Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 120/2021-23
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 10 434,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 434,47 Kč a 9% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 10 434,47 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 180 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 434,47 Kč a 9% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 10 434,47 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 180 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.
1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 8. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 434,47 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou dne 3. 7. 2018 Na základě této smlouvy byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.
2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 7. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. RPSN činila 1 038,1%. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 434,47 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 92 dnů. Celá splatná částka tak činila 10 434,47. Úvěr měl být splacen třemi splátkami, a to dne datum, 3. 9. 2018 a 3. 10. 2018. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 3. 7. 2018 odešla na účet č. bankovní účet (jehož majitelem je dle úvěrové smlouvy žalovaná) částka 7 000 Kč. Jako odesílatel částky je uvedena právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Stejného dne pak byla žalované zaslána i předžalobní upomínka.
4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve zněí účinném od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
11. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 7 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Soud ve věci nenařizoval jednání za účelem poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť sama žalobkyně alternativně v žalobě navrhla, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.
15. S ohledem na shora uvedené je proto dle citovaných zákonných ustanovení smlouva o úvěru ze dne 3. 7. 2018 neplatná. Žalobkyně má proto nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto jí byla přiznána částka 7 000 Kč představující nesplacenou jistinu, neboť ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj dluh dosud ničeho neuhradila. Ve vztahu k této částce má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, odeslané téhož dne s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání tří dnů. Z pravidelného chodu věcí a z ust. § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 5. 2. 2021. Splatnost proto nastala dne 8. 2. 2021 a od 9. 2. 2021 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
16. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 7 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 9. 2. 2021 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla úspěšná co do žalované částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení (počítáno do 21. 10. 2021), tj. 7 403,46 Kč. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná v rozsahu částky 3 434,47 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z této částky plynoucí od 4. 10. 2018 do zaplacení (počítáno do 21. 10. 2021), tj. částky 6 300,66 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná z 54 %, a proto jí po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 %.
18. Soud při výpočtu náhrady nákladů vynaložených žalobkyní na zastupování advokátem postupoval dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se návrhy podanými na ustáleném vzoru opakovaně obrací na zdejší soud ve skutkově i právně obdobných věcech. Náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem tak byla určena jako odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z 8. 4. 2021) ve výši 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč, dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč Náklady na právní zastoupení žalobkyně jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Náklady právního zastoupení žalobkyně činí 1 452 Kč. Součástí nákladů řízení je dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkové náklady řízení jsou 2 252 Kč, přičemž žalobkyně má s ohledem na míru úspěchu ve věci právo na náhradu 8 % nákladů řízení, tedy na 180 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle výroku III (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.