Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
8 C 44/2021-24
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 986,26 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 625,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 6 625,13 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 476,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 625,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 6 625,13 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 476,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 22.12.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 986,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 1.10.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru na jejímž základě poskytla uvedené společnost žalovanému neúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na základě uvedené smlouvy čerpal celkem částku ve výši 12 238 Kč, kterou měl v souladu s příslušnými výpisy splácet. Se splácením se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Z celkové výše čerpaného úvěru neuhradil žalovaný jistinu ve výši 9 986,26 Kč, která je uvedena v posledním vydaném výpisu, který obsahuje přehled celkové dlužné částky ke dni splatnosti. Tuto pohledávku původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 na společnosti právnická osoba, která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala po žalovaném uhrazení nezaplacené jistiny ve výši 9 986,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. )
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s výší úvěrového rámce do 50 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr řádně a včas splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru, včetně úroku z úvěru a poplatku za jeho čerpání. RPSN uvedeného úvěru činila 262,91% a byla tvořena obchodním úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání. Pro případ prodlení žalovaného byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením se splacením kterékoli částky ve výši 250 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byl žalovaný v prodlení. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poukázal žalovanému na bankovní účet dne 1.10.2018 částku 10 000 Kč, dne 21.12.2018 částku 800 Kč a dne 4.2.2019 částku 1 438 Kč, a to na základě žádosti žalovaného, vyplývající z předloženého formuláře Loan application info. Z výpisů/plateb informací za období od 1.11.2018 do 1.5.2018, které právní předchůdce žalobkyně žalovanému v souvislosti s jeho povinností úvěr řádně splácet zasílal bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 5 612,87 Kč. Z předložených smluv o postoupení pohledávek má soud aktivní legitimaci žalobkyně za osvědčenou. Z oznámení o postoupení pohledávky odeslané žalobkyní žalovanému dne 7.11.2020 (podací poštovní arch) má soud za prokázané, že toto oznámení obsahovalo výzvu k zaplacení uvedeného dluhu ve lhůtě tří dnů od jejího obdržení.
5. Jako referenční hodnotu pro zjištění obvyklé sazby spotřebitelského úvěru soud použil statistické údaje shromažďované ČNB v databázi ARAD a z nich zjistil, že průměrná výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v říjnu 2018 činila okolo 8,5 % ročně. Z výše uvedeného vyplývá, že nominální úroková sazba sjednaná ve výši 8,5 % měsíčně více než desetinásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu uplatňovanou bankami, z čehož soud dovozuje, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 547o .z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.
7. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů na poskytnutý úvěr představuje 262,91 % ročně, obchodní úrok byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně. Takové ujednání má však soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku . Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky či poplatky za jeho sjednání, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci však byl úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala do výše 12,5 % za jeden rok a jejich roční procentní sazba nákladů na spotřebitelské úvěry ve výši do 14,5 % (srovnej na www.cnb.cz), tak i pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce se může jevit přiměřenou i úroková sazba vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné v některých případech jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou v maximální výši 50 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednaný úrok společně s poplatkem za čerpání jeví jako naprosto nepřiměřený (nemravný). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně poplatku šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je jako celek neplatná, neboť byla uzavřena jako zřetelně nevyvážená v neprospěch spotřebitele (k tomu srovnej i sjednané důsledky při prodlení věřitele, které v podstatě kopírují maximální postih možný dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ).
8. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 238 Kč a žalovaný tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Dle předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5 612,87 Kč, je proto povinen žalobkyni vrátit částku 6 625,13 Kč. Žalobkyně jej vyzvala dopisem ze dne 7.11.2020 vyzvala ke splnění svého dluhu, žalovaný však na něj poté již ničeho neuhradil. Dle § 573 občanského zákoníku se předmětná výzva dostala do sféry žalovaného dne 11. 11. 2020 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 16. 11. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 17. 11. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.
9. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 476,48 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 986,26 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.