Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 300/2020-47
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
anonymizováno 7 slov stát. instituce
ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 1 385,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 385,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 1 385,44 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč,
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 385,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 1 385,44 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 385,44 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 28. 11. 2016 a na to navazující smlouvy o vydání platební karty uzavřené dne 28. 11. 2016.
2. Žalovaný k žalobě uvedl, že věří, že dluh bude brzy splacen, jelikož je ve věznici pracovně zařazen.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 28. 11. 2016 uzavřena anonymizováno smlouva o poskytování platebních služeb (dále jen„ smlouva“) na dobu neurčitou, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést účet č. bankovní účet žalovanému. Nedílnou součástí smlouvy byly i ulice podmínky žalobkyně (dále jen„ ulice podmínky k Rámcové smlouvě“). Téhož dne byla taktéž uzavřena mezi účastníky Smlouva o vydání platební karty (dále jen„ smlouva o kartě“), na základě které byla žalovanému vydána anonymizováno 7 slov s týdenním limitem 300 000 Kč. Karta byla vydána k účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly i ulice podmínky pro vydávání a používání vlastních platebních karet (dále jen„ ulice podmínky pro vydávání karet“). Ke dni 11. 4. 2017 byl účet v kladném zůstatku ve výši 789,16 Kč a dne 12. 4. 2017 byl již v záporném zůstatku - 385,71 Kč. Žalovanému následně ke dni 31. 3. 2020 vznikl na účtu neoprávněný debetní zůstatek v záporné výši - 1 385,44 Kč, který však nevyrovnal. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z dlužné částky dle oddílu A, čl. IX., odst. 9 Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2395 a násl. o. z.
7. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 o. z., na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného účet č. bankovní účet a vydala mu taktéž platební kartu. Žalovaný účet využíval, avšak ke dni 12. 4. 2017 se dostal do nepovoleného záporného zůstatku - 385,71 Kč, čímž žalovaný porušil čl. VII. odst. 3 Obchodních podmínek pro vydávání karet. Dle oddílu A, čl. IX odst. 9 Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě platí, že pokud dojde ke vzniku neoprávněného debetního zůstatku na účtu, je majitel účtu povinen bezodkladně neoprávněný debetní zůstatek vyrovnat, a to minimálně do výše minimálního zůstatku na účtu ve výši 100 Kč. Žalovaný záporný zůstatek nevyrovnal, ke dni 31. 3. 2020 činil záporný debetní zůstatek - 1 385,44 Kč. Žalovaný svůj dluh nevyrovnal, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně nárok nejen na úhradu dlužné částky, ale dle § 1970 o. z. i na úhradu smluvního úroku z prodlení, který činí 0,12 % denně z dlužné částky dle oddílu A, čl. IX., odst. 9 Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě. Jelikož vyšší smluvní úrok z prodlení plní prakticky totožnou funkci jako smluvní pokuta, zabýval se soud tímto ujednáním i z pohledu § 2048 o. z. a shledal je platným. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že smluvní úrok, resp. smluvní pokuta do výše 0,5 % denně z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., a žalobě zcela vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 385,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou vyúčtovaných úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).