Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
72 C 126/2020-64
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, dříve příjmení, narozená dne 15. 2. 1998
bytem adresa žalované
o zaplacení 7.070,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6.110,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 86,83 Kč, s úrokem ve výši 35,41 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.116,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 960 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 960 Kč od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 13,90 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.085 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6.110,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 86,83 Kč, s úrokem ve výši 35,41 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.116,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 960 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 960 Kč od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 13,90 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.085 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 7.070,26 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 4. 2016. Žalovaná částka se přitom skládala z nezaplacené jistiny ve výši 6.110,26 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut účtovaných částkou ve výši 730 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1.116,24 Kč, z úroku ve výši 35,41 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 100,73 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 7.070,26 Kč ve výši 10 % ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 25. 4. 2016 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutých finančních prostředků prostřednictvím jednotlivých 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 785 Kč. Z předmětné smlouvy o úvěru dále vyplývá, že účastníci si ujednali, že první splátka je splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. Datum splatnosti druhé a všech dalších následujících splátek bylo sjednáno vždy k 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka. Žalovaná podpisem smlouvy mimo jiné vyjádřila souhlas s tím, že byla seznámena zvláště s ustanoveními úvěrových podmínek, kdy úvěrové podmínky společnosti právnická osoba, tvořily nedílnou součást uzavřené smlouvy. Podpisem smlouvy dále žalovaná potvrdila vyplacení úvěru v hotovosti podle ustanovení uzavřené smlouvy a úvěrových podmínek. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že pokud se jedná o důsledky nesplacení úvěru, při prodlení delším než kalendářní měsíc se účtuje smluvní pokuta 500 Kč, a to jednou za dobu trvání smlouvy. Dále byla mezi účastníky ujednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Rovněž byla ujednána výše první upomínky částkou ve výši 150 Kč, která není účtována, pokud se jedná o zcela první upomínku, která je za dobu trvání smlouvy zasílána. Za opakovanou upomínku byla ujednána částka ve výši 360 Kč, s tím, že po zesplatnění již upomínka zasílána není, zesplatnění představuje výzvu k zaplacení celého dluhu.
6. Z úvěrových podmínek pro hotovostní úvěr společnosti právnická osoba, platných od 1. 4. 2015, tak jak byly žalobcem předloženy, z hlavy 9 § 2 (sankce účtované v důsledku prodlení) vyplývá, že pokud dojde ke zpoždění ze zaplacením splátky, může být naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, která musí být zaplacena. Tato pokuta bude naúčtována maximálně jednou za dobu trvání smlouvy (nebo smlouvy o úvěru z karty, pokud byla uzavřena). Dle hlavy 9 § 3 příslušných podmínek, pokud je využito právo požádat o splacení celého čerpaného úvěru dle § 3 písm. a, b, c) hlavy 6, musí být smluvní pokuta zaplacena, přičemž výše pokuty je 10 % z neuhrazené jistiny, neuhrazeného úroku (na jehož vrácení vznikl nárok do doby zesplatnění) a neuhrazených úhrad za pojištění. Dále lze požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, kdy úroková sazba je stanovena v souladu s aktuálně platným nařízením vlády.
7. Žalovaná přitom v průběhu smluvního vztahu celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku v celkové výši 30.615 Kč, jak je patrné z žalobcem předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná však porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce tak využil svého oprávnění sjednaného v hlavě 6 § 3 úvěrových podmínek, tedy možnosti zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, k čemuž byl žalobce oprávněn v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dopisem ze dne 13. 12. 2019 tak ze strany žalobce došlo k zesplatnění úvěru, jak mimo jiné také vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaná byla prostřednictvím uvedeného dopisu ze dne 13. 12. 2019 rovněž vyzvána ke splacení celého úvěru. Zbylou dlužnou částku však žalobci žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 1. 2020. Žalobce tak požadoval podanou žalobou zaplacení neuhrazené jistiny v celkové výši 6.110,26 Kč spolu s náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 730 Kč spolu s příslušenstvím.
