Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 40/2021-57
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
občan Slovenské republiky
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 850 Kč s úrokem kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 5 083,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 1 856,85 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 5 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 241,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 241,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 538 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 850 Kč s úrokem kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 5 083,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 1 856,85 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 5 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 241,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 241,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 538 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 9. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 22 850 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 28. 8. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále částku 7 400 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (úroková sazba činila dle čl. 1 smluvních podmínek 23,66 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 8. 10. 2018. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, celkem z titulu smlouvy postupně zaplatil pouze 2 200 Kč, přičemž k úhradě poslední splátky ze strany žalovaného došlo dne 17. 5. 2018. Uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení jistiny dluhu ve výši 10 000 Kč, dlužné části poplatku za administrativní činnost ve výši 1 751,76 Kč a dlužné části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 448,24 Kč, tj. celkem 15 200 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným již dne 21. 2. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému obdobně jako ve výše uvedeném případě v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to poté, co řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se smlouvou opět zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále částku 7 400 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (úroková sazba činila dle čl. 1 smluvních podmínek 23,66% ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 3. 4. 2018. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy zaplatil celkem částku 9 750 Kč. V důsledku toho vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení jistiny dluhu ve výši 5 891,53 Kč a dlužné části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 758,47 Kč, tj. celkem 7 650 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, na základě níž obě pohledávky vůči žalovanému žalobkyně nabyla od právní předchůdkyně, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá i zaplacení příslušenství pohledávek v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávek, tj. ke dni 29. 11. 2019. V období po postoupení pohledávek nebylo žalobkyni žalovaným zaplaceno ničeho, přestože žalobkyně před podáním žaloby odeslala žalovanému písemnou výzvu k zaplacení dluhu.
2. Ve věci dne vydaný elektronický platební rozkaz právní moci nenabyl, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno na den 11. 10. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu žaloba i předvolání k jednání byly řádně doručeny do vlastních rukou postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), na adresu adresa žalovaného, kde se podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 10. 3. 2021, Policie ČR, Odboru cizinecké policie obec, ze dne 10. 3. 2021 a Městské policie obec ze dne 22. 6. 2021 nachází faktické bydliště žalovaného. Žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 8. 2017 je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal splácet poskytnutou úvěrovou částku s úrokem a poplatky ve výši 7 400 Kč (z toho částka 1 400 Kč připadá na smluvní úrok, částka 2 000 Kč na administrativní poplatek a částka 4 000 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek), t. j. celkem částku 17 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, když splatnost první splátky nastala 7. den po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána v bodě 1. 4 smlouvy ve výši 23,72 % ročně.
5. Z Karty zákazníka ze dne 28. 8. 2017 je soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru číslo ověřila informace poskytnuté jí žalovaným ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr z předložené nájemní smlouvy a dokladu o výměře důchodu. Při poskytnutí úvěru bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaný dosahuje měsíčních příjmů ve výši 9 305 Kč a výdajů ve výši 6 950 Kč.
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 2. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč; žalovaný se smluvně zavázal splácet poskytnutou úvěrovou částku s úrokem a poplatky ve výši 7 400 Kč (z toho částka 1 400 Kč smluvní úrok, částka 2 000 Kč administrativní poplatek a částka 4 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), t. j. celkem částku 17 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, když splatnost první splátky nastala 7. den po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána v bodě 1. 4 smlouvy ve výši 23,72 % ročně.
7. Z Karty zákazníka ze dne 21. 2. 2017 je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru číslo ověřila úvěruschopnost žalovaného z předložené nájemní smlouvy a dokladu o výměře důchodu. Při poskytnutí úvěru bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaný dosahuje měsíčních příjmů ve výši 9 305 Kč a výdajů ve výši 5 600 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť předmětnou smlouvou došlo k postoupení obou pohledávek vůči žalovanému žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému podle listin y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno, přičemž současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.
9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávek nejpozději do 7. 5. 2020.
10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným – poté, co posoudila dostatečným způsobem schopnost žalovaného splácet úvěr – ve dnech 21. 2. 2017 a 28. 8. 2017 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy ve dvou případech vždy úvěrovou částku 10 000 Kč. Žalovaný se na základě každé z úvěrových smluv zavázal splatit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách, avšak sjednané splátky řádně neplnil, když z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 2. 2017 zaplatil pouze částku 9 750 Kč a z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 8. 2017 částku 2 200 Kč Smluvní úrok z úvěru byl v případě obou smluv sjednán ve výši 23,72 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným ve prospěch žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019, žalovanému bylo postoupení pohledávek písemně oznámeno, nicméně tento po postoupení pohledávek žalobkyni z titulu jednotlivých úvěrových smluv již ničeho neuhradil.
11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem země, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.
12. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se v důsledku výše konstatovaného řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to zejména níže citovanými ustanoveními zákona:
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 2. 2017 a na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 8. 2017 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části obou smluv týkající se stanovení administrativního poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 000 Kč (bod 1.5 a 1.7 každé ze smluv). Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně platného uzavření smluvních úvěrových vztahů mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného mimo jiné ověřením informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmové i výdajové situace. Je prokázáno, že žalovanému byla na základě každé ze smluv poskytnuta úvěrová částka vždy ve výši 10 000 Kč. Pokud by soud měl hodnotit odděleně jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se nad rámec vrácení jistiny úvěru v obou případech smluvně zavázal žalovaný (smluvní úroky vždy ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), je ochoten s ohledem na výši poskytnutého úvěru akceptovat smluvní ujednání ohledně výše smluvních úroků za dobu trvání úvěrového vztahu ve výši 1 400 Kč a stejně tak ujednání ohledně výše poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, když si je vědom, že hotovostní inkaso splátek úvěru zajišťované právní předchůdkyní žalobkyně (jejími zástupci) není standardním ujednáním úvěrové smlouvy, ale de facto službou navíc, která pochopitelně znamenala pro právní předchůdkyni žalobkyně další náklady. Soud však není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně dalšího blíže nespecifikovaného„ administrativního poplatku“ ve výši 20% poskytnuté jistiny úvěru, když je přesvědčen, že náklady na standardní úkony právní předchůdkyně žalobkyně související s poskytnutím úvěru mají být a jsou pokryty ziskem v podobě sjednaných smluvních úroků ve výši 23,72 % ročně, které je i s poukazem na průměrnou výši úrokových sazeb poskytovaných v rozhodném období bankami možno hodnotit spíše jako vyšší. Existence dalšího blíže nezdůvodněného smluvního poplatku uměle a neúměrně zvyšuje smluvní plnění poskytované žalovaným, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smluv právní předchůdkyní žalobkyně. Taková smluvní ujednání nemohou požívat právní ochrany a soud takovým ujednáním ochranu poskytnout odmítá, neboť je považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že ač soud posoudil konkrétní dílčí ujednání úvěrových smluv za absolutně neplatná, tento závěr nezpůsobuje neplatnost smluv jako celku, neboť ujednání o stanovení poplatku lze ve smyslu §576 o. z. oddělit od zbývající části smlouvy.
15. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni v případě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 2. 2017 nárok na zaplacení částky 5 650 Kč (žalovaný měl podle platných smluvních ujednání zaplatit žalobkyni celkem 10 000 Kč na jistině úvěru, 1 400 Kč na smluvních úrocích a 4 000 Kč za hotovostní inkaso, celkem tedy měl zaplatit 15 400 Kč, uhradil však pouze 9 750 Kč), se smluvním úrokem ve výši žalobkyní požadovaných 23,66 % ročně z částky 5 650 Kč jdoucím od 4. 4. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 650 Kč jdoucím od 11. 4. 2018 do zaplacení, přičemž příslušenství pohledávky bylo dle formulace žaloby částečně kapitalizováno ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29. 11. 2019. V případě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 8. 2017 pak soud přiznal nárok na zaplacení částky 13 200 Kč (žalovaný měl podle platných smluvních ujednání zaplatit žalobkyni celkem 10 000 Kč na jistině úvěru, 1 400 Kč na smluvních úrocích a 4 000 Kč za hotovostní inkaso, celkem tedy měl zaplatit 15 400 Kč, uhradil však pouze 2 200 Kč), se smluvním úrokem ve výši žalobkyní požadovaných 23,66 % ročně z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč jdoucím od 9. 10. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 11. 4. 2018 do zaplacení, přičemž příslušenství pohledávky bylo opět částečně kapitalizováno ke dni 29. 11. 2019. V součtu obou uplatněných nároků tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 850 Kč s úrokem kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 5 083,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 částkou 1 856,85 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 5 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobě bylo částečně vyhověno podle ust. § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smluv o úvěru splnila, když žalovanému poskytla ve dvou případech úvěry, avšak žalovaný své závazky ze smluv naopak nesplnil, neboť poskytnuté úvěry řádně a včas nesplatil. Ohledně zákonného úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť soud nezjistil žádné skutečnosti svědčící pro prodloužení zákonné třídenní lhůty.
16. Ve zbývající části pak soud žalobu z důvodů výše prezentovaných zamítl (výrok II. rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 82,5 %, neúspěšná v rozsahu 17,5 % (přiznána částka činí 18 850 Kč namísto žalobkyní uplatněné částky 22 850 Kč), proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 65 % Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. , dále jen„ advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 252 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 914 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 2 366 Kč, z nichž 65 % činí 1 538 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rovněž ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.