Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 100/2021-34
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený role v řízení příjmení jméno příjmení, advokátem
se sídlem anonymizována dvě slova číslo, obec
o zaplacení 10 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 940 Kč od datum do datum se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 940 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 940 Kč od [datum] do [datum] se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 940 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 940 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s ní uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které anonymizováno žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 10 600 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smluv o zápůjčce. Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná neplatil splátky řádně a včas, a celkem uhradil toliko částku 1 060 Kč. Žalobkyně se domáhala, aby byl žalovaný zavázán zaplatit jí toliko dlužnou jistinu ve výši 10 940 Kč (12 000 Kč po započtení celkové platby ve výši 1 060 Kč) a zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Plnění ze smlouvy nad rámec čerpané jistiny úvěru žalobkyně nepožadovala. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neprověřovala jeho schopnost úvěr splácet, uzavřená úvěrová smlouva je proto ve smyslu § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná.
3. K ústnímu jednání, které se konalo dne datum, se nedostavila žalobkyně a odkázala na písemné podání ve věci s tím, že požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný na svých procesních stanoviscích setrval.
4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
5. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku vč. poplatků ve výši 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději 7 dní po uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti částku 12 000 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.
6. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že tato je datována datum. Z jejího obsahu se dále podává, že žalovaný žádá o zápůjčku ve výši 9 000 Kč s tříměsíční splatností, což neodpovídá nakonec uzavřené smlouvě. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání a je svobodný. Dále žalovaný uvedl, že má dva zdroje příjmů, a to jeden ve výši 5 836 Kč měsíčně, druhý ve výši 4 200 Kč měsíčně, přičemž zaměstnán je jako anonymizována dvě slova u právnická osoba. Dále uvedl jako zdroj příjmů domácnosti navíc 13 000 Kč měsíčně, počet osob v domácnosti celkem dvě a celkové výdaje domácnosti měsíčně 4 800 Kč, z toho 800 Kč na splátky dříve čerpaných úvěrů.
7. Žalobkyně nedoložila, že by údaje žalovaného uvedené v kartě jakkoli ověřovala, přičemž mnoho uvedených údajů bylo přinejmenším podezřelých. Příjem ve výši 5 836 Kč či 4 200 Kč neodpovídá ani minimální mzdě pro rok rok, která činila 12 200 Kč hrubého, a to ani pokud jsou tyto dva příjmy sečteny. U příjmu domácnosti ve výši 13 000 Kč pak není vůbec uvedeno, co je jeho zdrojem, když zjevně nejde o příjem samotného žalovaného ani někoho, kdo by k němu byl povinen výživou. Nakonec pak náklady celé domácnosti o dvou osobách žijících v nájmu v obec ve výši 4 000 Kč měsíčně neodpovídají reálné cenové hladině pro rok rok.
8. Z listin y nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce soud nic podstatného nezjistil.
9. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud vzal za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 060 Kč, která byla započtena na jistinu. S ohledem na to, že tvrzení o částečném zaplacení zápůjčky je tvrzením ve prospěch žalovaného ze strany žalobkyně, soud neměl důvod jej jakkoli důkazně ověřovat.
10. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 29 615,40 Kč do datum s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba.
11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 10 600 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaný si částku 12 000 Kč převzala, žalobkyni však uhradil toliko 1 060 Kč. Žalobkyně vyzvala dne datum prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 615,40 Kč do datum. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku před uzavřením smlouvy, když soud se sice skutkově zabýval důkazy k tomuto označenými (zákaznická karta – viz výše), ovšem dospěl k závěru, že prokázaný postup žalobkyně nelze považovat za řádné prověření schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně zjevně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které musely být zkreslené, aniž si tyto jakkoli ověřovala.
12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná.
13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ . Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 940 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši), když v rozsahu 1 060 Kč již žalovaný svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení splnil. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne datum se stanovení termínu plnění nejpozději datum. S odkazem na § 573 OZ je pak třeba výzvu považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaný od datum. Soud proto dle § 1970 OZ zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 10 940 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, tj. zákonných úroků z prodlení ve vztahu k období od datum do datum, protože v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s plněním. Ostatní smluvní plnění, které žalobkyně v žalobě popsala, neučinila nakonec žalobkyně součástí žalobního nároku, soud se jím proto nezabýval. Je však nasnadě, že nad rámec povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení soud nemohl žalovaného zavázat k ničemu dalšímu, neboť uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně v řízení byla sice částečně neúspěšná, ovšem jen co do zcela marginální části žalovaného nároku. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to ve výši 2 252 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za převzetí věci, předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) ve spojení s § 14b odst. 1 AT ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 AT ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 1 200 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , a částky 800 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Soud posoudil nárok na odměnu advokáta dle § 14b AT, když žaloba byla podána formulářovým způsobem stejně jako stovky obdobných žalob, které žalobkyně u zdejšího soudu podává.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.