Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 137/2021-50
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 572 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 546,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 072 Kč zastavuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 505 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 546,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 072 Kč zastavuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 505 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč jako neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání a částky 1 972 Kč jako smluvní pokuty, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru právnická osoba a. s., dne 5. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy o úvěru. Dne 12. 4. 2019 byl mezi věřitelem a žalovaným uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 12. 5. 2019. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalovaný se dále smlouvou zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, když žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 500 Kč za dobu od 13. 5. 2019 do 24. 7. 2020, tj. částky 1 972 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.
2. Podáním ze dne 1. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 072 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 972 Kč. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 546,93 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Dne 5. 3. 2019 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 4 500 Kč do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení s úhradou dluhu a 50 Kč za každou písemnou upomínku. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Dne 12. 4. 2019 byl mezi věřitelem a žalovaným uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 12. 5. 2019. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti přes písemné upomínky věřitele neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 546,93 Kč.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
12. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
18. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 , 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
22. Podle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), může navrhovatel vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně, když má za prokázané smlouvou o postoupení pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena a tato tak je ve sporu aktivně věcně legitimována.
24. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu žalobu zpět co do částky 2 072 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 972 Kč, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).
25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
26. Žalobkyně neprokázala, že řádně a na základě dostatečných podkladů posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když k výzvě soudu uvedla, že žádnými důkazy k této skutečnosti nedisponuje. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu.
27. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V dané procesní situaci tak bylo na žalovaném, aby tvrdil, respektive důkazně prokázal, že žalobkyni čerpanou částku uhradil. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost nijak neprokázal a nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč nerozporoval, soud mu výrokem I. rozsudku uložil povinnost uhradit žalobkyni celou v řízení požadovanou původní jistinu, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání poplatku za každou písemnou upomínku a smluvní pokuty. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 6 572 Kč, co do částky 2 072 Kč bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně, když žalobou ze své vůle disponovala tak, že ji částečně vzala zpět. Neúspěch žalobkyně tak je představován částkou 2 072 Kč, úspěch částkou 4 500 Kč Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 500 Kč dle § 14b , § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 a půl úkonu právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 1 368 Kč, soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 505 Kč, přičemž tato částka představuje 36,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 68,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,53 %). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 505 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.