Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 342/2020-37
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 724 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
4 724 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 387,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 724 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 387,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 724 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně doplnila, že smlouva byla žalovanému k dispozici na jeho uživatelském účtu na internetové stránce žalobkyně a současně byla zaslána na jeho email. Smlouva byla uzavřena poté, co žalobkyně posoudila příjmy žalovaného a v příslušných databázích ověřila, že žalovaný nemá žádné závazky po splatnosti. Žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr řádně splatit. Na základě smlouvy byly na účet žalovaného dne datum poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč nejpozději do datum. Žalovaný úvěr řádně nevrátil, žalobkyně tedy požaduje kromě úhrady jistiny úvěru a poplatku také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizovanou za období od datum do datum na částku 1 736 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne datum spolu účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Tato skutečnost vyplývá z toho, že smlouva je na straně žalovaného podepsána zadaným SMS kódem, a dále z výpisu SMS komunikace a výpisu odeslaných emailových zpráv. Z uvedených důkazních prostředků včetně výpisů z databáze žalobkyně pak má soud dále za prokázané tvrzení žalobkyně, že smlouva byla uložena v elektronické podobě na internetové stránce žalobkyně, kam měl žalovaný přístup, a současně odeslána na email žalovaného. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne datum částku 8 000 Kč, která byla sjednána v čl. II. smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč ve lhůtě 28 dnů, tj. nejpozději do datum, celkem tedy 9 793 Kč. Ve smlouvě nebyla ujednána úroková sazba. Žalovaný však jistinu s poplatkem ve lhůtě neuhradil, jak vyplývá z výzvy ze dne datum, která je současně i předžalobní upomínkou. Výzva byla žalovanému téhož dne odeslána emailem. Upomínkou byl žalovaný vyzván rovněž k úhradě smluvní pokuty, na kterou žalobkyni vzniklo právo v souladu s čl. IX. odst. 1 písm. a) smlouvy z důvodu prodlení žalovaného, a to ve výši 0,1 % z neuhrazené částky za každý den prodlení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku ve výši 2 988 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč.
4. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud z výpisu z databáze žalobkyně a kopií výplatních lístků zjistil, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy měl stálý příjem ze zaměstnání a jeho čistá mzda v průměru činila 22 700 Kč měsíčně. Žalovaný byl ženatý a neměl žádné vyživované dítě. Žalovaný měl uzavřený jiný spotřebitelský úvěr se subjektem odlišným od žalobkyně na částku 5 000 Kč, neměl však žádné nesplacené závazky (jak vyplývá z výpisu z Registru platebních informací).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Spotřebitel je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem je vyžadována vyšší míra ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů. Za účelem naplnění tohoto principu jsou v zákoně o spotřebitelském úvěru zakotveny požadavky na přístup podnikatele ke spotřebiteli, včetně podoby a náležitostí právního jednání. Jedním požadavkem je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve vztahu k žalovanému tuto povinnost splnila. Další podmínky jednání se spotřebitelem stanoví ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které rovněž upravuje sankci za jejich nedodržení. Z uvedeného ustanovení mimo jiné a contrario vyplývá, že musí být dodržena písemná forma smlouvy nebo že písemné vyhotovení smlouvy musí být poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. V řízení bylo prokázáno, že smlouva byla mezi účastníky platně a účinně uzavřena v elektronické podobě. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně nesplnila povinnost poskytnout žalovanému smlouvu v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně tvrdila, že tato podmínka byla naplněna, neboť smlouva byla uložena na uživatelském účtu žalovaného, k němuž měl trvalý přístup. Tento způsob poskytnutí smlouvy však nelze považovat za uložení na trvalém nosiči dat, jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k ) (cit. datum), Dostupné ze Systému ASPI). Pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci E číslo Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedený závěr soud konstatuje, že uložení smlouvy na uživatelský účet žalovaného na internetové stránce žalobkyně není dostatečným způsobem, jak zajistit ochranu spotřebitele před případnou změnou smlouvy, když k takovému účtu má bezpochyb přístup i samotná žalobkyně. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost kladenou ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě nebyla ujednána zápůjční úroková sazba, bude se na předmětnou věc aplikovat pouze sankce uvedeného ustanovení ve větě druhé, a sice že k ujednáním o jiných platbách ve smlouvě (myšleno kromě případně ujednané úrokové sazby) se nepřihlíží.
9. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na účet žalovaného celkem částku 8 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž je žalovaný povinen v souladu s § 2991 o. z. vrátit vzniklé bezdůvodné obohacení, neboť se na úkor žalobkyně obohatil tím, že peněžními prostředky nakládal z právního důvodu, který odpadl. Jelikož žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky ničeho nevrátil, přiznal soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni částku 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z této částky od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
10. Výrokem II. tohoto rozsudku soud poté s přihlédnutím k výše uvedenému zamítnul žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 724 Kč představující poplatek za čerpání úvěru a smluvní pokutu, a to včetně úroku z prodlení.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 4 724 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 8 000 Kč, znamená úspěch 37 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch 63 % žalobkyně. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení procesního úspěchu žalovaného, právo na náhradu 26 % jí vzniklých nákladů řízení.
12. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 1 489 Kč.
13. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (26 %) ve výši 387,14 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.