Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
35 C 217/2021-30
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 721,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 803,92 Kč
-) s úrokem ve výši 1 313,61 Kč,
-) s úrokem z prodlení ve výši 1 195,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 10 440 Kč
od 22. 12. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 917,39 Kč
-) s úrokem ve výši 11 223,80 Kč
-) s úrokem z prodlení ve výši 325,62 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 2 057,40 Kč
od 22. 12. 2020 do zaplacení,
-) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 803,92 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 1 313,61 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 195,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 10 440 Kč</b> <b>od 22. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 917,39 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 11 223,80 Kč</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 325,62 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 2 057,40 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 721,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 8. 8. 2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč, představujícím smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Celková splatnost závazku připadala na 8. 10. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když uhradila toliko částku 5 000 Kč, takže nejpozději dnem 8. 10. 2019 se žalovaná dostala do prodlení se všemi splátkami. Vzhledem k neuhrazení pohledávky ke dni 8. 10. 2019 vzniklo Společnosti právo na zákonný úrok z prodlení z částky 12 497,40 Kč do zaplacení, jakož i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši 12 497,40 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 5 223,91 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje zbylou část nezaplaceného příslušenství pohledávky do splatnosti coby smluvní úrok ve výši 10 390,60 Kč a smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 2 146,81 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 30. 11. 2020 v kapitalizované výši 1 431,21 Kč a od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Závěr o skutkovém stavu
3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.
4. Žalovaná požádala Společnost dne 8. 8. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedla, že je zaměstnaná v soukromé sféře, její příjem činí 13 500 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč jsou složeny z nákladů na bydlení ve výši a energie ve výši 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá děti, má střední vzdělání; uvedené skutečnosti Společnost ověřila pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, mzdovou páskou a přehledem inkaso ve výši 4 800 Kč měsíčně (viz žádost o úvěr ze dne 8. 8. 2018, pracovní smlouva, mzdový výměr, mzdová páska, přehled inkasa za měsíce 4–6/ 2018). Společnost poskytla žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 8. 2018). Společnost a žalovaná si téhož dne ujednaly Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že od Společnosti převzala v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč. Pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinna zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo Společnosti na náhradu škody v plné výši a zákonné úroky z prodlení. V případě částečného plnění bude plnění použito nejdříve k úhradě úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroku z prodlení a smluvních pokut. Každá mimořádná splátka bude použita nejdříve na úhradu nákladů, poplatků výdajů vynaložených Společností, k úhradě příslušenství a smluvních pokut následně k úhradě nejpozději splatných splátek; dle splátkového kalendáře byly splátky stanoveny anuitně, tedy že se postupně snižovala platba na smluvní úrok a naopak se navyšovala platba na jistinu (viz Smlouva). Žalovaná na dluh plnila celkem částku 5 000 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
5. Dne 21. 12. 2020 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovanou. Pohledávka ze Smlouvy činila celkově 22 888 Kč, z toho dluh na jistině 12 497,40 Kč, na úroku 998,44 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 144,01 Kč, na poplatku za sjednání úvěru 6 032,22 Kč, na inkasním poplatku 2 215,93 Kč, mimo to dluh na smluvní pokutě činil 3 000 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, KIE C/2 /317, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 18. 1. 2021 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 18. 1. 2021 vč. podacího archu). Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 byla žalovaná zpravena o tom, že vymáhání dluhu bylo předáno do advokátní kanceláře, současně byla upozorněna na náklady mimosoudního vymáhání, které činí za odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis (doporučeně) 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěvu 217 Kč (viz dopis ze dne 8. 2. 2021). Dne 24. 2. 2021 a 24. 3. 2021 provedl pověřený terénní pracovník návštěvu na kontaktní adrese žalované (viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, GPS kontrola na č. l. 21). Dopisem ze dne 15. 3. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 37 424,43 Kč s příslušenstvím nejpozději do 14. 4. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne 15. 3. 2021 vč. podacího archu). Žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník).
6. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let činila v okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v srpnu 2018, 8,16 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila 8,79 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na www.cnb.cz).
Právní posouzení věci
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisy ze dne 18. 1. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
16. Společnost a žalovaná uzavřely dne 8. 8. 2018 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužitelce peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalované na základě Smlouvy vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 27 888 Kč, v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.
17. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 1 444 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 35 C 379/2019 či 46 C 298/2019), úplata za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu nejsou nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž tyto položky jsou přímo odvislé od výše poskytnuté finanční částky, o čemž svědčí také fixně stanovená výše RPSN u úvěru na 14 měsíců ve výši 272,44 %. Rovněž ani inkaso plateb v hotovosti není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky; soud má za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.
18. Jestliže tedy žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 15 000 Kč společně s částkou 12 888 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 14 měsíců lze dovodit, že bez zohlednění anuitního splácení činí úrok zápůjčky 73,65 % ročně ( (12 888 Kč/14) × (12/ 15 000 Kč) × 100) a při zohlednění anuitního splácení dokonce 115,20 % ročně; RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 272,44 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 9× vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v době uzavření Smlouvy tj. v srpnu 2018 (při zohlednění anuitního splácení dokonce více jak 14×), RPSN uváděné žalobkyní je pak více jak 30× vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy (srpen 2018). V souladu s § 1802 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 8,16 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.
19. Jelikož žalovaná měla dluh splácet v anuitních splátkách, lze dovodit, že žalovaná měla do 8. 10. 2019 vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč společně s úrokem ve výši 8,16 % za období od 9. 8. 2018 do 8. 10. 2019 v kapitalizované výši 778 Kč, tedy celkově měla žalovaná v celkem 14 splátkách po 1 127 Kč uhradit částku 15 778 Kč. Jestliže žalovaná na dluh uhradila do zesplatnění celkově částku 5 000 Kč, lze z toho dovodit, že zcela uhradila splátky 1 až 4 po 1 127 Kč, které byly v součtu složeny z jistiny ve výši 4 142 Kč z úroku ve výši 366 Kč, a dále uhradila na splátku č. 5, splatnou dne 8. 1. 2019, částku 492 Kč, která byla použita na splacení úroku ve výši 74 Kč a co do částky 418 Kč na úhradu jistiny, kdy neuhrazená část činila 635 Kč. Jelikož žalovaná dále již ničeho neuhradila, ke dni 8. 10. 2019 činil dluh na jistině 10 440 Kč a dluh na smluvním úroku 338 Kč. Jelikož žalovaný jistinu ve výši 10 440 Kč spolu se smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 338 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, naopak soud žalobu co do částky 2 057,40 Kč s úrokem ve výši 10 052,60 Kč pro nedůvodnost zamítl.
20. Zadruhé žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 5 223,91 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Uvedená smluvní pokuta byla sjednána přímo ve Smlouvě, pročež nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 a rovněž smluvní pokuta není v tomto konkrétním případě nepřiměřeně vysoká. Soud nicméně dospěl k závěru o nižší výši smluvní pokuty, než jakou požadovala žalobkyně, neboť soud nepřehlédl, že ke dni 9. 10. 2019 činila dlužná jistina toliko 10 440 Kč. Při takto stanovené dlužné jistině přitom smluvní pokuta za požadované období činí toliko 4 363,92 Kč, k jejíž úhradě zavázal žalovanou soud svým rozhodnutím, naopak žalobu co do částky 859,99 Kč pro nedůvodnost zamítl.
21. Na příslušenství požadovala žalobkyně dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 2 146,81 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. S ohledem na neplatnost ujednání výše smluvního úroku a jeho moderaci na výši 8,16 % p. a. byla žalovaná povinna uhradit do 8. 10. 2019 jistinu ve výši 15 000 Kč a smluvní úrok v kapitalizované výši 778 Kč. Žalovaná nicméně dlužnou jistinu do 8. 10. 2019 zcela nesplatila, když dluh na jistině tohoto dne činil 10 440 Kč, pročež žalobkyni od 9. 10. 2019 vzniklo právo na úrok ve výši 8,16 % p. a. z dlužné jistiny 10 440 Kč (a nikoliv z částky 12 497,40 Kč) až do úplného zaplacení. Smluvní úrok za období od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši přitom činí 975,61 Kč, který žalobkyni přiznal, ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
22. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 497,40 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 1 431,21 Kč a od 22. 12. 2020 do zaplacení; i tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaná řádně a včas neuhradila sjednané splátky, dostala se vždy dnem následujícím do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně žalobou uplatnila až od 9. 10. 2019 (ode dne splatnosti pohledávky), tedy za kratší období, než na které by měla nárok. Jelikož k tomuto dni výše dlužné jistiny činila toliko 10 440 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 440 Kč od 9. 10. 2019 do 29. 11. 2020 v kapitalizované výši 1 195,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 10 440 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení; ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
23. Žalobkyně v neposlední řadě uplatnila náklady na vymáhání ve výši 434 Kč. Tento nárok soud neshledal důvodným, neboť žalobkyně tento nárok neopírala o sjednaný smluvní závazek, souhlas žalované ani o zákonné ustanovení (včetně vyhlášek č. 177/1996 Sb. a 254/2015 Sb.), ale výlučně o vlastní propočet svých průměrných nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy tyto náklady nelze bez dalšího na žalovanou přenášet; nadto žalovaná s osobními návštěvami předchozí souhlas nevyjádřila, přičemž se rozhodně nejedná o nezbytnou záležitost při vymáhání pohledávky, a proto takové návštěvy by bylo lze kvalifikovat jako nevyžádanou službu, za níž by mělo čehokoliv žalobkyni náležet. S ohledem na uvedené soud nárok na zaplacení částky 434 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
24. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 803,92 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 313,61 Kč a s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 195,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 10 440 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.). Naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 917,39 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 223,80 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 325,62 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 2 057,40 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k splnění
25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou původně domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (30. 9. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 18 122,58 Kč (jistina + smluvní pokuta ve výši 14 803,92 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 313,61 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 195,59 Kč + úrok z prodlení od 22. 12. 2020 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 809,46 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 33 092,91 Kč (jistina + smluvní pokuta ve výši 17 721,31 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 537,41 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 431,21 Kč + úrok z prodlení od 22. 12. 2020 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 968,98 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč). Procesní úspěch stran je tak v zásadě totožný (54,76 %: 45,24 %), a proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
26. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.