Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 212/2021-14

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení pohledávky ve výši částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka (skládající se z půjčené částky částka a souhrnného poplatku částka), který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách po částka. Žalovaný splácel sjednané splátky nepravidelně, s tím, že uhradil pouze částka.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním majetkových a osobních poměrů žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v insolvenčním rejstříku a ověřila rodné číslo žalovaného dálkovým systémem společnosti právnická osoba Dále žalobkyně telefonicky ověřila zaměstnání žalovaného, zkontrolovala platební historii žalovaného u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů (čestné prohlášení žalovaného o výši závazků), dle lokality žalovaného a zkontrolovala předložené dokumenty zaškrtnuté externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit společně s úroky v celkové částce částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka v 60 pravidelných týdenních splátkách po částka s tím, že první splátka měla být uhrazena dne datum a každá další 7 dní po splatnosti předchozí splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku částka v hotovosti od žalobkyně převzal (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum). V evidenční kartě klienta je zaškrtnuto, že žalovaný má učňovské vzdělání, žije v rodinném domě, je svobodný, nevlastní nemovitost ani auto, nebyl trestně stíhán a v minulosti neměl úvěr u žalobkyně. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník na lince u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši částka. Jako výdaje žalovaného jsou uvedeny výdaje na bydlení částka, životní minimum ve výši částka a další výdaje ve výši částka měsíčně. Žalobkyně proto vycházela z volných zdrojů na splácení poskytnutého úvěru ve výši částka (z evidenční karty klienta). Žalovaný na poskytnutou půjčku uhradil dle tvrzení žalobkyně splátky v souhrnné výši částka (dle tvrzení žalobkyně a dle informací o smlouvě: číslo). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne datum, včetně dokladu o odeslání).

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Pokud žalobkyně doložila evidenční kartu klienta vyplněnou žalovaným o jeho příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobkyně údaje uváděné žalovaným řádně neprověřila, kdy sice ze zaškrtaných políček plyne, že měla k dispozici výplatní pásky, potvrzení o příjmu a výpis z účtu žalovaného, nicméně tyto doklady jako důkaz soudu nepředložila. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřovala faktické výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Dle údajů v evidenční kartě činily volné zdroje ke splácení úvěru částku částka. Pokud se žalovaný zavázal splácet žalobkyni týdně částku částka, tedy měsíčně částka, je zřejmé, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu a je proto nutné bezpodmínečně trvat na řádném zkoumání a ověření jeho příjmů a výdajů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle , (dále jen „ “), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne datum částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni vydat. Ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částka. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , tak, že se žalovanému, který byl ve věci úspěšný, náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).