Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 53/2021-38
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 27 125,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 456,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 669,12 Kč se zákonným úrokem nad rámec přiznaného ve výroku I. a co do úroku ve výši 10,9 % z částky 27 125,78 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 1 289,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 456,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 669,12 Kč se zákonným úrokem nad rámec přiznaného ve výroku I. a co do úroku ve výši 10,9 % z částky 27 125,78 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 1 289,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 27 125,78 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 14. 1. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru a poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 471 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Ze strany žalované však docházelo k opakovanému porušování smlouvy. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, sdělila žalobkyně žalované dopisem ze dne 22. 10. 2010, že v souladu s ustanovením čl. 9 písm. d) obchodních podmínek došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků ke dni 20. 10. 2020. Současně byla žalovaná tímto dopisem vyzvána k úhradě dlužné částky, což neučinila. Ke dni 22. 3. 2021 se pohledávka žalobkyně ve výši 30 550,22 Kč skládala z jistiny 27 125,78 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 471,26 Kč, a úroku z prodlení z této částky ve výši 953,18 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.
4. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř.
5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 1. 2019 smlouvu o úvěru číslo, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr výši 30 000 Kč (prokázáno: výpisem z účtu). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit sjednaný úvěr v celkem 96 měsíčních splátkách po 471 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut (prokázáno: smlouvu o úvěru číslo včetně předsmluvních informací ke kreditní kartě, ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry). Žalované se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno: úvěrovými podmínkami, předsmluvními informacemi a splátkovým kalendářem). Z úvěrové smlouvy číslo bylo dále zjištěno, že dle čl. 1 v případě, že klient nedodrží termíny a výši splátek nebo nesplatí ostatní peněžité závazky vyplývající ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení dle nařízení vlády a dále smluvní pokutu v denní výši 0,10%. V případě prodlení se placením úvěru je žalobkyně oprávněna kdykoli klientovi adresovat výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky. Pokud tak klient ve lhůtě 30 dní neučiní, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení (prokázáno: smlouvu o úvěru číslo). Z výpisu z úvěrového účtu bylo dále zjištěno, že žalovaná splátky nehradila pravidelně, zaplatila toliko částku ve výši 9 543,34 Kč, což představuje součet plateb v transakční historii úvěrového účtu žalované označených pod kódem MP a MP+, přičemž poslední zcela uhrazenou splátkou byla splátka splatná ke dni 20. 3. 2020, kterou však žalovaná uhradila až dne 15. 4. 2020, splátka splatná ke dni 20. 4. 2020 byla uhrazena až dne 8. 9. 2020 (prokázáno: výpisem z úvěrového účtu/čerpání ze dne 30. 7. 2021). Žalovaná porušovala svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a ke splnění povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy byla vyzvána dopisem včetně upozornění na možnost zesplatnění dopisem ze dne 23. 7. 2020 (prokázáno: obsahem výzvy ze dne 23. 7. 2020 adresované žalované včetně dodejky od zásilky). Protože žalovaná dlužné splátky neuhradila, ocitla se v prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a tuto skutečnost jí oznámila dopisem ze dne 22. 10. 2020 (prokázáno: oznámením žalobkyně ze dne 22. 10. 2020 s dodejkou od zásilky). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 5. 3. 2021 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku).
6. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované – konkrétně insolvenční rejstřík, bankovních i nebankovních registrů (prokázáno: výpisem z těchto databází –insolvenční rejstřík, Credit Bureau, NRKI/BRKI, SOLUS, interní systém žalobkyně), a zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Na základě žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné závazky po splatnosti, a to ani vůči ČSSZ a kterémukoliv finančnímu úřadu, není veden žádný soudní spor v souvislosti s podnikatelskou činností, že nebyl vůči ní podán návrh na zahájení insolvenční řízení a v současné době není vůči ní vedeno insolvenční řízení (prokázáno: žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 14. 1. 2019). Žalobkyně dále získala informace prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalované za období posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru (prokázáno: výpisy z běžného účtu žalované). Příjmy dle výpisů z účtu žalované byly zjištěny ve výši 34 622 Kč, výdaje ve výši 15 577,75 Kč, platební kapacita vypočtena systémem ve výši 19 044,25 Kč. Dále z výpisu Credit Bureau, který složí k monitorování platební morálky a sledování dalších závazků, bylo zjištěno, že u žalované je evidována splátka po splatnosti ve výši 2 387 Kč, dlouhodobé závazky ze smluv žalovaná plnila. Současně z interních dokumentů vyplývá, že předmětný úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmů (prokázáno: interními dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti - Credit Bureau). Dotazem do databáze Solus byl zjištěn výsledek rizikovosti 0, dle databáze Credit Bureau - skóre 259, dle výpisu v Centrální evidenci exekucí neevidují informace indikující zvýšené riziko možnosti nedostát závazkům (prokázáno: interními dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti). Dále bylo zjištěno, že měsíční výše splátek úvěrů žalovanou je 5 071 Kč a nesplacená jistina spotřebitelských úvěrů činí 147 323 Kč, delikvence 2 387 Kč, v prosince 2018 u všech produktů byla žalovaná v prodlení se splácením (prokázáno: interními dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti). Ve všech registrech byla žalovaná bez negativního nálezu a nebylo tedy u ní identifikováno riziko exekuce (prokázáno: interními dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti).
