Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 168/2021-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 890 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 890 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 808,38 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 348,19 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 890 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 808,38 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 348,19 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 890 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 348,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 808,38 Kč, úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobce (společností právnická osoba, IČO) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, obsažené na další straně smlouvy. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 84 -89 zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení žalovanou poskytnutých informací, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a 290 Kč na životní pojištění. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč týdně počínaje dnem datum, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradila pouze částku 2 800 Kč, která byla použita ve výši 1 400 Kč na úrok, 679,27 Kč na poplatek za administrativní činnost a 672,01 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 48,72 Kč na poplatek za životní pojištění. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Ode dne datum (následující po dni, kdy měla být pohledávka žalovanou dle smlouvy uhrazena) byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, zároveň pak má žalovaná povinnost hradit i nadále smluvní úrok ve sjednané výši z dlužné jistiny, jakož i úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. K tomuto dni činila pohledávka za žalovanou částku 14 890 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 4 890 Kč, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,19 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 808,38 Kč. I po postoupení žalobkyně úročí dlužnou jistinu sjednaným smluvním úrokem, jakož i úrokem z prodlení v zákonné výši.
2. Soud k projednání věci nařídil na datum jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Při jednání soud k důkazu provedl následující listin y, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem v celkové výši 7 690 Kč (1 400 Kč za úrok, 2 000 Kč za administrativní činnost, 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek a 290 Kč za pojištění) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že částku 10 000 Kč převzala při podpisu smlouvy. (dle smlouvy o úvěru číslo).
5. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy ze dne datum ověřovala ze skutečností, které jí sdělila žalovaná při vyplňování karty zákazníka. V rámci této karty žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, je na mateřské dovolené, její příjem ze státních podpor činí 16 400 Kč. Toto bylo ověřeno z výplatní pásky a dokladu o přiznání mateřské. Výdaje na bydlení uvedla ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč. K žádosti přiložila oznámení o změně výše dávky – příspěvku na bydlení, oznámení o zvýšení příspěvku na živobytí, první stranu smlouvy o nájmu bytu, a výpis z účtu. (dle karty zákazníka ze dne datum a přiložených listin jako na č.l. 20-21 spisu)
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalované dne datum odeslán. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne data doručení tohoto oznámení. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a doklad o jeho odeslání).
7. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení:
8. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy k tomuto dni na žalobkyni přešla předmětná pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne datum, který byl žalované dne datum odeslán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a to při každém jednotlivém poskytování úvěru. Úvěr měla žalované poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení její úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalované, avšak nedostatečně zohlednila to, že tento příjem žalované je tvořen zčásti příspěvkem na živobytí a příspěvkem na bydlení. Již jen z povahy těchto příspěvků je zřejmé, že majetkové poměry žalované nebyly dobré, když přiznání těchto příspěvků odůvodňovaly. Žalovaná byla v době sjednávání úvěru na mateřské dovolené, měla tedy minimálně jednu vyživovací povinnost, což rovněž mělo být žalobkyní zohledněno. Právní předchůdkyně žalobkyně však, pokud se výdajů týče, vycházela pouze ze skutečností, žalovanou uvedených, když dle kopie nájemní smlouvy není zřejmé, kolik nájemné činí.
16. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 ).
17. K tomu, aby žalobkyně mohla být ve věci plně úspěšná, musela by především tvrdit a potažmo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti, uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně zkoumat schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru však neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázala, že by dostatečně zkoumala nejenom příjmy, ale i výdaje žalované, proto soud posoudil předmětné smlouvy o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy). Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, bylo by jít dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu shora uvedeném, avšak tohoto dobrodiní se žalobkyně svou neúčastí u jednání vzdala. (viz. předchozí odstavec)
18. Soud tak vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalované částku ve výši 10 000 Kč z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaná na úrok právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaná je povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k plnění vyzývala, přičemž nepřítomnou žalobkyni nebylo možné dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučit o potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kde byla žalovaná vyzvána k plnění ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Tato výzva byla žalované zaslána dne datum. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byla žalovaná povinna plnit dne datum, avšak neučinila tak, ode dne datum je žalovaná ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 10 000 Kč právo na úrok z prodlení ode dne datum, a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. 10 % ročně. (výrok I. rozsudku)
19. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do 4 890 Kč (představující neuhrazené poplatky), co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 808,38 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 348,19 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky odvíjela. Pokud se pak úroku z prodlení týče, ten byl zamítnut za období od datum do datum, neboť v tomto období nebyla žalovaná s plněním svých povinností s ohledem na právní posouzení shora uvedené v prodlení. (výrok II. rozsudku)
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na to, že byla žalobkyně ve věci úspěšná jen zčásti. S přihlédnutím k částce zamítnutého příslušenství pohledávky pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.