Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 246/2021-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 405 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši
1 905 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 500 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,7 Kč, zákonného úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 21. 11. 2020 do 18. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení
ve výši 1,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku, tj. 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že mimo soudem přiznanou náhradu nákladů řízení 400 Kč nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 905 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 500 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,7 Kč, zákonného úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 21. 11. 2020 do 18. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku, tj. 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že mimo soudem přiznanou náhradu nákladů řízení 400 Kč nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovanou uzavřela dne 25. 7. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí smlouvy Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Účastníci smlouvu uzavřeli v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru právnická osoba a.s., IČO: číslo, kde žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finančních prostředků ve výši 4 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s příslušenstvím
do 24. 8. 2019. Žalovaná však úvěr řádně a včas nevrátila, a proto jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku (celkem 100 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupila s účinností ke dni 20. 11. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalované jistinu ve výši 4 500 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 1 905 Kč
a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 543,7 Kč za období od 25. 8. 2019 (první den prodlení žalované) do 8. 11. 2020 (rozhodný den podle smlouvy o postoupení pohledávek) z jistiny 4 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny 4 500 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021.
2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 005 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 905 Kč. S ohledem na § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v tomto rozsahu řízení zastavil bez souhlasu žalované, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba, IČO) dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo jejímž předmětem je poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaná je ve smlouvě označena svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 4 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30 dní. Pro případ porušení povinnosti žalované splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, zákonný úrok z prodlení a dále paušální poplatek ve výši 50 Kč na úhradu nákladů za každou zaslanou písemnou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 16. 11. 2020 postoupila s účinností od 20. 11. 2020 svou pohledávku za žalovanou
na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 4. 12. 2020 odeslaným dne 7. 12. 2020. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu. K zaplacení dlužné částky ve výši 6 505 Kč byla žalovaná dále vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 odeslanou dne 5. 5. 2021. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost její právní předchůdkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalované – tj. posuzovat,
že je skutečně v možnostech žalované pohledávku splácet.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně
je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
9. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
10. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
11. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše
takto stanovená.
12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla
před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu
s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to,
zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
22. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.
23. Vzhledem k výše uvedenému soud Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 4 500 Kč, žalovaná z této částky ničeho neuhradila, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do této částky bezdůvodně obohatila, a je tak povinna žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení.
24. Výrokem II. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 4 500 Kč, přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky,
a to od 18. 9. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala
do dispozice žalované. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem III. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení, zamítl.
25. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalované).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak,
že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 400 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu ze zavinění žalobkyně (částečné zpětvzetí tedy hodnoceno jako neúspěch žalobkyně) i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (přestože se jedná o zamítnutí části příslušenství, nebyla žalobkyně úspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.