7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalované i skutečnost, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 9 543,34 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila nedostatečně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s pouhými výpočty platební kapacity, ať už na straně příjmů, tak i na straně výdajů, které zjistila z jednoho bankovního účtu, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, více neprověřila, nebo se o ně vůbec nezajímala. Při prověřování příjmu žalované z účtu žalované byly sice zjištěny příchozí platby v celkové výši cca 34 000 Kč, avšak ve skutečnosti je daná částka součtem dvou příjmů opakovaně přičtených na účet žalované, např. 14. 12. 2018 příchozí platba ve výši 11 727 Kč, dne 7. 12. 2018 příchozí platba ve výši 20 349 Kč, dne 15. 10. 2018 částka ve výši 16 883, dne 9. 10. 2018 částka ve výši 11 737 Kč (prokázáno: výpisy z účtu žalované). Žalobkyně však více neprověřovala, zda se v obou případech jedná o příjmy žalované, či zda alespoň jedna z přijatých plateb není mzdou/platem jiné osoby, která je pouze zasílána na účet žalované a tedy zda s takovým příjmem může žalovaná dlouhodobě disponovat a splácet jimi své osobní závazky, nezkoumala tak tedy případný skutečný příjem, resp. příjem domácnosti. Bez dalšího jen výpis z účtu žalované v posuzovaném případě především zpochybňuje vlastní závěr o výši příjmu žalované, na základě kterého byl poskytnut úvěr. Žalobkyně tedy příjmy na účtu nedostatečně prověřovala (dokonce sama úvěrový produkt nabízí a nazývá„ bez nutnosti doložení příjmu“), ale ani více nezkoumala výdaje, když opět vycházela jen z platebních transakcích na účtu žalované, a není tedy zřejmé, jaké jsou skutečné náklady na domácnost, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, zda a kolik má vyživovacích povinností apod. Při řádném prověřování jak příjmu, tak i výdajů žalované, by mohly být vyvolány pochybnosti o možnosti poskytnutí úvěru. Nadto byla žalovaná zavázána ještě ke splácení dalších závazků měsíčně v minimální výši 5 071 Kč (se zjištěnou nesplacenou jistinou dalších spotřebitelských úvěrů ve výši 147 323 Kč), což bylo žalobkyni z dostupných informací známo. Kromě toho z informací Credit Bureau věřitel zjistil, že žadatelka o úvěr je již v delikvenci, a že u poskytnutých produktů je v prosinci 2018 v prodlení se splácením, přesto jí další úvěr poskytla v lednu 2019. Je na věřiteli, aby při hodnocení úvěruschopnosti měl nejen potřebné informace od žadatele, ale aby také trval na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, nejvyšších pravidelných výdajů apod.). Dle soudu se žalobkyně nesnažila získat spolehlivé informace, na základě kterých by byla schopna vyhodnotit případná rizika pro poskytnutí úvěru žalované, o čemž svědčí i fakt, že k předmětnému produktu není nutné příjem vůbec dokládat, jak vyplývá z předložených interních dokumentů. Stejně tak nemusí postačovat prověření v evidencích dlužníků, není-li provedeno současně reálné vyhodnocení získaných informací. Míra zkoumání příjmů, výdajů a závazků žadatele se může v jednotlivých případech konkrétního úvěrového vztahu lišit, avšak již samotný fakt, že žalobkyně u svého„ produktu“ nevyžaduje doložení příjmu, svědčí o nevyhovujícím přístupu k plnění povinností vyplývajících z odpovědného úvěrování. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudku SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci předběžné otázce pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Za shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatelky o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu ve výši 30 000 Kč, kdy po odečtení již zaplacené částky ve výši 9 543,34 Kč, zbývá na jistinu zaplatit 20 456,66 Kč. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se ohledně této části předmětu řízení do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po dni, kdy měla plnit. Spor o lhůtu ve smyslu ust. § 87 odst. 2 nevyvstal. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě od okamžiku, kdy se ocitla v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde byla stanovena další lhůta, uběhla doba více než dostatečná, aby byla žalovaná schopna svému závazku dostát. Proto o lhůtě k plnění soud rozhodl standardně podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
15. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po dni, kdy měla plnit. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, a to i s ohledem na výši dluhu.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 20 456,66 Kč, neúspěch ohledně částky 6 669,12 Kč rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 50,80 %. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:
1 086 Kč (zaplacený soudní poplatek),
Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 50,80% tj. 1 289,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.