Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 493/2019-118

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci

pro 14 841 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 675,39 Kč, poplatek ve výši 5 305,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 24. 6. 2019 ve výši 700,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 675,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok jdoucí do 24. 6. 2019 ve výši 1 594,56 Kč a úrok ve výši 27 % ročně z částky 7 675,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 675,39 Kč, poplatek ve výši 5 305,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 24. 6. 2019 ve výši 700,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 675,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok jdoucí do 24. 6. 2019 ve výši 1 594,56 Kč a úrok ve výši 27 % ročně z částky 7 675,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému toho, aby soud vydal rozhodnutí, jehož obsah je zřejmý ze znění výrokové části tohoto rozsudku s tím, že k odůvodnění žaloby bylo uvedeno následující: mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti„ anonymizováno“ a žalovaným byla uzavřena dne 18. 7. 2016 smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně sjednaných úroků. Žalovaný částku neuhradil a nadále dluží částku žalovanou sestávající se z jistiny 8 538,40 Kč, úroků, a poplatku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouva ze dne 24. 6. 2019.

2) Opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil, zejména namítal nemravnost požadovaného úroku, když jeho výše 27% přesahuje trojnásobek horní hranice obvyklé úrokové míry. Za této situace, by neměl požadavek na přiznání úroků požívat právní ochrany.

3) Za situace, kdy žalovaný je cizím státním příslušníkem zabýval se soud i otázkou své mezinárodní příslušnosti o věci rozhodnout a také otázkou práva rozhodného. Předmětem sporu je splacení úvěru, který není účelově vázán. V souladu s judikaturou NS ČR a judikaturou Evropského soudního dvora, lze uzavřít, že poskytování neúčelově vázaných úvěrů je službou (srovnej usnesení ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , rozhodnutí soudního dvora EU ve věci F. P., T. R. proti G. W. - L. T., C - 533/07 a ve věci Société Civile Immobiliere Parodi proti Banque H. Albert de Bary Et Cie, C - 222/95), a je proto nutno postupovat dle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis. Za situace, kdy žalovaný měl v době realizace smlouvy bydliště v České republice tedy ve státě EU, nelze uzavřít jinak, než že podepsaný soud je mezinárodně příslušným k rozhodnutí tohoto sporu. V otázce práva rozhodného je třeba odkázat na č.l. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Řím I“), podle něhož je v případě smluv rozhodným právem právo, které si účastníci výslovně zvolí. Za situace, kdy v uzavřené smlouvě je výslovně uvedeno, že byla uzavřena podle českého práva, nelze uzavřít jinak, než že rozhodným právem je právo české.

4) Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 18. 7. 2016, má soud za zjištěné, že byl vyplněn formulář smlouva o zápůjčce, kde bylo doplněno jméno, nacionále žalovaného, dále je zde uvedeno, že je poskytnuta částka 10 000 Kč a že zákazník se zavazuje zaplatit poplatek ve výši 8 561 Kč, který je součtem úroku, nákladů za administrativní činnost a náklady za hotovostní režim splátek. Celková částka, která byla splatná, činila 18 561 Kč. Při snížení plateb o režim hotovostních splátek se jedná o částku 14 269 Kč, částka byla splatná v šedesáti týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka činila pouze 271 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, seznámení s těmito podmínkami stvrdil žalovaný podpisem.

5) Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 odeslaného právnická osoba, má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 14 841 Kč bez příslušenství byla postoupena společnosti právnická osoba a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Z dopisu z 24. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomenut.

6) Účastníci chtěli uzavřít smlouvu o úvěru podle ust. zák. 89/2012Sb., dále jen o. z., když v poměrech souzené věci je třeba aplikovat též příslušná ustanovení , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jakožto právního předpisu speciálního vůči o. z. Smlouva byla současně uzavřena jako tzv. spotřebitelská, neboť na jedné straně figuruje žalobkyně v pozici podnikatele – profesionála a na straně druhé žalovaný v pozici spotřebitele – fyzické osoby, tedy laika. Spotřebiteli je právním řádem tradičně poskytována zvýšená ochrana, a to kvůli vyvážení jeho přirozeně slabšího právního postavení v soukromoprávních vztazích vůči podnikatelům (profesionálům), ostatně ZSÚ je fakticky transpozicí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/.

