Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 255/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 42 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 22 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč,
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 604,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 963,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně
z částky 2 200 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 22 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 604,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 963,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 200 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní
předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 21. 6. 2018, číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy poté, co ověřil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,32 % ročně sjednanou v čl 1.4 Smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč
a hotovostním inkasem splátek ve výši 10 000 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 750 Kč, počínaje 28. 6. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 8. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo následující den po dni splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 15. 1. 2021 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni,
a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku
v celkové výši 2 200 Kč, dále neuhradila ničeho. Žalobce tak požaduje
po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 42 800 Kč, sestávající z dlužné jistiny
ve výši 25 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 17 800 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 963,25 Kč za období od 16. 8. 2019 do 15. 1. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za ve výši 3 604,17 Kč za období od 16. 8. 2019 do 15. 1. 2021, úroků ve výši 19,32 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč
od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny
ve výši 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala
a zůstala dlužna žalovanou částku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 21. 6. 2018, soud zjistil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 21. 6. 2018 mezi společností právnická osoba, a žalovanou jako Zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek s tím, že původní věřitel poskytuje Zákazníkovi úvěr v částce 25 000 Kč,
a že Zákazník se zavazuje zaplatit původnímu věřiteli za tento úvěr poplatek, jenž je tvořen úrokem ve výši 5 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč
a hotovostním režimem splátek ve výši 10 000 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 45 000 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky
od první po poslední činí 750 Kč, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje,
že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výši uvedené částky úvěru. Dále se původní věřitel a Zákazník v článku 5.1 smluvních podmínek dohodli,
že v případě prodlení Zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky, má původní věřitel právo na úhradu celé dosud nesplacené jistiny včetně zákonného úroku z prodlení.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil,
že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem,
podle které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021,
poslaného dle podacího lístku dne 22. 2. 2021, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.
5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne
13. 5. 2021, odeslané dle podacího lístku následujícího dne, soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby řádně vyzvána s tím, že Zákazník uhradil na tento dluh pouze částku 2 200 Kč.
6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 26. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak,
že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v žádosti o úvěr, že její měsíční příjem
ze zaměstnání činí 12 710 Kč, že žije ve spolubydlení a že nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila Kartu zákazníka
a Smlouvu o spotřebitelském úvěru (obojí již spisem), a dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020.
7. Ze shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: dne 21. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 25 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 000 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 750 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá,
že žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila pouze částku ve výši 2 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni a tuto skutečnost jí písemně oznámila. Žalovaná na úhradu zbylé části jejího dluhu nezaplatila ničeho ani poté,
co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Závazkový právní vztah uzavřely žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru
posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
22. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést
(i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
24. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně
si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, nicméně informace poskytnuté žalovanou nebyly blíže ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru
je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její příjmy
a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
25. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak
na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 22 800 Kč (zapůjčených 25 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 2 200 Kč), také vrátit (výrok I.).
26. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.
27. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok
z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ,
a to od 16. 1. 2021 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, náhrada nákladů nevznikla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.