Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 83/2021-54
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 005 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 1508 Kč od 12.9.2020, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 7.8.2020 do 11.9.2020 ve výši 12,27 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku 6497 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12.9.2020 z částky 6497 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 52,88 Kč za období od 7.8.2020 do 11.9.2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 1508 Kč od 12.9.2020, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 7.8.2020 do 11.9.2020 ve výši 12,27 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku 6497 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12.9.2020 z částky 6497 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 52,88 Kč za období od 7.8.2020 do 11.9.2020.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky 8005 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 27.2.2019 uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím webových stránek webová adresa. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč na účet žalovaného s poplatkem ve výši 330 Kč. Žalobce se ve smlouvě zavázal uhradit svůj dluh do 30 dnů. Žalovaný v souladu se smlouvou požádal o možnost odložení splatnosti úvěru o 30 dnů, přičemž za jedno odložení splatnosti mu byla účtována částka 99 Kč. Žalovanému byly poskytnuty splátky, přičemž za každou splátku si žalobce účtoval částku 99 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje uhradit neuhrazenou jistinu ve výši 5488 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 891 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 441 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 490 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 165 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, žalobci uhradil pouze částku 8492 Kč. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že zkoumal bonitu žalovaného, přičemž vycházel z údajů od žalovaného a z výše čistého měsíčního příjmu v době uzavření úvěrové smlouvy. Uvedl, že splnil podmínky zákona a při poskytování úvěru postupoval s odbornou péčí.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil.
3. Žalovaný se k jednání nedostavil, k věci samé se nevyjádřil.
4. Z listinných důkazů a to zejména z listin y označené jako úvěrová smlouva a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27.2.2019 soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, s RPSN ve výši 48,3% ročně, žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 103330 Kč do 30 dnů. V tomto formuláři a dále v sazebníku jsou pak stanoveny poplatky za další finanční služby, včetně možnosti odkladu splátek.
5. Žalobce doložil výpis potvrzení o platbě, z něhož soud ověřil, že na účet žalovaného byla zaslána částka 10 000 Kč. Rovněž žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného, z nějž soud mohl ověřit identitu žalovaného.
6. Z printcreenů předložených žalobcem soud zjistil, že žalovaný vyplnil údaj o svém příjmu a to 25000 Kč čistého měsíčně a výdaje 7000 Kč.
7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7.7.2020.
8. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce si informace poskytnuté žalovaným o výši jeho příjmů žádným způsobem neověřil, nepředložil soudu důkaz o příjmech žalovaného ani o jeho výdajích (např. pracovní smlouva, výpis z účtů nájemní smlouva a podobě). Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti.
20. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 1508 Kč spolu se zákonným kapitalizovaným úrokem z této částky za období od 7.8.2020 do 11.9.2020 ve výši 12,27 Kč neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal žalobce, uhradil 8492 Kč. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 1508 Kč od 12.9.2020 do zaplacení.
21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy včetně zákonných úroků z prodlení v zamítnuté části.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.