7) Podle § 9 zák. 145/2010Sb. ZSÚ, ve znění platném ke dni uzavření sepisu smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8) Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne 17. 7. 2016, má soud za zajištěné, že žalovaný nejprve požadoval úvěr ve výši 30 000Kč, následně, jak vyplývá ze zákaznické karty ze dne 18. 7. 2016, požadoval úvěr pouze ve výši 10 000Kč, který mu byl poskytnut. K žádosti doložil pracovní smlouvu ze dne 6. 10. 2015 a výplatní pásky za předcházející 3 měsíce, z nichž byl zjištěn příjem měsíční příjem cca 24 000Kč. Dále byla doložena nájemní smlouva z 8. 7. 2016 s nájmem 8 900Kč a SIPO doklad za 3 měsíce. Zjištěny byly výdaje na domácnost a telefon ve výši 8 700Kč měsíčně nad rámec nájemného. Celkem byly zjištěny příjmy 24 000Kč a výdaje 17 600Kč měsíčně. Využitelný příjem byl stanoven na částku 6 400kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nemá kreditní kartu a ani zápůjčky u jiných společností. Stejně tak bylo zjištěno, že nemá bankovní účet. Údaje o zaměstnání byly ověřeny zpracovatelem žádosti telefonicky.

9) Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně náležitě prověřila úvěruschopnost žalovaného a v rámci tohoto ověřování dospěla a k závěru, že poskytnutí úvěru v původně požadované výši není reálné a po prověření majetkových poměrů poskytla žalovanému úvěr těmto poměrům odpovídající. Nezabývá tedy než uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z.. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem 8 561 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách. Žalovaný tuto svou povinnost splnil pouze částečně a nadále dluží částku žalovanou.

10) Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem pracovnice úvěrující společnosti, která žádost sepsala, neboť tento výslech považoval, s ohledem na skutečnost, že žalobcem tvrzené skutečnosti o prověření úvěruschopnosti žalovaného byly prokázány jinými důkazy, za nadbytečný

11) K námitce opatrovníka žalovaného ohledně nemravnosti požadovaných úroků soud uvádí následující: Jak uvedl NS ČR ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2021 č.j. :„ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, podle něhož Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny () a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. (k pojmu dobré mravy viz například rozsudek ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen Sbírka), a rozsudek ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16/1998 Sbírky, které jsou konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na stejném místě Nejvyšší soud dodal, že Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (srov. trestního zákona) Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná ( obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) () V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky () za nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení obč. zák. neplatné.

12) Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. navázal jeho rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dodal, že nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na obč. zák. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle obč. zák. Dovolací soud neopomenul, že vzhledem k tomu, že ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, může soud rozhodnout o tom, zda právní úkon je neplatný pro rozpor s dobrými mravy ( obč. zák. ve spojení s  obč. zák.), až po pečlivém zvážení všech rozhodných okolností případu.

13) Odvolací soud úsudek o tom, že ujednání o úroku z úvěru je ve smyslu § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor s dobrými mravy, založil pouze na srovnání výše dohodnuté sazby úroků z úvěru (25 %) a minimálních (11, 26 %) a maximálních (14,31 %) bankovních úrokových sazeb v roce 2011. Z toho dovodil, že sjednaná výše úroků je zjevně nepřiměřená a zakládá tak zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků. Takový přístup ovšem odporuje shora uvedeným judikatorním závěrům, podle nichž:

-) nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,

-) v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti,

-) v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,

-) není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,

-) při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,

-) jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.“

14) V souzené věci žalobce požaduje úrok ve výši 27% ročně. Jak účastníci shodně uvedli, v době, kdy byl úvěr poskytnut, se úrokové sazby u bankovních ústavů pohybovaly v rozmezí od 9 do 15,5% ročně. Z předložených listin je zřejmé, že žalovaného lze považovat za vysoce rizikového klienta, neboť se jedná o cizince, bez dlouhodobě stálého bydliště v ČR. Jak vyplynulo z karty zákazníka, žalovaný předložil nájemní smlouvu sepsanou toliko 10 dnů před uzavřením úvěrové smlouvy. O rizikovosti žalovaného svědčí i skutečnost, že v současné době nemá zřízen žádný bankovní účet. Úvěr byl poskytnut jako krátkodobý se splatností 60 týdnů. Za situace, kdy požadovaný úrok 27% nepřesahuje ani dvojnásobek maximální úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankovními y a za situace, kdy žalovaný je, jak výše zdůvodněno, vysoce rizikovým klientem, dospěl soud k závěru, že požadovaný úrok není v rozporu s dobrými mravy a ujednání o tomto úroku (ceně peněz) považuje za platné.

15) Tzv. aktivní věcná legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu plyne v této věci rovněž z výše označené smlouvy o postoupení pohledávky, jejímž prostřednictvím byla původním věřitelem postoupena pohledávka na žalobkyni. Platí, že podle ust. § 1879 a 1880 odst. 1 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16) Při rozhodování o příslušenství pohledávky soud vycházel z ust. § 1970 obč. zák., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. , podle něhož výše (zákonného) úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 841 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před jednáním ve věci a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v  st. 1 a. t. za jednání ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.