Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)No categories available
11 C 357/2021-17
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 3 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 220,76 Kč a dále ve výši 7,75 % ročně z částky 3 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 220,76 Kč a dále ve výši 7,75 % ročně z částky 3 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne datum uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 30 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 20 880 Kč zavázala vrátit v 53ti týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 1 945,75 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 1 354,25 Kč, dále úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 29. 5. 2012 do 18. 12. 2020 ve výši 2 220,76 Kč a dále ve stejné výši z nesplacené jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení.
Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , podle kterého je neplatným právní úkon, který se svým obsahem příčí dobrým mravům. Ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků, která dosahuje hranice 70 %, tedy svou výší odpovídá lichvářskému úroku, soud jednoznačně za rozporné s dobrými mravy považoval. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, tudíž žalobkyni by mohl plnění odpovídající bezdůvodnému obohacení. Nicméně pokud na základě absolutně neplatné smlouvy žalovaná čerpala jistinu ve výši 30 000 Kč a podle žalobkyně uhradila celkem 47 850 Kč, pak není pochyb o tom, že to byla naopak původní věřitelka, která se na úkor žalované bezdůvodně obohatila. Soud tedy žalobu zcela zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého by právo na náhradu nákladů náleželo zcela úspěšné žalované. Na straně žalované ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Rozsudek obsahuje toliko zkrácené odůvodnění (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu ).