Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 223/2021-46
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 16 045,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 406 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 406 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 639,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 558,75 Kč, úrokem ve výši 39,72 % ročně z částky 15 445,71 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 87,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 045,71 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do 10. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 639,71 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 791,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 406 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 406 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 639,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 558,75 Kč, úrokem ve výši 39,72 % ročně z částky 15 445,71 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 87,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 045,71 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do 10. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 639,71 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 791,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se na žalovaném žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhala zaplacení částky 16 045,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 12. 2019 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 404 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 999 Kč měsíčně. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Na základě úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39,72 % ročně. K čerpání úvěru došlo dne 17. 12. 2019. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 7. 2020. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze 1 998 Kč. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 16 045,71 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 445,71 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 558,75 Kč, úroku ve výši 39,72 % ročně z částky 15 445,71 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 87,04 Kč od 14. 8. 2020 do 24. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 045,71 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 20. 9. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listin y nazvané„ smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru číslo“ (dále jen„ úvěrová smlouva“) ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o účelový spotřebitelský úvěr ve výši 16 404 Kč (na úhradu zboží) s úrokovou sazbou 39,72 % ročně, RPSN 47,80%, vrátit měl celkem 23 976 Kč v 24 měsíčních splátkách po 999 Kč. Bylo sjednáno, že úvěr bude žalovanému poskytnut datem uzavření smlouvy s tím, že žalovaný dává pokyn k převodu peněžních prostředků ve výši úvěru přímo ve prospěch prodejce zboží právnická osoba s. r. o. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán od září 2019 u právnická osoba anonymizováno územní celek, p. o. s měsíčním příjmem 18 000 Kč čistého. Součástí úvěrové smlouvy byl i návrh na uzavření bezúčelového revolvingového úvěru, s tím, že pokud klient souhlasí s uzavřením smlouvy o úvěru z karty, bude mu společně s kartou zaslán návrh smlouvy o platebních službách, kdy tento návrh je nutné odsouhlasit aktivací karty, pokud karta aktivována nebude, klient se k ničemu nezavazuje. Takto byl nabídnut bezúčelový revolvingový úvěr ve výši kreditního limitu 15 000 Kč, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč), vždy do 20. dne v měsíci, s celkovou částkou splatnou spotřebitelem 17 843 Kč a úrokovou sazbou 26,28% ročně, RPSN 40,60%.
4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil předpis splátek, provedené úhrady a na co konkrétně žalobkyně provedené úhrady započetla. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 16 404 Kč, přičemž uhradil pouze 1 998 Kč (958,29 Kč bylo započteno na jistinu a 1 039,71 Kč na úrok). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem rovněž zjištěno, že dne 30. 7. 2020 došlo k zesplatnění úvěru.
5. Z úvěrových podmínek žalobkyně se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami dle smlouvy nebo smlouvy o úvěru z karty, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši klientovi písemně oznámí. V případě úplně první upomínky za trvání smlouvy účelně vynaložené náklady účtovat nebude. V případě, že se klient opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat také tyto sankce: smluvní pokutu 500 Kč, pokud se zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby. V případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokuta maximálně ve výši dlužné částky. Dále jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroku a úhrady za pojištění v případě prodlení po zesplatnění kromě nezaplacené jistiny, úroku a úhrad za pojištění a doplňkových služeb. A úrok z prodlení v zákonné výši, výše úroku z prodlení je v souladu s aktuálně platným nařízením vlády (čl. 6 úvěrových podmínek)
6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 18 767,89 Kč, nejpozději do 14 dnů. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 31. 7. 2020 zásilku.
7. Z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 8. 2020 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 175,76 Kč ve lhůtě do 7 dnů. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 31. 8. 2020 zásilku.
8. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský účelový úvěr ve výši 16 404 Kč na úhradu zboží. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 24 měsíčních splátkách á 999 měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39,72 % ročně. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze 1 998 Kč. Rozdíl mezi čerpanou a uhrazenou částkou je 14 406 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
20. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“
24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
25. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě sice tvrdí, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to posouzením jeho příjmové a výdajové stránky a dále přezkoumáním klientských informací (věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, a nahlížením do externích úvěrových registrů), tuto skutečnost však ničím neprokazuje. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný„ smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru“, ze kterého vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán od září 2019 u právnická osoba anonymizováno územní celek s měsíčním příjmem 18 000 Kč čistého. Žalobkyní předložený dokument však ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
26. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
27. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.
28. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 404 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 1 998 Kč, což dokládá listin listina označená výpis čerpání, splátek a úhrad. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 14 406 Kč (16 404 Kč – 1 998 Kč) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 31. 8. 2020, danou k poštovní přepravě dne 31. 8. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 3. 9. 2020, nejpozději do 10. 9. 2020 (lhůta k plnění 7 dní) měl žalovaný plnit, a od 11. 9. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
29. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 791,69 Kč, přičemž tato částka představuje 79,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 045,71 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
31. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
32. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.