Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 255/2021-39
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
toho času Věznice Pardubice, ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 70 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 670 Kč s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 43 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 24 510 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 670 Kč s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 43 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 24 510 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 70 180 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 105,69 Kč odpovídajícím sazbě 20,74 % ročně z částky 43 000 Kč za dobu od 23. 10. 2020 do 15. 1. 2021, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 837,60 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 43 000 Kč za dobu od 23. 10. 2020 do 15. 1. 2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 11. 4. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění a poplatek za doplňkové asistenční služby v souhrnné výši 42 180 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 15 000 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, a to ve výši 72 180 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 70 180 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 43 000 Kč a nesplacené části plateb souvisejících s úvěrem ve výši 27 180 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jejich souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 7 310 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 510 Kč, poplatek za zařazení do pojistného programu pojištění Credit Life ve výši 1 040 Kč a poplatek za asistenční služby United Assistance ve výši 720 Kč, celkem tedy částku 85 180 Kč, a to v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 065 Kč, respektive 1 045 Kč, pokud jde o poslední splátku, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle bodu 1.3. smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 80 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný uhradí právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, přičemž v případě smlouvy uzavřené na 80 týdnů měla úroková sazba činit 20,74 % ročně.
5. Z potvrzení o zařazení žalovaného do pojistného programu vystaveného dne 11. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl na svou žádost zařazen do pojistného programu sjednaného ve Skupinové pojistné smlouvě číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto pojistníkem a MetLife Europe d.a.c., irskou společností s reg. číslo podnikající v ČR prostřednictvím MetLife Europe d.a.c., pobočka pro Českou republiku, IČO, díky čemuž byla po dobu trvání shora uvedené úvěrové smlouvy pojištěna schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky úvěru pro případ jeho smrti následkem úrazu, úplné trvalé invalidity následkem úrazu a pracovní neschopnosti následkem úrazu. S tímto pojištěním byl spojen shora uvedený poplatek ve výši 1 040 Kč, k jehož úhradě se žalovaný zavázal ve smlouvě o úvěru.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 22. 2. 2021.
8. Z předžalobní výzvy z 28. 6. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 28. 6. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 78 802,12 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy ve lhůtě do 13. 7. 2021 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 11. 4. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 7 310 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 510 Kč, poplatek za pojištění jeho schopnosti úvěr splácet ve výši 1 040 Kč a poplatek za doplňkové služby poskytované právnická osoba, a.s., ve výši 720 Kč, to vše v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 065 Kč, respektive 1 045 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 80 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 20,74 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností k 15. 1. 2021 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy.
10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné úvěrové smlouvy, z níž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
18. Žalovanému tak na základě předmětné smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovaného rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s oběma úvěry.
19. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy vyjádřena jednak absolutní částkou 7 310 Kč (bod 1.9 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 20,74 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 80 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.9 smlouvy, pokud by žalovaný splácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl by povinen celkem na úrocích zaplatit 7 310 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek (toto tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nerozporoval, natož aby jej v průběhu řízení vyvrátil), stíhá žalovaného povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 20,74 % ročně z nesplacené jistiny úvěru, a to až do doby úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Byť je sjednaná výše úroku nepochybně vyšší než obvyklá sazba, kterou byly v době poskytnutí úvěru úročeny bankovní úvěry (dle databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky činila průměrná sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v dubnu 2019 9,61 % ročně), soud nepominul, že v řešeném případě získal žalovaný potřebné prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti jakéhokoliv zajištění povinnosti tyto prostředky vrátit a bez stanovení účelu, k nimž mají být použity. Navíc nepochybně nemusel absolvovat tak přísný proces ověření jeho schopnosti úvěr splatit, jakému by byl vystaven, kdyby o poskytnutí úvěru požádal u některé banky, a který by mohl vést i k tomu, že by mu úvěr bankou nebyl vůbec poskytnut. S tím souvisí zvýšená rizikovost celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně. Právě s ohledem na tuto rizikovost lze v daném případě akceptovat vyšší smluvní úrok, než jaký by byl s vysokou pravděpodobností sjednán ve smlouvě o úvěru uzavřené s některou z bank.
20. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaný ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 8 600 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že ani částku 15 910 Kč, která odpovídá součtu výše smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, k jejichž úhradě by byl žalovaný povinen v případě řádného splácení úvěru, nelze vzhledem k okolnostem, za kterých byl úvěr sjednán a jež soud podrobně popsal v předcházejícím odstavci, považovat za nepřiměřenou úplatu. Soud tedy uzavřel, že právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo na základě předmětné smlouvy právo i na úhradu tohoto poplatku.
21. Jako oprávněné pak soud posoudil i nároky na zaplacení sjednaných poplatků za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet (1 040 Kč), respektive za doplňkové asistenční služby (720 Kč). Výše těchto poplatků se poplatku se soudu nejeví jako nepřiměřená, žalovanému byly za uvedené ceny poskytnuty doplňkové služby, které rozhodně nejsou standardní součástí úvěrových smluv, soud proto neshledal důvod, proč by tyto poplatky žalovaný neměl být povinen uhradit.
22. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 510 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi smluvními stranami uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Předmětná formulářová smlouva ostatně ani možnost bezhotovostního splacení úvěru neumožňuje. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 57 % z částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 24 510 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
23. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne 11. 4. 2019 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 43 000 Kč, úrok ve výši 7 310 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 600 Kč, poplatek za sjednané pojištění ve výši 1 040 Kč a poplatek za doplňkové asistenční služby ve výši 720 Kč, celkem tedy 60 670 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 15 000 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 45 670 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného běžícího smluvního úroku z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poslední sjednané splátky úvěru do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, a rovněž včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za totéž období, rovněž zčásti kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
24. Co do zbývající požadované částky ve výši 24 510 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 70 180 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 45 670 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 24 510 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 30 % (65 – 35 = 30).
26. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 509 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 15 391,20 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 11 820 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 3 940 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ve výši 2 671,20 Kč). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 670 Kč (30 % z celkových nákladů ve výši 18 900,20 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.