Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 163/2021-42
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku žaloba zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku žaloba zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši částka s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku částka. Tuto měl včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a úroku ve výši 192,33 žalovaný uhradit nejpozději do dne datum, v případě, že by doba splatnosti byla z jeho strany překročena, činil poplatek částku částka, úrok pak zůstal stejný. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, o čemž svědčí i výpis z bankovního účtu, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku a úroku neuhradil. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum na předmětný dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listin y v tomto řízení řádně doručovány na adresu adresa žalovaného, zjištěnou šetřením soudu u zaměstnavatele žalovaného (zde si tyto i osobně převzal).
3. V daném případě postupoval soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, s tímto vyslovila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listin y, které předložila žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný dne datum uzavřel elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. spisová značka s právním předchůdcem žalobkyně, na základě které mu byla poskytnuta na účet částka částka, a to dne datum (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. bankovní účet skutečně náleží žalovanému). Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši částka, resp. částka v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni datum. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, jakým způsobem byla právním předchůdcem ověřena totožnost žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa a žalovaný odsouhlasil její znění unikátním verifikačním kódem zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaný uvedl při zřízení uživatelského účtu na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, poštovní podací arch). Pohledávka přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši částka, poplatku za sjednání úvěru ve výši sjednané při prodlení se splácením, tedy 2 766,67 a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka, celkem částka.
5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši částka a úroku v roční sazbě 36 % uhradit dále částku částka, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši částka. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 36 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 295 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 ).
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku částka. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši částka vrátil žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávka za žalovaným platně v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 3 dnů. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 12. 2. 20121do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované jistiny a kapitalizovaných požadovaných zákonných úroků z prodlení ke dni rozhodování a dospěl k závěru, že mezi účastníky se dá hovořit o téměř shodném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
8. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.