Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
12 C 99/2020-46
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. V Žalobě uvedla, že v minulosti zněla obchodní firma žalobce„ právnická osoba“ a„ právnická osoba“. Tyto původní obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobkyně dokládá svůj nárok. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce webová adresa. Při registraci uvedl požadované údaje a následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve Smlouvě o úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce částka. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od datum do zaplacení. Podle anonymizováno smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum v celkové výši částka. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu pouze do výše 1/2 jistiny. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno v čl. 14 číslo Smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě.
2. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila tvrzení tak, že jako poskytovatel půjčky splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány výpisem z účtu žalovaného, výpisem z databáze EUCB.
3. Protože se v průběhu řízení nepodařil zjistit pobyt žalovaného, byl mu soudem dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník. Ten v podání ze dne datum navrhl, aby soud přiznal věřiteli toliko jistinu, když předmětnou úvěrovou smlouvu je třeba považovat za neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. K tomu pak upozornil na jednotlivé žalobkyní předložené bankovní výpisy žalovaného a upozornil na jednotlivé nesrovnalosti, zejména poměr skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Při jednání pak doplnil, že není rozhodné, jaká je výše úvěru, když poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost vždy, přičemž je povinen zkoumat příjmy a výdaje dlužníka, sestavit rodinný rozpočet, počítat s případnými rezervami na neočekávané výdaje a následně posoudit schopnost splácet, když odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. VSOL 11 ICM 1310/2019, 16 VSOL 257/2020 . Dále navrhl, aby žalobkyni nebyly přiznány náklady řízení z důvodu přinejmenším dobrých mravů a pokud by soud hodlal náklady žalobkyni přiznat, tak nechť v souladu s evropskou legislativou tuto omezí maximálně do výše přiznané jistiny.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka. Žalovaný měl úvěr splatit do 28 dnů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum převodem na účet č. bankovní účet (ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z výpisu z účtu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný dluží na jistině částka, na dlužném poplatku částku částka a smluvní pokutě za prodlení ve výši částka (tj. 0,1 % denně z částky částka od datum do datum), celkem tedy částka. Žalovaný byl žalobkyní vyzvána k plnění dluhu výzvou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta k plnění v délce sedmi dnů od doručení výzvy (z výzvy, z potvrzení o odeslání výzvy). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu žalovaného za období 4-7/ 2018; z výpisu z účtu žalovaného z datum, pak mimo jiné vyplývá, že v období od datum do datum byl příjem žalovaného ze zaměstnání částka a jeho výdaje částka, přičemž datum obdržel částku částka od právnická osoba a datum částku částka od anonymizována dvě slova Z výpisu ze dne datum pak vyplývá, že v období od datum do datum byl příjem žalovaného ze zaměstnání částka, dále mu byly na účet zaslány částky v celkové výši částka od anonymizována dvě slova a jeho výdaje činili částka. Z výpisu ze dne datum pak vyplývá, že v období od datum do datum byl příjem žalovaného ze zaměstnání částka, dále mu byly na účet zaslány částky v celkové výši částka od anonymizována dvě slova a jeho výdaje činili částka. Dále pak žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB, z něhož vyplývá, že žalovaný ke dni datum neměl dluh po splatnosti.
5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. , ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb. , proto bylo povinností žalobkyně (předchůdce) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018 ).
16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho výpisů z účtu za období od 3-5/ 2018, z nichž vyplývá kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc Kč, a z výpisu z EUCB. Je pravdou, že podle předloženého výpisu (když není vůbec zřejmé, kdo je jeho původcem) vyplývá, že žalovaný neměl ke dni uzavření předmětné smlouvy úvěr po splatnosti, nicméně z předložených výpisů z účtů je zřejmé, že v každém ze tří zkoumaných období (celkově pak duben až červenec 2018) byly výdaje žalovaného výrazně vyšší než jeho příjmy; soud má za to, že by totiž bylo proti smyslu zkoumání úvěruschopnosti do pravidelných příjmů žalovaného za měsíc květen zahrnovat půjčku od právnická osoba a stejně tak nelze v rámci řádného zkoumání úvěruschopnosti přihlížet ani k jednotlivým položkám zaslaným žalovanému na účet v dalších měsících od právnická osoba s.r.o., bez toho, aniž by žalovaný v rámci svých prohlášení před uzavřením úvěrové smlouvy tyto příjmy přinejmenším vysvětlil (anonymizována dvě slova, je platební brána, prostřednictvím níž mohl žalovaný např. pouze převádět peníze mezi různými účty, aniž by se však jednalo o jeho skutečný příjem, nebo mu tímto způsobem mohly být zasílány další půjčky od nebankovních institucí apod.). Pokud se tedy úvěrující společnost spokojila pouze s předložením výpisů z účtu, z nichž zjistila toliko celkový obrat prostředků na něm, aniž by se zabývala tím, jak tento obrat vznikl, tedy aniž by se zabývala jednotlivými příjmy i výdaji žalovaného, a aniž by je jakkoliv prověřila (alespoň je nechala žalovaným doložit – výplatní páskou, pracovní smlouvou, SIPO, složenkami apod.), a zcela přitom ignorovala skutečnost, že velkou část celkových příjmů žalovaného tvoří půjčka jiné společnosti, nelze než uzavřít, že nezkoumala dostatečně poměry žalovaného a to, zda žalovaný bude schopen předmětný dluh splácet, a tedy jednala zcela zjevně v rozporu s ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.
17. Vzhledem k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, posoudil soud podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu (jakož i např. Vrchního soudu v Olomouci, k tomu srov. rozhodnutí sp.zn. 11 ICm 1310/2019 ), jako neplatnou, a proto plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ .
18. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ničeho z poskytnuté částky částka a bezdůvodným obohacením na straně žalovaného je tedy částka ve výši částka, kterou soud uložil žalovanému k zaplacení spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum (žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den, tedy dne datum; lhůta k plnění byla dle výzvy sedmi denní, proto dnem kdy mohl žalovaný nejpozději plnit byl datum; ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení s plněním předmětné částky). Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka (včetně příslušenství kapitalizovaného úroku z prodlení) a neúspěšná co do částky částka (včetně příslušenství kapitalizovaného úroku z prodlení), tedy žalobkyně byla úspěšná z 50 % a neúspěšná rovněž z 50 %, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, lze rozhodnutí vykonat.