila.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 290 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou částku ve výši 17 690 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli splatit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 305 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce číslo ze dne datum včetně smluvních podmínek). Dle evidence předchůdce žalobkyně žalovaný uhradil do data postoupení pouze částku 1 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze smlouvy o půjčce z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván a byla mu stanovena lhůta k úhradě do dne datum (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení zápůjčky včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a o této skutečnosti tak nemohla být ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 poučena.
12. Stran posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala především na kartu zákazníka žalovaného. Uvedla, že její právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které zanesl do zákaznické karty a ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobkyně usoudil, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dána. Ze zákaznické karty vyplývá, že v době poskytnutí zápůjčky žil žalovaný s rodiči, byl svobodný, měl základní vzdělání v rodinném domě, neměl jiný spotřebitelský úvěr a pracoval jako dělník u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 12 000 Kč. Výdaje žalovaného (inkaso/nájem, náklady na domácnost – telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) dle zákaznické karty činily celkem 8 500 Kč. Použitelný příjem žalovaného tak činil 3 500 Kč. Údaje byly ověřeny oproti občanskému průkazu, pracovní smlouvě, nájemní smlouvě a výplatním páskám. Skutečnosti uvedené v zákaznické kartě však zůstávají v rovině tvrzení, když ke kartě nejsou přiloženy kopie těchto ověřených dokladů. Pravdivost údajů v zákaznické kartě tak nepovažuje soud za prokázanou. Zákaznická karta evokuje dojem, že byla vyplněna účelově s cílem zápůjčku za každou cenu poskytnout. Takové posouzení úvěruschopnosti soud považuje za zcela nedostatečné a nelze jej hodnotit jako provedené řádně a s odbornou péčí.
13. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ust. § 586 o.z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků, a dále v ust. § 588 o.z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že porušení povinnosti zakotvené v ust. § 9 odst. 1 uvedeného zákona způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o.z.).
14. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tato smlouva absolutně neplatná (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve spojení s ust. § 588 o.z.). V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného danou zápůjčku po dobu jejího trvání splácet.
15. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny zápůjčky. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 1 200 Kč a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 8 800 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne datum, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
16. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl při zohlednění příslušenství procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.