Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 98/2021-26
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 736 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do 25. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení, částky 1 436 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do 25. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení, částky 1 436 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 5 736 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky
ve výši částka z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému 4 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se jej zavázal s dalším poplatkem (1 300 Kč) vrátit, což však neučinil, pročež žalobkyně vedle jistiny a poplatku naúčtovala
i smluvní pokutu ve výši 1 436 Kč.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní, že žalobkyně mu poskytne finanční prostředky ve výši částka, které následně žalovaný žalobkyni s dalším poplatkem vrátí, přičemž žalovaný oproti obdržení peněz žalobkyni nezaplatil ničeho; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit.
Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat
tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když z provedeného dokazování je zřejmé, že přinejmenším stran výdajové stránky se spoléhala toliko na informace sdělené žalovaným, když žalobkyně před uzavřením smlouvy zjevně nezjišťovala, jak žalovaný hospodaří a zda bude reálně schopen žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ). Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá
z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení
s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 4 000 Kč vrátit (tuto částku žalobkyně zaslala na účet žalovaného, přičemž naproti tomu nebylo uhrazeno ničeho). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do sedmi dnů od doručení upomínky, která mu byla odeslána dne 19. 1. 2021, pročež má soud podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 22. 1. 2021 a po uplynutí tří dnů (tj. od 26. 1. 2021) tak má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 400 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku
poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek
ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 600 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti výrokům I. až III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Proti výroku IV. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.