Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 205/2021-40
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 962,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 962,32 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 962,32 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 2. 10. 2017, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve výši celkem 49 127 Kč,
tj. jistinu, obchodní úrok 20 327 Kč a administrativní poplatek 10 800 Kč, a to ve 35 měsíčních splátkách po 1 365 Kč (resp. poslední ve výši 1 352 Kč), přičemž první splátka byla splatná dne 14. 11. 2017. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu ke dni 14. 1. 2021 zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovaným sestává dlužná částka z nesplacené jistiny 3 785 Kč, nesplaceného úroku ve 462 Kč (žalobkyně požaduje pouze úrok ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného poplatku ve výši 1 200 Kč (žalobkyně požaduje pouze část poplatku ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši 264,42 Kč a za dobu od zesplatnění do 23. 4. 2021 ve výši 145,59 Kč a dále smluvní pokutu za dobu
do zesplatnění ve výši 3 748 Kč a za dobu od zesplatnění ve výši 607,31 Kč
a nákladů na upomínání ve výši 750 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky 6 197 Kč ve výši 8,25 % ročně
od 24. 4. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:
4. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne 2. 10. 2017 elektronicky smlouvu o zápůjčce číslo v níž se označil rodným číslem, adresou adresa žalovaného, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 18 000 Kč s pevným úrokem 58 % ročně, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši 300 Kč a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky
a poplatky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 1 365 Kč s poslední splátkou ve výši 1 352 Kč RPSN činila 122,6 %. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jistinu bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, přičemž žalovaný žádal o poskytnutí jistiny připsáním na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě a při podpisu smlouvy v hotovosti. Pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář (smlouva). Měsíční poplatek za správu zápůjčky spočívající v umožnění distančního přístupu
ke klientskému účtu přes internetový portál, možnost online komunikace zákazníka s žalobkyní, administraci splátek a sledování databází dlužníků činil 300 Kč. Dle bodu II.1.A. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše 500 Kč. Dle bodu II.1.B. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14 obchodních podmínek. Dle bodu II.2.A. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši 350 Kč. Dle bodu II.2.B. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši 750 Kč Žalovaný svým elektronickým podpisem potvrdil, že se se sazebníkem seznámil (sazebník). Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku 20 327 Kč a na administrativní poplatek částku 10 800 Kč (splátkový kalendář). Dopisem datovaným 26. 11. 2020 upozornila žalobkyně žalovaného na možnost zesplatnění zápůjčky v případě, že neuhradí svůj dluh
ve výši 8 992 Kč do 10. 1. 2021 (upozornění na možnost zesplatnění). Dopisem datovaným 14. 1. 2021 žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalovaného, který ke dni zesplatnění činil 9 436,78 Kč (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2021 (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovaným uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že žalovaný uhradil celkem 32 splátek v celkové výši 48 442,42 Kč.
6. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017 zřejmé, že je na hranici svých finančních možností. Žalovaný měl každý měsíc stejné příjmy a výdaje, na konci měsíce byly tedy na jeho účtu nulový zůstatek, v období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 byly dokonce výdaje žalovaného vyšší než jeho příjmy. Žalobkyně měla možnost porovnat majetkové poměry žalovaného z uvedeného období června 2018, července 2018 a srpna 2018, z nichž bylo patrné, že i při vyšším příjmu žalovaného je zůstatek jeho bankovního účtu na nule.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Na právní posouzení věci je dále nutné použít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , zákona
o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník,
který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
16. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet
jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného)
k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu
bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
17. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
18. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele
by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
19. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho,
zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpisy z účtu před poskytnutím úvěru, nicméně z těchto výpisu zřejmě vůbec nezjišťovala majetkové poměry žalovaného, neboť z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že ten byl za hranici svých finančních možností.
20. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud však nemohl nárok žalobkyně posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť finanční prostředky ve výši 18 000 Kč byly žalovaným splaceny již před podáním žaloby.
21. Vzhledem k výše uvedenému tak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.