8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.
9. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Dle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , když žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 785 Kč, splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalobce svou povinnost splnil, když finanční prostředky žalované v hotovosti poskytl, žalovaná však své povinnosti vyplývající se shora uvedené úvěrové smlouvy řádně a včas nesplnila, neboť žalobci neuhradila zbylou dlužnou částku, když z její strany byla uhrazena částka toliko v celkové výši 30.615 Kč a došlo tak pouze k částečné úhradě dlužné částky. Žalovaná v řízení neprokázala, že by zbylou dlužnou částku v podobě neuhrazené jistiny ve výši 6.110,26 Kč žalobci uhradila, netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok žalobu vůči ní uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.110,26 Kč s příslušenstvím, tak jak to odpovídá výrokové části pod bodem I rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvních pokut účtovaných ve výši 730 Kč spolu s náklady na vymáhání ve výši 230 Kč, však soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť soud považuje příslušná ujednání o smluvní pokutě a o náhradě účelně vynaložených nákladů za nepřiměřená ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/.
14. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
15. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda, že se jej spotřebitel dovolá.
16. Znění ust. § 1813 občanského zákoníku poskytuje spotřebitelům nadto vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/ EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Účastníci přitom uzavřeli smlouvu, kterou je třeba dle povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou dle § 419 a 1810 a násl. občanského zákoníku Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I ÚS 3512/11 dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se sice ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladech na vymáhání nacházejí v rámci smlouvy samotné, avšak jedná se o ujednání skrytá v textu smlouvy. Zmínka o smluvní pokutě se nachází až v části textu na straně 2 smlouvy, přičemž na část smlouvy týkající se smluvní pokuty není nijak výrazně upozorněno. Soud tak přihlédl mimo jiné i k okolnosti, že příslušná ujednání, na základě kterých byla ze strany žalobce požadována částka v celkové výši 960 Kč, byla sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou nadále součástí formulářově předtištěného vzoru. Pokud jde o ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů, i toto ujednání považoval soud za rozporné s ochranou spotřebitele, když žalovaná nebyla při vzniku závazkového vztahu seznámena s konkrétní výší, nadto je žalobcem požadovaná částka vzhledem k faktickým nákladům služeb zcela neodůvodněná. Ze samotné vizuální formy smlouvy je patrné, že ani toto ustanovení smlouvy sjednáno individuálně nebylo, v případě smluvní pokuty byla navíc pokuta stanovena pouze pro případ prodlení žalované, případná porušení smluvních povinností ze strany žalobce žádným zvláštním způsobem zajištěna nebyla. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne 27. 6. 2000). Soud tedy uzavřel, že k nepřiměřeným ujednáním o náhradě nákladů na vymáhání spolu se smluvní pokutou v celkové výši 960 Kč v souladu s ust. § 1813 občanského zákoníku nepřihlédl a žalobu v této části zamítnul.
17. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud tudíž uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
18. Jelikož ze strany žalované dlužné částky zaplaceny nebyly, žalovaná se dnem následujícím dostala do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány v zákonem stanovené výši vycházející z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 7.070,26 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 6.110,26 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 960 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. o. s. ř. tak že soud částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.085 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , tj. v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 7.070,26 Kč (100 %), procesně úspěšný byl co do částky 6.110,26 Kč (86,42 %), neúspěšný co do částky 960 Kč (13,58 %). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobce právo na 72,84 % nákladů řízení, tj. po zaokrouhlení ve výši 1.085 Kč. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. Pokud se jedná o doplnění žaloby učiněné žalobcem dne 4. 1. 2021, žalobci náhrada nákladů v podobě odměny advokáta za tyto úkony právní služby přiznána nebyla, neboť podáním byly doplňovány skutečnosti, jež měly být již obsaženy v žalobním návrhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, řádně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.