Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 205/2021-49

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 360 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 940 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15 420 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 721,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 651,13 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 060 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 18,87 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 313 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 940 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 15 420 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 721,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 651,13 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 060 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku 18,87 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 313 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 360 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 721,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 651,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku 18,87 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 31. 5. 2019 se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě převzal finanční hotovost 18 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč, poplatek za pojištění anonymizována dvě slova 480 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 2 060 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „ “) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 27. 8. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 15. 9. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

5. Ze zákaznické karty na č.l. 18 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 31. 5. 2019 původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá důchod od obec správy sociálního zabezpečení ve výši 8 578 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 2 000 Kč na bydlení a 3 700 Kč na osobní potřeby. Žalobkyně dále doložila smlouvu o ubytování ze dne 13. 12. 2018 a složenky, z nichž vyplývá, že žalovaný hradil měsíčně nájemné ve výši 3 450 Kč. Doložen byl i důchod ve výši 8 578 Kč, když ze složenek je patrné, že žalovanému byly prováděny srážky z důchodu cca ve výši 300 Kč měsíčně.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č.l. 15 až 17 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka právnická osoba a žalovaný podepsali dne 31. 5. 2019 tuto smlouvu, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 18 000 Kč a zaplatit úroky ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, poplatek za pojištění 480 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Celkovou částku 33 420 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč RPSN činila 227,38 %.

7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (viz smlouva na č.l. 20 až 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 26 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2020 (viz oznámení na č.l. 27 spisu), který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 22. 2. 2021 (viz podací lístek č.l. 28 spisu).

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Soud poučil žalobkyni u jednání dne 15. 9. 2021, že je povinna prokázat, zda původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, jinak nemusí být se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování.

10. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

11. Předchozí věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť neprovedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný byl důchodce a jeho příjem činil pouze 8 578 Kč, přičemž z tohoto důchodu mu byly prováděny srážky. Přesto původní věřitelka nepátrala po tom, zda má žalovaný závazky po splatnosti, jaký má majetek a jaké jsou jeho skutečné výdaje. Přesto předchozí věřitelka poskytla žalovanému úvěru ve výši 18 000 Kč, přičemž splátka úvěru měla činit měsíčně 2 228 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný doposud uhradil pouze částku 2 060 Kč.

12. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

18. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

19. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru ze dne 31. 5. 2019 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Pokud původní věřitelka poskytla žalovanému, jehož jediným příjmem byl důchod ve výši 8 578 Kč, z něhož navíc byly prováděny srážky, úvěr ve výši 18 000 Kč, přičemž měsíční splátka měla činit 2 228 Kč, nemohla se objektivně domnívat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný zaplatil pouze částku 2 060 Kč, tedy ani ne čtyři splátky.

20. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 18 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 2 060 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 15 940 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

21. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalovanému dne 22. 2. 2021, dne 25. 2. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 7. 3. 2021. Pokud neplnil, ocitl se dnem 8. 3. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

22. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 31 360 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 568 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 255 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 313 Kč.

24. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.