Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 51/2021-38

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 380,37 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 100 Kč s úrokem z prodlení výši 9,75 % ročně z částky 2 100 Kč od 21.2.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit

-) poplatek za poskytnutí úvěru 1 280,37 Kč

-) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 280,37 Kč od 21.2.2019 do zaplacení

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 358 Kč, do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 100 Kč s úrokem z prodlení výši 9,75 % ročně z částky 2 100 Kč od 21.2.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) poplatek za poskytnutí úvěru 1 280,37 Kč -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 280,37 Kč od 21.2.2019 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 358 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 6. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 380,37 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 6. 2. 2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) online prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poukázal na účet uvedený žalovaným 2 100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 20. 2. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 280,37 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k nároku uplatněnému v žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy č. anonymizováno ze dne 6. 2. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba soud zjistil, že mezi těmito osobami došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 2 100 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 20. 2. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 280,37 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že částka ve výši 2 100 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho účet č. bankovní účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru postoupil na žalobce a tuto skutečnost žalovanému dopisem ze dne 27. 6. 2020 oznámil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne 27. 6. 2020 a současně jej upozornil na možnost uplatnění pohledávky u soudu.

6. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, byl z hlediska hmotně právního nedůvodný.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet

10. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

16. V posuzované věci žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z veřejně dostupných databází a dále porovnáním příjmů a výdajů, kdy klientům je ponechána 10 % rezerva rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji. Žalobce však žádným způsobem neuvedl, jaké konkrétní údaje týkající se příjmů a výdajů zjišťoval, jak zkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry nebo jaké doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného si vyžádal a jaké mu byly skutečně předloženy.

17. Soud proto uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným údaje uvedené žalovaným ověřoval zcela formálně a nedostatečně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn ).

18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 2 100 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle

20. Ve zbytku nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 280,37 Kč s příslušenstvím soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o poplatku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 3 380,37 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 2 100 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 1 280,37 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 62 % předmětu řízení, v 38 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 24 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle , advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k zaplacení, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle . vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 358 Kč, která odpovídá 24 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.