Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 266/2018-172
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 87 794,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení.
II. Žaloba se v částce 83 794,91 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 34 487,89 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 29 920 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 83 794,91 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 34 487,89 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 29 920 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2018 domáhal zaplacení částky 87 794,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že 19. 1. 2018 byla mezi účastníky elektronicky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 21 302 Kč v 72 měsíčních splátkách po 643 Kč. Na výslovnou žádost žalované si smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby, konkrétně se jednalo o inkasní službu a doplňkovou službu„ PODPORA“. Žalovaná porušila smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nesplácela. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes opakované upomínky a výzvy žalobce, přistoupil žalobce dne 21. 7. 2018 k zesplatnění celé dlužné částky v celkové výši 88 035,76 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 24 325,26 Kč zahrnující i poplatek za poskytnutí úvěru, úroků z úvěru ve výši 19 404,02 Kč, poplatku za inkasní službu ve výši 11 764 Kč, poplatku za službu Podpora – odklad ve výši 4 692 Kč, poplatky za službu Podpora – nemoc ve výši 6 732 Kč a poplatku za službu Podpora – práce ve výši 6 732 Kč, nákladů na upomínání ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 211,04 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením inkasní služby ve výši 12,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 162,63 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobce několikrát žádala o splátkový kalendář, protože je dlouhodobě nemocná, a proto nestíhá úvěr splácet. Jejím žádostem však nebylo vyhověno.
3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo z výpisu z bankovního účtu žalobce ze dne 22. 1. 2018 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla elektronicky prostřednictvím e-mailu uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila tak, že zaslala ze svého účtu na účet žalobce verifikační platbu ve výši 10 Kč, která byla na účet žalobce připsána dne 19. 1. 2018. Na základě Smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, z toho částka ve výši 16 000 Kč měla být vyplacena na úhradu předchozího závazku a částka ve výši 4 000 Kč měla být vyplacena na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit společně s poplatkem za náklady spojené s vyřízením úvěru ve výši 5 000 Kč a úrokem z úvěru ve výši 23,00 % ročně formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 083 Kč. V části V. odst. 5.5 Smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru si smluvní strany sjednaly v části V. odst. 5.3 Smlouvy právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů a právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Součástí Smlouvy byla i příloha č. 5 – smlouva o inkasní službě, na jejímž základě se žalovaná zavázala hradit žalobci za výkon inkasní služby měsíční platbu ve výši 173 Kč. Za výkon inkasní služby se žalovaná zavázala žalobci zaplatit celkem 12 456 Kč. Součástí Smlouvy byla dále příloha č. 7 – smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, která umožňovala žalované odklad tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tuto službu se žalovaná zavázala hradit žalobci měsíční platbu ve výši 267 Kč Celkem se za službu PODPORA zavázala žalobci zaplatit částku ve výši 19 224 Kč.
5. K otázce posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce výpis z centrální evidence exekucí a výpis z insolvenčního rejstříku, z nichž vyplynulo, že proti žalované nebyla v době uzavření Smlouvy vedena žádná exekuce a nebylo proti ní vedeno ani žádné insolvenční řízení, kopii občanského průkazu, který žalobce zkontroloval v registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR s negativním výsledkem a výpis z osobního účtu žalované za období od 5. 10. 2017 do 22. 10. 2017, z něhož vyplývá, že žalované bylo za toto období zasláno na účet výživné ve výši 8 500 Kč a mzda ve výši 12 465 Kč od společnosti právnická osoba, jejíž existenci si žalobce ověřil v obchodním rejstříku. Z výpisu z osobního účtu žalované dále vyplývá, že ke dni 31. 10. 2017 činil konečný zůstatek na účtu - 79,43 Kč.
6. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 19. 1. 2018, z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne 22. 1. 2018 bylo prokázáno, že žalobce dne 19. 1. 2018 zaslal na účet žalované, z něhož žalovaná uhradila žalobci verifikační platbu, částku ve výši 4 000 Kč. Žalobce současně žalované oznámil, že zbývající část poskytnutého úvěru ve výši 16 000 Kč byla na základě žádosti žalované vyplacena ve prospěch žalobce na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobci.
7. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 22. 1. 2018 a z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 19. 1. 2018 bylo zjištěno, že dne 19. 1. 2018 došlo k doplacení úvěru číslo ve výši 16 000 Kč z předchozího smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou.
8. Z upomínek č. 1 ze dne 20. 2. 2018, 20. 3. 2018, 20. 4. 2018, 20. 5. 2018 a 20. 6. 2018 a z poštovních podacích archů ze dne 20. 2. 2018, 20. 3. 2018, 20. 4. 2018, 20. 5. 2018 a 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Za každou zaslanou upomínku účtoval žalobce žalované poplatek ve výši 300 Kč.
9. Z upomínky č. 2, poslední upomínka před zesplatněním úvěru ze dne 5. 7. 2018 a z poštovního podacího archu ze dne 9. 7. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru, nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do 20. 7. 2018.
10. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 7. 2018 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 21. 7. 2018 bylo prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaná přes předchozí opakované výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatila, přistoupil žalobce k zesplatnění celého úvěru a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši 88 035,76 Kč a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.
11. Ze znaleckého posudku číslo anonymizováno rok anonymizováno 8 slov a z auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr soud nezjistil žádná skutková zjištění, neboť oba důkazy se týkají právního posouzení věci, které náleží výlučně soudu.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a dostatečně neprokázal, že se v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Svou neúčastí na jednání se žalobce připravil o možnost být poučen o tom, že neunáší ohledně této skutečnosti břemeno tvrzení a břemeno důkazní. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se před uzavřením Smlouvy dostatečně nezabýval schopností žalované úvěr splácet, neboť se zaměřil jen na příjmovou situaci žalované a údaje uvedené v registrech a nijak nezkoumal výdaje žalované. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti je s ohledem na shora citovanou judikaturu nedostatečný. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba anonymizována tři slova číslo), z něhož vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
22. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, z toho 16 000 Kč však žalobce použil na úhradu své pohledávky z jiného smluvního vztahu s žalovanou. Žalobce tedy žalované ve skutečnosti poskytl pouze částku ve výši 4 000 Kč, kterou žalovaná žalobci dosud nevrátila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 4 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 5. 8. 2018, kdy marně uplynula lhůta stanovená žalované v předžalobní upomínce k úhradě dlužné částky, do zaplacení.
23. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, příslušenství a poplatků soud s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaná byla sice v řízení z procesního hlediska úspěšnější, v řízení jí však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.